Biskupové, zahoďte to!

Heretický gnostický text, který zásadně protiřečí katolické víře.

Kromě rozporných a velmi diskutabilních analýz o Amazonii, podle nichž tamní populace údajně nepotřebuje ono osvobození, které lidstvu přináší Ježíš Kristus, je zde místo toho zbožšťována praxe ekologického primitivismu, života v lůně „Matky Země“. Je to zcela nepřijatelný a rouhavý text.

Text je „nadívaný“ novým pseudocírkevním jazykem dnešní„církve“. Je to zjevné z používaného slovníku a výrazů jako „synodalita“, „církev na odchodu“, „volba pro chudé“, „dialog“, „naslouchání“, „rozlišování“, „ekologický zvrat“, „geografické a existenciální periferie“ a mnoho dalších, které už vyvolávají nevolnost, protože je slyšíme ustavičně opakované jako institucionální povinnost, jako ideologický manifest, požadavek komunikativní módy a servilní podlézavosti.

Text obsahuje velmi rozporné analýzy situace v Amazonii z hlediska vědy, charakteru kultur domorodého obyvatelstva i z hlediska kulturní antropologie. Tyto kultury ve své realitě nepředstavují vůbec nic z idylického světa, vyrovnaného, dokumentujícího ideální soužití, kterému bychom měli uvěřit a obdivovat je. Toto hrubé pohanství nikdy nebylo a není dokladem o soužití, kterému bychom měli uvěřit, nýbrž naopak představuje kruté soužití kmenů plné násilí, nespravedlnosti a segregace.

Instrumentum laboris přináší rouhavou, zcela nesprávnou a naprosto neuváženou démonizaci procesu historické evangelizace kontinentu, několikrát v textu opakovanou a usiluje o zavedení nových pastoračních metod, které nikdy nemohou být realizovány, protože jsou až přespříliš nepřiměřené k síle současného latinskoamerického katolicismu, k jehož revitalizaci je naprosto nedostačující zahájit boj o lidská práva indiánských domorodců.

Všechny tyto prvky představují a zavádějí neuvěřitelný zmatek, který vyvolává vážné pochybnosti o užitečnosti podobného dokumentu.

Text požaduje novou interpretaci Kristova poselství ve světle pohanské panteistické kultury domorodého obyvatelstva zděděné po předcích. Pohanství a náboženství mýtů, které neznají Logos, je představováno jako příklad multireligiozity, ve které se má projevovat Duch Svatý coby paralela biologické různosti. Animismus je vychvalován jako autentická duchovní hodnota ztotožnění se vším bytím a měl by se jako takový stát novou řečí církve. Pohanské obřady jsou předkládány za základní prostředek pro zachování integrálního zdraví, protože vytvářejí harmonii a rovnováhu lidských bytostí a kosmu. Má to být živá zkušenost posvátna odlišná od pověr a chápaná jako východisko pro novou inkulturaci katolické liturgie. Stvoření se zde nazývá gnosticky „Matka Země“, v jejímž lůně všichni žijeme ve spojení různých duchovních sil živeni v integrální rovnosti, ze které se člověk nijak nevynořuje jako nějaká forma zvláštního božského vyvolení.

Amazonie má být údajně „plná života a moudrosti“, její kultury inspirují k „novým cestám“, ve kterých budou lidé žít obdivuhodným způsobem vztahů mezi vodou, teritoriem a přírodou, komunitárním životem a kulturou, Bohem a různými duchovními silami. Amazonie je vyvoleným místem pro víru a zkušenost s Bohem v dějinách, je to místo zjevení, rezervace života a moudrosti celé planety, která mluví o Bohu. Z ní se roní životní nauka pro integrální pochopení našich vztahů k druhým, k přírodě a k Bohu. V Amazonii je život „společnou poutí, kde jsou rozdělovány úkoly a odpovědnost a sdíleny funkce a společná dobra“.

V dokumentu se slévají dva gnosticismy: První je idea, že spása vychází z praxe, z křesťanství vnitřně revidovaného historickou situací vykořisťování: je to cesta teologie osvobození. Druhá gnóze je prezentace ekologického primitivismu, tedy života „Matky „Země“, jehož autentickými správci jsou údajně amazonští domorodci, nyní vykořisťovaní. Dva gnosticismy v jednom. Dva gnosticismy pramálo amazonské, nýbrž spíše importované ze Západu, kde byly vykonstruovány na katedrách nové teologie katolické Evropy.


Stefano Fontana – Nuova Bussola Quotidiana

PŘÍLOHA

Nahlédnutí do Instrumentum laboris

Potvrzuje se, co viselo ve vzduchu: exploze ekologismu, exaltace domorodců, odsouzení kolonialismu bez uvedení období, viri probati, kritika brazilské vlády:

ekologismus – syndikalismus – indianismus

Elaborát má tři části:

a) „Hlas Amazonie“, „Integrální ekologie, hlas země a chudých“, Amazonie je nadnárodní teritorium. Je zde totální odsouzení kolonialismu, které zcela ignoruje apoštolskou práci misionářů, jejich obětí a mučednictví. Hlásání evangelia se zde ztotožňuje s mocí, která vykořisťovala a utlačovala domorodý lid. Tím je ohrožováno přežití národů a kultur. Amazonie je druhá nejzranitelnější oblast země. Člověk je chápán jako integrální součást přírody.

b) Církev se musí distancovat od nových kolonizátorů a od sociálně ekologické krize, od těžebních společností, místních vlád a tradičních autorit, které k tomu mlčí. Na lavici obžalovaných se ocitá ekonomický těžební model, současný neokolonialismus a brazilská vláda.

c) „Prorocká církev v Amazonii, výzvy a naděje“. Tato kapitola je věnována ekleziologickým a pastoračním plánům: církev musí být participativní, kreativní a harmonizující, odmítat spojenectví s dominantní kulturou, a naopak podporovat kulturu a práva domorodců. Je třeba překonat jakýkoliv klerikalismus a tvrdé postoje, které nerespektují konkrétní život osob v teritoriu.

Zvláštní pozornost pak je třeba věnovat ženám v církevním životě, teologii, katechezi, liturgii, školství a politice, kde jsou nedoceněny. Církev si musí osvojit ženský styl jednání a chápání.

Je zde i řeč o zasvěceném životě, který se má vracet k primitivní církvi a podporovat účast zasvěcených osob na politickém životě: Vytvořit interkulturní procesy a rozvíjet dialog mezi spiritualitami v procesu formace řeholního života. (!)

Podle Nico Spuntini, NBQ