Lumen de Lumine

Ze zákulisí biskupské synody

aneb záhadné zmizení dvou stovek balíků

                                           
                          Sekretář synody a papež František

Loni na podzim vyšla kniha Zůstat v pravdě Kristově, do níž z podnětu kardinála Raymonda Burkeho přispělo pět kardinálů a další teologové a která vyvrací Kasperovy argumenty pro legalizaci sv. přijímání u sezdaných rozvedených. Byli to vedle Burkeho kardinálové Gerhard Müller, Walter Brandmüller, Carlo Caffara a Velasio De Paolis.

Těchto pět kardinálů se rozhodlo, že na svůj náklad knihu rozešlou asi 200 účastníků synody. S moudrou prozíravostí k tomu použili služeb nikoliv vatikánské, nýbrž italské pošty. Ale ani tak se knihy k adresátům nedostaly. Obdrželi je jen dva nebo tři preláti. Jejich záhadné „zmizení“ způsobil sekretář synody kardinál Baldisseri a dosud není známo, kam se knihy vlastně poděly.

Tento kardinál byl totiž knihou tak nakvašen, že se dokonce obrátil na vatikánského guvernéra se zdvořilou žádostí, aby propustil ředitele vatikánské pošty.

Vatikanista Manfred Ferrari k tomu poznamenal: »Abych ještě jednou zdůraznil: epizoda se odehrála ve Vatikáně a nikoliv v Kremlu. Také můj přítel, který se v těchto dnech vrátil do Afriky, se tomu velice smál a řekl: „Co se zlobíš, Manfrede, u nás v Súdánu to také není lepší“.«

Ale to není vše. Ve skutečnosti celá záležitost vůbec není k smíchu. Kniha pěti kardinálů proti „novému milosrdenství“ pobouřila také Alberta Melloniho, levičáka z Boloňské školy. Podle něho představuje tato kniha „spiknutí proti papeži“: Pět kardinálů, které kryl prefekt kardinál Müller, použilo prý nakladatelství Starker Tobak, které knihu vydalo v pěti jazycích, jako operační základnu ke komplotu proti papeži".

Není třeba vysvětlovat, že střelil vedle. Všichni spoluautoři svá stanoviska na synodě docela otevřeně přednesli a hájili. Věc ovšem vyburcovala k sebeobraně kardinála Kaspera, který prohlásil, že napadené téze sedm měsíců po konzistoři probíral s Bergogliem a papež František s nimi byl zcela srozuměn. Pět kardinálů prý dobře ví, že nic nedělal sám od sebe, nýbrž všechno koncipoval spolu s papežem. Kasper tak jen potvrdil to, co nikomu neušlo, že František celou řadou gest a slov projevil nápadnou blízkost Kasperovi a jeho tézím. Jestli tímto přiznáním Františka potěšil, těžko říct.

Kardinálští autoři vůbec nekritizovali papeže, ale uvedli na velmi vysoké úrovni výmluvné argumenty na obhajobu svátosti manželství. Kardinál De Paolis, jeden ze spoluautorů, prohlásil v interview pro La Repubblica: »Chci mít svobodu k tomu, abych řekl, co si myslím, aniž bych byl obviňován ze spiknutí.

katholishce.info

Někteří lidé horují pro svobodný dialog, ovšem za podmínky, že bude jednohlasný.

Kdyby měl Jorge Bergoglio trochu cti v těle, podal by po tomto skandálu demisi a odešel někam do kláštera tak daleko, aby o něm nebylo dlouho nic slyšet. Skandál s knížkami odhaluje mechanismus divadla, které se nám předkládá k věření pod krycím názvem biskupská synoda.

Iniciátor a skrytý autor, spoléhající na svou „statutární“ nedotknutelnost, si vyhledal vhodné servilní spolupracovníky a vyznamenal je velkou ctí být inscenátory historické biskupské synody jakožto nástroje k uskutečnění geniálního nápadu: populistické úpravy Božích přikázání, aby se tak odstranily projevy havarijního stavu morálky v oblasti manželství a rodiny tím, že to, co se dnes jeví evidentně jako havarijní, bude povýšeno na úroveň normality. Hlavním nástrojem a pádným argumentem této proměny bude nová milosrdnější aplikace milosrdenství. Stěžejní úkol připadl složce autorské, odpovědné za přípravu potřebných podkladů a argumentace, a složce organizační, která musí zabezpečit spolehlivé a přesvědčivé fungování hlasovacích mechanismů.

V prvním kole, které mělo připravit hladký průběh závěrečného kola a spolehlivé vítězství nového milosrdenství, však obě funkční složky nepříjemně zaskřípaly a jen díky rozmanitým zjevným i skrytým manipulacím se vytoužené schéma s odřenýma ušima a v podstatě mimo pravidly hry protlačilo do rozhodujícího kola.

Se zpožděním pěti měsíců vyplaval na povrch nepříjemný zádrhel, který by v podstatě měl celé divadlo ukončit. Pět synodních otců se nespokojilo s ústní prezentací svých protiargumentů, ale vydali je pohotově knižně, a to dokonce v pěti světových jazycích. Autorský i organizátorský aparát byl z toho zděšen, protože musel konstatovat, že proti této tiskem předložené a doložené argumentaci nemá, čím by oponoval.

Zbyly dvě možnosti: buď tuto skutečnost uznat a přijmout vděčně předloženou dokumentaci pěti autorů jako nezvratný podklad pro závěrečné usnesení, anebo sáhnout k totalitním praktikám a naložit s ní jako s nepříjemným, a proto nepřípustným svědkem a sprovodit ji ze světa. Tím, že bergogliovský tým se spěšně a tajně rozhodl pro druhé řešení, dal jasně najevo, že jeho cílem a záměrem nebylo najít řešení, které je v plném a neoddiskutovatelném souladu s přirozeným právem i Božím zákonem, nýbrž prosadit svůj zbloudilý nápad, ať to stojí co to stojí.

Lež má krátké nohy, daleko neujde. A i kdyby ušla hodně daleko, neujde ani centimetr před jasem Boží pravdy.

Ocitli jsme se v absurdní situaci, že hájit pravou víru představuje vzpouru proti papeži.

Ve varovných proroctvích se opakuje smutná výstraha: Vatikán ztratí víru! Stalo se. I takový Vatikán bude budit dojem, že je jejím strážcem. Ale ve skutečnosti si bude počínat, jako by Boha nebylo. Ti, kteří obviňují pravověrné kardinály z komplotu proti papeži, si vůbec nejsou schopni uvědomit, že organizují komplot proti Bohu.

A proč si to nejsou schopni uvědomit? Protože nemají víru.

                                                                                                                -lš-