Pán Ježíš svým kněžím

Maria a Nejsvětější Trojice

Je-li Maria Snoubenkou Ducha Svatého, je jí také proto, aby z něho plodila kněžská povolání, která slouží Církvi, aby je chránila, pečovala o ně, formovala je, živila a nikdy neopouštěla. Ona je – plná radosti – přítomna každému kněžskému svěcení a v čase mše svaté je všechny doprovází u oltáře.

Ona spolu s Duchem Svatým pečuje o semeno, které Duch Svatý vložil do kněžské duše při mystickém vtělení, které se uskutečňuje ve mši svaté, stále je přetváří v Ježíše, aby v nich rostl a zdokonaloval se, a to nejen v každém rysu mého obrazu, ale aby byli ochotni zcela se přetvořit ve mne.

Jako Dcera Otce je Maria živoucí podřízeností jeho nejsvětější vůli: Ona přijala božské mateřství se všemi jeho bolestnými důsledky, které pro ni plynuly z této významné výsady. Její „Fiat“ vyvolalo blažený úsměv Otce, který k ní chová něžnou lásku, neboť ona je jediná, koho On sám od věčnosti utvářel pro sebe k tomuto cíli: být Matkou vtěleného Slova skrze dílo Ducha Svatého, protože nikdo nebyl dcerou Otce tak milovanou a tak dokonalou. Bez Marie by nebylo vykoupení, ani Církve, ani Eucharistie, ani spásy lidského rodu.

Maria byla tvorem, který Trojice chtěla mít jako nezbytný pro uskutečnění svých plánů, a s touto neposkvrněnou Pannou spojila neoddělitelně plán spásy ztraceného lidstva.

Hned po mně, který jsem se stal člověkem, byla Maria korouhví jeho vítězství; ona od prvopočátku své existence stále rostla v milosti a byla zcela ve vlastnictví Nejsvětější Trojice. Při vtělení se Maria stala Matkou-Pannou skrze dílo Ducha Svatého a skrze nejčistší oplodnění Otce; a naplnila svou roli s větší dokonalostí než jakákoliv matka a zcela se ztotožnila se svým božským Synem.

Maria neměla ani jednu myšlenku, ani jednu touhu, která by nesměřovala k tomu, aby se prakticky ve mně uskutečnila Otcova vůle. I v přirozených úkonech matky ve vztahu k synu byla Maria nadpřirozená a dokonalá, protože věděla velmi dobře, že její Syn je Bůh.

S jakou něžností, s jakou péčí se mnou zacházela! Jak zapomínala na sebe, jaké sebezapření a jakou prostotu, sladkost a čistotu myšlenek měla Maria! Jaké okouzlení a jaké útěchy pro mě vyhradila tato obdivuhodná Matka, zcela zasvěcená službě mé bytosti a mému životu!

Sledovala mě a ztotožňovala se se mnou do té míry, že žila lidský život na božské úrovni. Jakou důvěru jsem mohl mít ke své matce, která žila jen pro mne, jejíž srdce bilo unisono s mým, jejíž bolesti byly mými bolestmi a mé ideály jejími, jejíž duše byla taková, jako by to byla moje Duše!

A i přes to, jak láskyplně citlivé bylo moje Srdce, musel jsem souhlasit s tím, aby byla ukřižovaná, aby její život byl plný trpkostí, jak prorokoval Simeon, a to z vůle Otce, který při vší své lásce jí dával trpět, aby ji ponořil do nejvyšší oběti, před kterou se chvěla, a to vše v očekávání mých potup a strašného utrpení, které jsem musel vytrpět pro spásu nevděčného světa.

Maria nic nepřehlížela, její mateřské Srdce krvácelo předem v bolestné perspektivě, která se měla uskutečnit a které jako duše do mě zamilovaná nesměla a nechtěla klást nejmenší odpor. Jak jsme si rozuměli! Jak se naše láska slévala s láskou Otce a naše vůle splynula do Jeho jediné vůle! Náš život ve spojení se svatým Josefem byl láska a mučednictví, mučednictví a láska.

Ona viděla u paty kříže, jak se rodí moje Církev, a ve svatém Janu přijala do svého Srdce místo mne všechny kněze celého lidstva jako jejich Matka.

V mučednictví své osamocenosti obdržela ve spojení s mými zásluhami, jak jsem ti již řekl, všechny milosti pro své syny, kteří se právě narodili na Kalvárii v jejím srdci. Nemohla je opustit a bylo nutné, aby – naroubováni na jejího božského Syna – byli spaseni jejími bolestmi, protože milost stojí krev a bolest.

Je zřejmé, že všechny milosti jsem získal Já svým utrpením, svou smrtí a svým životem ustavičně ukřižovaným. Ale musely procházet skrze Srdce Matky, jediný pramen, skrze který tečou všechny milosti na lidstvo a zvláště na moje kněze.

A proč? Protože ona byla Spoluvykupitelka, první, která pokračovala v mém umučení na zemi, ona, která s mými apoštoly založila Církev, Ochránkyně a Matka kněží, Královna všech svatých.

Ale tím neskončila její role uvnitř Nejsvětější Trojice. Ona jako Nevěsta Ducha Svatého mu musela pomáhat tak jako na počátku, aby vytvářela Ježíše v srdcích kněží, aby je přetvářela ve mne, aby na světě zůstalo nikoliv mnoho kněží, ale jeden Kněz, jeden Spasitel duší, Já v nich a oni ve mně, aby ovoce v duších bylo pravé a trvalé, protože nikdo, kdo není spojen s Kmenem, nemůže přinášet ovoce věčného života.

Toto je postavení a role Nevěsty Ducha Svatého v Církvi: bdít nad kněžími, pečovat o kněze, ustavičně se přimlouvat a prosit za tuto vyvolenou část Božího lidu, doprovázet je v jejich službě a stát jim po boku zvláště při mši svaté. A pracovat v nich od počátku mystického vtělení v jejich duších až do jeho úplného rozvoje, aby se v určitém smyslu ztratil tvor a oni zůstali jen druhým Kristem.

Je to Maria, kdo uskutečňuje tyto dokonalé transformace, jak se to stalo v duši svatého Pavla, který řekl: „Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus.“ Jen tehdy je Maria spokojena, protože jen tehdy naplnila zde na zemi, v Boží Církvi, své slavné poslání jako Nevěsta Ducha Svatého. Jestliže Duch Svatý je duší Církve, pak Maria je vzácný nástroj, který nejen vytváří Ježíše v duších kněží, ale dělá z nich samotného Ježíše, přetváří je v něho. A proč? Pro slávu Trojice, aby oslavila její jednotu tím, že do ní vlévá všechna srdce kněží.

Maria je ta, která více než kdokoliv jiný mohla ve svém životě kontemplovat Nejsvětější Trojici, která zná nejdůvěrněji motiv oné blízkosti a pouto, které váže všechny tři božské osoby. Ona má rozkoš a zalíbení v jednotě bytí a v prostotě podstaty, protože Marii se více než kterémukoliv jinému tvoru dostalo hlubokých božských osvícení, která ji zaplavují a prostupují.

Tak jako ona nikdo nevstoupil do Svatyně Božství a nerozjímal o božském plánu Trojice s Církví a kněžími. Proto Maria, Dcera Otce, Matka Syna a Nevěsta Ducha Svatého, je tou, které byl svěřen úkol harmonizovat Církev, sjednotit kněze a učinit je dokonalými v jednotě s Trojicí.

Ale jak může Maria realizovat tento úkol? Tak, že přetváří kněze ve mne. Když se jí to daří, je šťastná, protože její štěstí je svázáno se štěstím Trojice a se slávou Trojice.

Chtěl jsem vám dát poznat tuto pravdu, abych vám podal další důkaz své lásky, abych vám zjevil, jak se o vás Maria stará, jak se za vás modlí a neúnavně pro vás pracuje. Když kněží dospějí k tomu, aby byli mnou, přetvořeni ve mne, je to pro Marii velký dar a ona je bude milovat jako miluje mne, bude více pociťovat, že jsou jejími syny a zahrne je jako mne obzvláštní něžností své mateřské lásky, bude je provázet svou přítomností více či méně citelnou, ale v každém případě skutečnou, aby dosáhli nebe.

Z hloubi duše dnes volám a vroucně je žádám: Pánovi kněží, milujte Marii a přetvářejte se ve mne skrze Marii.

Co jiného jim mohu říct a co jiného jim mohu darovat? Moje láska zjevila a postavila jim před oči tolik pravd: kéž by byli vděční tím, že budou milovat Marii, následovat ji a budou učenlivými a milujícími v jejích rukou, aby dospěli k přetvoření ve mne.

Z knihy  služebnice Boží Conchity Cabrery de Armida
Pán Ježíš o svých kněžích

Vydala Matice cyrilometodějská Olomouc  2010

Conchita Cabrera de Armida