Karel Antonín Kavička a kol.

MARIÁNSKÝ SLOUP V PRAZE

O Mariánském sloupu na Staroměstském náměstí v Praze a jeho pohnuté historii již vyšla celá řada knih. Včetně děl, která se k jeho obnově staví kriticky.

Ve dnech prvního výročí slavnosti žehnání obnoveného Mariánského sloupu na svátek Nanebevzetí Panny Marie vychází v nakladatelství Flétna monumentálně zpracované dílo historika, archiváře, zakládajícího člena Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu, jejího dlouholetého místopředsedy a mluvčího PhDr. Karla Kavičky, který jej připravil s týmem spoluautorů (Jan Bradna, Libor Gottfried, Zdeněk Lukeš, Michael Josef Pojezdný, Zdislav Šíma).

Doposud vydané knihy k tématu Mariánského sloupu jsou cennými příspěvky k pochopení celého „příběhu“ (slovy Petra Váni) o nás, Češích a Panně Marii, který se protnul právě v osudu prvního barokního sousoší u nás.

Karel Kavička podává o tomto příběhu zprávu nikoli jako nezaujatý pozorovatel, ale jako člověk, který byl jeho součástí od roku 1988, kdy si jej Panna Maria Rynecká „povolala“, aby jí pomáhal s uskutečňováním jejího návratu do srdce Prahy a nás všech. A rozevírá před námi okolnosti spojené nejen s dějinami, ale i obnovou Mariánského sloupu do dalších souvislostí, spojených například s jedinečnou rolí našich krajanů v USA, Kanadě i jinde, kteří starost o obnovu sloupu nesli v době, kdy zde ve vlasti přežívala téměř zadušena pod komunistickým jhem. Souvislost obnoveného sloupu s pádem komunismu má společný rozměr – obojí se dlouho jevilo jako nemožné…

Strahovský opat Michael Josef Pojezdný v knize připomíná pokoru jako základ všech snah o velké věci, jejichž uskutečnění trvá desítky a někdy i …102 let.

O to větší důvod k vděčnosti potom má generace,

která se výsledku těchto svých snah i dožije.

V předmluvě ke knize připomíná kardinál Dominik Duka, mimo jiné, nešťastnou situaci na podzim 1918, kdy se socha Immaculaty na Mariánském sloupu stala hromosvodem hněvu a frustrace českého národa na sklonku habsburské monarchie a končící první světové války.

Hromosvodem, který uzemňuje naše hříchy a věčnou smrt, je výkupná oběť Ježíše Krista na Kalvárii. Nebyla by, kdyby se Syn Boží

a Syn člověka nenarodil z lůna Panny Marie.

Matka Boží je symbolem těch nejhlubších a nejkrásnějších asociací. Víme-li, že se na Staroměstské náměstí vloni navrátila v roce 400. výročí

bitvy na Bílé hoře, jistě nejde o náhodu.

Je na nás, abychom tento návrat interpretovali s vděčností, pokorou a zároveň i porozuměním ke všem, kteří jsou přítomností tohoto krásného mariánského symbolu uprostřed Staroměstského náměstí zneklidněni.

Panno Maria Rynecká, oroduj za nás!