Kardinál Newman o falešném náboženství současného světa

                                                                         29.3.2017

Antonio Socci vybral několik výstižných pasáží z prorockého kázání kardinála Neewmana z roku 1832

Za přispění filozofů vytvořil si svět antináboženství, podobné křesťanství, ale ve skutečnosti jemu ostře nepřátelské.

(Toto náboženství) vybralo z obsahu evangelia jen to nejjasnější: hlásání útěchy, příkazy vzájemné lásky. Zcela skryty a relativně opomenuty jsou aspekty temnějších a hlubších podmínek týkajících se lidských perspektiv. Je to přirozené náboženství občanské epochy a Satan si je vyzdobil a zdokonalil, až z něho vytvořil idol pravdy.

Krok za krokem, jak vzkvétá rozum, krok za krokem, jak se vytvářejí a tříbí city a sentimenty, stane se nevyhnutelně, že na povrchu společnosti zcela nezávisle na vlivu Zjevení se rozlije univerzální obyčej počestnosti a benevolence…

(Toto náboženství) opouští vlastní podstatu evangelia, tj. jeho přísný charakter a podrží si jen to, co je benevolentní, uhlazené, vstřícné, zdvořilé a co neobsahuje bázeň před Bohem ani hlubokou nenávist k hříchu, věrné přilnutí k nauce a pravdě, neobsahuje žádnou zvláštní citlivost k prostředkům pro dosažení cíle, jen když jsme dobří a milí, žádnou podřízenost svaté apoštolské církvi, o jaké hovoří Krédo, žádný smysl pro autoritu náboženství, jen pro své vlastní názory: jedním slovem nauka, která postrádá opravdovost, a proto není ani teplá, ani studená, ale (podle slov Písma) je prostě vlažná.

(Když si takto počínáme), nejsme vedeni láskou k pravdě, nýbrž jednáme jen pod vlivem doby, kdy lidé obětují pravdu za své vlastní výhody.

(Domnívají se, že) není třeba mít obavy z Boha, protože je milosrdný, stačí chtít se polepšit, a tím se smažou všechny přestupky, a protože svět, celkem vzato, je k náboženství otevřený, není třeba přehánět vážnost; na lidskou přirozenost se nemohou aplikovat přehnané ideje. To je tedy v podstatě krédo lidí, kteří nepěstují hlubší zamyšlení (…)

VE SKUTEČNOSTI JE TOMU TAK, ŽE

počátkem moudrosti je bázeň Boží, a dokud se nepřibližujeme k Bohu s úctou a svatou bázní, protože jsme hříšní, nemáme ani v dohledu onu „úzkou bránu“. Bázeň a láska musí kráčet pospolu, v bázni a v lásce musíme žít až do posledního dne svého života (…)

Naše svědomí s rostoucím patřením na milosrdenství Boha a Krista prohlubuje poznání vlastních vin, a to je pravý smysl křesťanství, jehož podstatnou je co největší podobnost ke Kristovu klidu a pokojnému spánku během bouře; k nebi nevede dokonalá radost a dokonalá jistota, nýbrž hluboká odevzdanost do vůle Boží. Odevzdáváme Mu sami sebe, tělo i duši bez pochybností o naději, že budeme spaseni, ale se zrakem upřeným více k Němu než na sebe, to znamená, že jednáme pro Jeho slávu, snažíme se, abychom se ve všem líbili Jemu a odevzdáváme se Mu s poslušností a horlivostí v dobrých skutcích.

bl. John Henry Newman: Úryvky z kázání 26. srpna 1832 – O každodenním náboženství                         

                                            Antonio Socci, Lo Straniero

Komentář překladatele:

Toto Satanovo pseudonáboženství se dokonale ujalo v církvi díky falešnému koncilu k tomuto cíli speciálně inspirovanému a získalo si nevídanou oblibu, která plodí odpor ke všemu původnímu a nefalšovanému.

-vu-