Kouzelná komunikace: Papež sice nic neřekl, ale všichni mu rozuměli
Řím) Papež František minulou neděli nemluvil o kněžském celibátu a už vůbec ne o jeho zrušení. V tomto pontifikátu je pravděpodobně ještě důležitější to, co se neřekne, než to, co se řekne. Alespoň tak to vidí přední média. Poté, co František v neděli při modlitbě Anděl Páně oznámil svolání zvláštní synody o Amazonii, napsal v pondělí pařížský deník Le Figaro:
„La Pape purrait ouvrir la prêtrise aux hommes mariés.“
„Papež by mohl otevřít kněžství ženatým mužům.“
Římský deník Il Tempo přinesl v úterý titulek:
„La prossima di Bergoglio: preti sposati.“
„Další Bergogliův krok: ženatí kněží.“
„Kouzelná formule komunikace“: co papež neříká, ale každý tomu rozumí
Papež hovořil o „evangelizaci“ „původních obyvatel“ amazonské džungle, o „vztazích solidarity“, o „krizi amazonského deštného pralesa, plíce životně důležité pro naši planetu“, nic víc, nic míň. Naproti tomu vatikanisté v redakcích novin četli slova jako šifry a převáděli je do srozumitelného jazyka.
Jean-Marie Guénois z listu Le Figaro je zkušený novinář, kterému jsou spekulace cizí:
„František svolává do Říma zvláštní synodu o amazonkách, která by mohla porušit současný závazek kněžského celibátu.“
Angela Bruniová napsala v listu Il Tempo:
„Papež František na cestě k reformě celibátu v římskokatolické církvi. Amazonský experiment.“
Le Figaro: František by mohl změnit kněžství a zrušit celibát
Poslouchání papežových slov se již stalo čtením toho, co neříká. Do popředí se dostává nevyřčené a nabízí široký prostor pro interpretaci. To se zdá být zcela žádoucí a odpovídá to papežskému přístupu k Amoris laetitia. Každý chápe, že pro něj mohou jít k přijímání osoby v neregulérních svazcích, ale neříká to. Nevyslovený příkaz je uveden do praxe doprovodem.
Kardinál Gianfranco Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu, v dubnu 2013, měsíc po Františkově zvolení, prohlásil:
„Papež si uvědomuje kouzelnou formuli každé komunikace, totiž že téma a poselství se musí shodovat.“
Vzhledem k Amoris laetitia, která se zabývá svátostí manželství, svátostí oltářní a svátostí pokání, a nyní k oznámení zvláštní synody, která se bude zřejmě zabývat svátostí svěcení, se toto prohlášení ukazuje jako pozoruhodné s nepříjemnou pachutí.
Tichá, téměř záludná příprava
V minulých letech probíhaly přípravy tiše, potichu, téměř skrytě. Několik hlasů o tom informovalo nebo varovalo, včetně Sandra Magistera a Marca Tosattiho.
Biskup Fritz Lobinger: „komunitarista“, ženatý týmový kněz
Z velké části bez povšimnutí byla 2. března 2015 ve Vatikánu představena organizace Red Eclesial Panamazonica (REPAM, Panamazonian Network of the Church), kterou v září 2014 založily církevní instituce, „diecéze, řeholníci, misionáři, kněží, biskupové a laici“ se vztahem k Amazonii. Prezentaci ve Vatikánu provedl kardinál Peter Turkson, předseda Papežské rady Iustitia et Pax. Turkson oznámil, že jeho dikasterium přebírá záštitu nad rozvojem sítě. Německá sekce Rádia Vatikán tehdy označila Amazonii za „lakmusový papírek pro církev v Latinské Americe“ a citovala z dokumentu latinskoamerických biskupů z Aparecidy z roku 2007.
Papež František, první Latinoameričan na Petrově stolci, během své první zahraniční cesty, Světového dne mládeže v Riu de Janeiru v roce 2013, „velmi jasně připomněl biskupům svého domovského kontinentu jejich odpovídající mandát“.
Na tom, v čem toto poslání spočívá, se vatikanisté jako Guénois a Bruni, ale nejen oni, shodli okamžitě po oznámení minulou neděli, ačkoli o tom nic neříkali: na přijetí ženatých mužů ke kněžství, a tedy na zrušení kněžského celibátu.
„Amazon Workshop“
Den po papežově oznámení odvysílala španělská sekce Rádia Vatikán rozhovor s výkonným ředitelem REPAM Mauriciem Lopezem, který vyjmenoval pět bodů „pro pochopení důsledků synody“. Rozhovor byl následně zveřejněn také na webových stránkách REPAM.
REPAM je součástí Amazonské dílny, o jejíž existenci se veřejnost poprvé dozvěděla v dubnu 2014, kdy byl dnes již emeritní rakouský misijní biskup Erwin Kräutler přijat na audienci papežem Františkem. Nadšený „povzbuzením“, kterého se mu dostalo od Františka.
Den po papežově oznámení odvysílala španělská sekce Vatikánského rozhlasu rozhovor s výkonným ředitelem REPAM Mauriciem Lopezem, který uvedl pět bodů „k pochopení důsledků synody“. Rozhovor byl následně zveřejněn také na webových stránkách REPAM.
REPAM je součástí Amazonské dílny, o jejíž existenci se veřejnost poprvé dozvěděla v dubnu 2014, kdy byl dnes již emeritní rakouský misijní biskup Erwin Kräutler přijat na audienci papežem Františkem. Miláček levicových novinářů, nadšený „povzbuzením“, kterého se mu od Františka dostalo, odvážně popsal plány na „amazonské kněžství“. Kräutler si Františkovi postěžoval na nedostatek kněží pro povodí Amazonky. Zatímco Benedikt XVI. ho před dvěma lety požádal, aby se modlil za kněžská povolání, František ho povzbudil, aby předložil „odvážné a smělé návrhy“ na řešení nedostatku kněží.
Ženatý „týmový kněz“ Fritze Lobingera
Antonio José de Almeida (vlevo) s Leonardem Boffem
Od té doby se v amazonské dílně pracuje na „odvážných a smělých návrzích“. Klíčovým slovem je především emeritní bavorský misijní biskup Fritz Lobinger se svým modelem „týmového kněze“. Lobingerův návrh zůstal církví zcela nevyslyšen, protože předpokládá rozdělení kněžství na dvě části: celibátní diecézní a řeholní kněžství a nové, manželské „komunitní kněžství“, nazývané také „komunitní kněžství“. Tento „týmový kněz“ by pocházel – podle Lobingera by jich mělo být vždy několik, proto „týmový“ – z vlastní „komunity“, byl by ženatý a žil by také v komunitě, v níž působí jako „týmový kněz“.
Lobingerovu myšlenku zformuloval do konkrétního návrhu „domorodého duchovenstva“ Amazonie Antonio José de Almeida, kněz a profesor na Papežské katolické univerzitě v Paraná (PUCPR). Základním rysem všech návrhů je zrušení celibátu. O tom to celé je.
V užším smyslu se zdá, že Almeidův tlak na zrušení celibátu se týká „pouze“ domorodých komunit (Amazonie), které by z kulturního hlediska ještě neměly přístup ke svátostnému a celibátnímu kněžství, a proto by ze svých řad nevychovávaly kněze.
Nejen Amazon…, ale i model pro budoucnost
Mauricio Lopez (REPAM)
Mauricio Lopez (REPAM): Nejen Amazonie, ale i globální „biomy“.
Ve skutečnosti nelze hovořit o zeměpisném omezení. Navzdory všem protestům je to v povaze věci. Z jakého důvodu by se to, co platí pro povodí Amazonky, nemělo vztahovat na povodí Konga? Představitelé amazonské dílny, od kardinála Hummese přes biskupa Kräutlera až po profesora de Almeidu, to samozřejmě vědí.
Mauricio Lopez z REPAM v pondělním rozhovoru pro Radio Vatikán uvedl pátý a poslední bod:
„A konečně, že amazonská synoda není určena jen pro Amazonii, ale je také příležitostí pro ostatní biomy, které také začínají s procesem artikulace, aby se konstituovaly jako sítě církve, aby se také integrovaly a účastnily, aby se zamyslely nad svými integrovanými projekty a projekty, které ztělesňují. A že to otevírá cestu k novému pohledu na ztělesněnou teritorialitu církve. Jde tedy také o propojení dalších biomů, dalších územních identit, jako je povodí Konga v síti církve v povodí Konga. Stejně tak celá realita tropických lesů a oceánská realita v asijském Pacifiku, biokoridor Mezoameriky, povodí Rio de la Plata a Acuàfero Guaranà.“
Kromě poněkud zmateného jazyka, který připomíná levicové sektáře minulého století: čteme-li Lopezovu reakci stejně jako Jean-Marie Guénois z listu Le Figaro slova papeže Františka z minulé neděle, pak již teoreticky předpokládá šíření modelu Amazonie po celém světě.
Termín „biome“ odráží „ekologizované“, tedy to, co Lobinger nazývá malá křesťanská společenství (KCG). De Almeida převzal Lobingerova „grassroots“ společenství jako pastorační a strukturální model pro budoucnost v návrhu Amazonie „společenství bez eucharistie“, který má nahradit historický organizační model církve, farnosti.
Jde tedy o mnohem víc než „jen“ o svátost svěcení.
Nejedná se o „domorodý“ návrh, ale o 68. kolonializmus.
Řeč je skutečně o „původních obyvatelích“ Amazonie a dalších „biomů“ (Lopez). Ve skutečnosti však poptávka nepochází od domorodých komunit v Latinské Americe nebo Africe. Tato myšlenka pochází spíše z myšlenkového světa progresivních evropských církevních skupin.
Po papežově oznámení odvysílala španělská sekce Vatikánského rozhlasu rozhovor s výkonným ředitelem REPAM Mauriciem Lopezem, který uvedl pět bodů „k pochopení důsledků synody“. Rozhovor byl následně zveřejněn také na webových stránkách REPAM.
REPAM je součástí Amazonské dílny, o jejíž existenci se veřejnost poprvé dozvěděla v dubnu 2014, kdy byl dnes již emeritní rakouský misijní biskup Erwin Kräutler přijat na audienci papežem Františkem. Miláček levicových novinářů, nadšený „povzbuzením“, kterého se mu od Františka dostalo, odvážně popsal plány na „amazonské kněžství“. Kräutler si Františkovi postěžoval na nedostatek kněží pro povodí Amazonky. Zatímco Benedikt XVI. ho před dvěma lety požádal, aby se modlil za kněžská povolání, František ho povzbudil, aby předložil „odvážné a smělé návrhy“ na řešení nedostatku kněží.
Ženatý „týmový kněz“ Fritze Lobingera
Antonio José de Almeida (vlevo) s Leonardem Boffem
Od té doby se v amazonské dílně pracuje na „odvážných a smělých návrzích“. Klíčovým slovem je především emeritní bavorský misijní biskup Fritz Lobinger se svým modelem „týmového kněze“. Lobingerův návrh zůstal církví zcela nevyslyšen, protože předpokládá rozdělení kněžství na dvě části: celibátní diecézní a řeholní kněžství a nové, manželské „komunitní kněžství“, nazývané také „komunitní kněžství“. Tento „týmový kněz“ by pocházel – podle Lobingera by jich mělo být vždy několik, proto „týmový“ – z vlastní „komunity“, byl by ženatý a žil by také v komunitě, v níž působí jako „týmový kněz“.
Lobingerovu myšlenku zformuloval do konkrétního návrhu „domorodého duchovenstva“ Amazonie Antonio José de Almeida, kněz a profesor na Papežské katolické univerzitě v Paraná (PUCPR). Základním rysem všech návrhů je zrušení celibátu. O tom to celé je.
V užším smyslu se zdá, že Almeidův tlak na zrušení celibátu se týká „pouze“ domorodých komunit (Amazonie), které by z kulturního hlediska ještě neměly přístup ke svátostnému a celibátnímu kněžství, a proto by ze svých řad nevychovávaly kněze.
Nejen Amazon…, ale i model pro budoucnost
Mauricio Lopez (REPAM): Nejen Amazonie, ale i globální „biomy“.
Ve skutečnosti nelze hovořit o zeměpisném omezení. Navzdory všem protestům je to v povaze věci. Z jakého důvodu by se to, co platí pro povodí Amazonky, nemělo vztahovat na povodí Konga? Představitelé amazonské dílny, od kardinála Hummese přes biskupa Kräutlera až po profesora de Almeidu, to samozřejmě vědí.
Mauricio Lopez z REPAM v pondělním rozhovoru pro Radio Vatikán uvedl pátý a poslední bod:
„A konečně, že amazonská synoda není určena jen pro Amazonii, ale je také příležitostí pro ostatní biomy, které také začínají s procesem artikulace, aby se konstituovaly jako sítě církve, aby se také integrovaly a účastnily, aby se zamyslely nad svými integrovanými projekty a projekty, které ztělesňují. A že to otevírá cestu k novému pohledu na ztělesněnou teritorialitu církve. Jde tedy také o propojení dalších biomů, dalších územních identit, jako je povodí Konga v síti církve v povodí Konga. Stejně tak celá realita tropických lesů a oceánská realita v asijském Pacifiku, biokoridor Mezoameriky, povodí Rio de la Plata a Acuàfero Guaranà.“
Kromě poněkud zmateného jazyka, který připomíná levicové sektáře minulého století: Čteme-li Lopezovu reakci stejně jako Jean-Marie Guénois z listu Le Figaro slova papeže Františka z minulé neděle, pak již teoreticky předpokládá šíření modelu Amazonie po celém světě.
Termín „biome“ odráží „ekologizované“, tedy to, co Lobinger nazývá malá křesťanská společenství (KCG). De Almeida převzal Lobingerova „grassroots“ společenství jako pastorační a strukturální model pro budoucnost v návrhu Amazonie „společenství bez eucharistie“, který má nahradit historický organizační model církve, farnosti.
Jde tedy o mnohem víc než „jen“ o svátost svěcení.
Nejedná se o „domorodý“ návrh, ale o 68. kolonializmus.
Řeč je skutečně o „původních obyvatelích“ Amazonie a dalších „biomů“ (Lopez). Ve skutečnosti však poptávka nepochází od domorodých komunit v Latinské Americe nebo Africe. Tato myšlenka pochází spíše z myšlenkového světa progresivních evropských církevních skupin.
Jde tedy o mnohem víc než „jen“ o svátost svěcení.
Nejedná se o „domorodý“ návrh, ale o 68. kolonializmus.
Řeč je skutečně o „původních obyvatelích“ Amazonie a dalších „biomů“ (Lopez). Ve skutečnosti však poptávka nepochází od domorodých komunit v Latinské Americe nebo Africe. Tato myšlenka pochází spíše z myšlenkového světa pokrokových evropských církevních kruhů. Hlavní představitele lze nalézt i v západním kontextu: viditelné aktéry i jejich příznivce. Patří mezi ně například nový arcibiskup Mechelenu-Bruselu Jozef De Kesel, který 8. května 2016 vyzval ke zrušení kněžského celibátu, čímž se vydal ve stopách svého propagátora Danneelse, předního člena Bergogliova týmu a tajného kruhu Saint Gall.
Papež František ostatně svolání mimořádné synody v neděli zdůvodnil slovy:
„Na žádost některých biskupských konferencí Latinské Ameriky, jakož i na hlas různých pastýřů a věřících z jiných částí světa.“
Text: Giuseppe Nardi