Menu


Ztratila církev kompas?

 
 
Kuriální kardinál Raymond Burke o dojmech ze synody o rodině a manželství.
 
Dario Menor z Vida Nueva

                                                                  
Jaký pocit ve Vás zanechala synoda? Došlo ke konfrontacím?
 
Byla to otevřená a usilovná diskuze. Dříve bývala vystoupení synodálních otců publikována, tentokráte nikoliv. Všechny informace pocházely ze shrnutí P. Lombardiho a ze setkání, která organizoval tisk.
 
Shrnutí mě překvapovala. Nepředávala řádně obsah diskuze, nýbrž jakoby všechno bylo orientováno na pozice, které předem udával kardinál Kasper.
 
Opravdovým šokem bylo Relatio post disceptationem. Vypadalo jako manifest za změnu církevní kázně vůči neregulérním svazkům. Nabízelo větší otevřenost svátosti manželství pro dvojice, které tvoří homosexuální osoby.
 
Sdíleli i jiní synodální otcové váš odmítavý postoj?
 
 
Ano, v naší malé pracovní skupině (Circulus minor) panovalo překvapení. Mnoho času jsme strávili tím, abychom výsledný dokument zdůvodnili Písmem svatým a učitelským úřadem. Bylo nutno upozornit na omyly, jako např. výpověď, že je možno najít pozitivní prvky v hříšném jednání, soužití v nemravnosti a cizoložství anebo v sexuálním jednání osob, které trpí homosexuální tendenci. Tento zmatek byl velmi zlý.
 
Pokoušeli jsme se znovu poukázat na krásu manželství, které Bůh stvořil jako nerozlučné a věrné spojení zaměřené na plození.
V těžkých situacích jsme rozlišovali mezi láskou k hříšníkovi a nenávistí k hříchu. Moderátoři a relátoři malých pracovních skupin prosili o to, aby naše práce byly publikovány. Dosud o tom veřejnost vůbec nevěděla. Všechno bylo kontrolováno a manipulováno, je-li možné to tak nazvat.
 
Byly tu pokusy řídit synodu určitým směrem?
 
 
Ano. Od okamžiku, kdy kardinál Kasper začal předkládat svá mínění, tvrdila určitá část tisku, že církev má v úmyslu změnit svou kázeň. To vyvolalo závažné pastorační těžkosti. Mnoho biskupů a kněží mě kontaktovalo a sdělovalo, že osoby v neregulérních vztazích přicházejí na faru v dojmu, že mohou přijímat svátosti. Říkají, že to chce papež. Nemluvíme zde o lehkovážných, ale o základních záležitostech.
Sloupem církve je manželství. Jestliže neučíme a nežijeme podle pravdy, jsme ztraceni. Přestáváme být církví. Na synodě není možno stavět do jedné roviny nauku církve a pozice které tomu odporují.
 
Je pravda o manželství nesprávně vykládána?
 
Panuje velký zmatek, především pokud jde o nerozlučnost. Když nějaká soba žije ve vztahu, který je veřejným cizoložstvím, jak může být možné, aby jí byl dovolen přístup ke zpovědi s rozhodnutím, že už nebude hřešit? Jak je možné, aby měla přístup k přijímání a nedávala přitom farnosti pohoršení? Žije se v nejtěžších veřejných hříších.
 
Nevidíte v cestě, kterou navrhuje Kasper, možnost, aby znovuoddaní rozvedení získali přístup k svátostem?
 
Na této cestě pokání musí kajícníci žít v čistotě. Když se nemohou rozejít, musí žít jako bratr a sestra. To je stará praxe. Oni mluví o zákonu graduality, ale pravda není stupňovitá. Je objektivní. Manželství je nerozlučné. Když s někým uzavřu manželství, nemohu žít s jiným.
 
Jiné horké téma jsou homosexuálové. Vy jste je uváděl jako osoby, které trpí homosexuální tendencí. Pokládáte to za chorobu?
 
Je to utrpení. Bůh nás nestvořil, abychom žili muž s mužem a žena se ženou. To je pro naši přirozenost zcela zřetelné. Jsme stvořeni pro heterosexuální spojení, pro manželství. Já odmítám mluvit o homosexuálních osobách, protože s touto tendencí se nikdo neidentifikuje. Je to osoba, která má tuto tendenci a ta je utrpením.
 
Co si myslíte o výroku papeže: Kdo jsem já, abych soudil gaye?
 
On řekl, že nechce soudit jejich osobu, což by mohlo být obvinění. Ale vždy musíme odsuzovat hříšné jednání. Nemyslím si, že by papež smýšlel jinak. Že jsou to hříšníci, kteří jednají proti přirozenosti. Papež neřekl, že u nich můžeme nacházet pozitivní prvky. Je nemožné nacházet pozitivní prvky ve špatném jednání.
 
Papež mluvil v závěrečném poselství synody o „nepřátelské tvrdosti“ a litoval, že někteří se „zavírají do psaného a nechtějí se dát od Boha překvapit... Jak si vykládáte tato slova?
 
To je těžké. Je možné je interpretovat, že nauka a kázeň je v rozporu s působením Ducha Svatého. To není katolické, takto smýšlet. Nauka a kázeň jsou předpoklady pro opravdové setkání s Kristem. Slyšel jsme od mnoha lidí, že papež nechce sázet na nauku a kázeň. To není přiměřená interpretace těchto slov.
 
Někteří věřící jsou znepokojeni z cesty, kterou církev navrhuje. Co o tom soudíte?
 
 
Mnozí se mi s těmito obavami svěřili. V takovém kritickém okamžiku, ve kterém vzniká silný dojem, že církev je loď bez kormidla, ať už z jakékoliv příčiny, je důležité, abychom studovali naši víru, měli zdravé duchovní vedení a dávali najevo pevné přesvědčení o víře.
 
Vidíte církev v situaci, kdy se zdá, že nikdo nemá vedení?
 
Chovám plnou úctu k Petrovu úřadu a nechtěl bych budit dojem, že jsem hlas proti papeži. Rád bych byl se všemi svými slabostmi učitelem víry, který vyslovuje pravdu, kterou mnozí dnes hledají. Trpí poněkud mořskou nemocí, protože mají dojem, že církev ztratila kompas.
Musíme překonat příčiny této dezorientace, protože kompas jsme neztratili. Máme trvalou tradici církve, nauku, liturgii, morálku. Katechismus se nemění.
 
Čím se vyznačuje tento pontifikát?

Papež mluví o potřebě jít na periferie. Odpověď lidí je velmi vřelá. Ale nemůžeme jít na periferie s prázdnýma rukama. Jdeme tam s Kristovým slovem, se svátostmi, s ctnostným životem z Ducha Svatého. Netvrdím, že papež to nedělá, ale existuje nebezpečí, že setkání s kulturou je špatně interpretováno. Víra se nesmí přizpůsobovat kultuře, nýbrž musí ji vyzývat k obrácení. Jsme hnutí protikulturní, nikoliv populární.
 
Říkáte, že Evangelii gaudium není dokument učitelského úřadu. Proč?
 
Papež to sám říká na začátku dokumentu, že není učitelský.
 
Dělá průměrný katolík toto rozlišení?
 
Ne. Proto je potřebný pro věřící důkladný výklad, který vysvětlí druh a váhu tohoto dokumentu. Jsou v něm výroky, které opakují papežovy myšlenky. Přijímáme je s uznáním, ale ony nestanoví oficiální učitelskou nauku.
 
 
                                                                    Vida Nueva, Kath-net