Menu


Weigel deklasuje soudce, kteří odsoudili Pella

                                                                                         23. 8. 2019

 

Neuvěřitelný soudní případ kardinála Pella, který byl po dvakrát odsouzen na základě prostého udání jediné oběti v jediném případu před 23 lety bez jediného důkazu a svědectví za skutek, který se měl stát ve zcela absurdní situaci, vyvolal silné reakce mnoha katolíků.

Hypotéza, že kardinál je obětním beránkem antikatolického klimatu živeného skutečností zneužití u australského kléru, je více než zřejmá. Kromě toho, jestliže v nedávné minulosti mnoho případů zbouralo mýtus o odpovědnosti anglosaského žurnalismu, nyní je to anglosaský soudní systém, který je závažně obviněn.

Píše o tom katolický historik a literát George Weigel v listu First Things a tvrdě komentuje výsledek odvolání kardinále Pella. »V příštích týdnech a měsících bude mnoho co říct k odmítnutí odvolání kardinála Pella proti rozsudku, ve kterém dva proti jednomu hlasovali tři soudci nejvyššího soudu ve státě Viktoria. Momentálně to představuje překvapující a každopádně nepochopitelné rozhodnutí, které vystavuje kvalitu souduva spravedlnost v Austrálii vážným pochybnostem o regulérním a nezávislém procesu.

Tento známý muž z oblasti kultury připomíná, že během zasedání odvolacího soudu, které bylo vysíláno ráno 21. srpna, soudce Nejvyššího soudu Anne Ferguson se při čtení rozsudku odvolávala na existující důkazy. A to je právě ten problém, na který výrazně upozorňuje: »Nebyl předložen žádný důkaz, že by kardinál spáchal čin, ze kterého byl obviněn. Byla zde pouze slova udavače a nebylo jediného svědectví pro toto udání; proces celou dobu připomínal vzdušný zámek obžaloby proti jednomu knězi, které svého času zveřejnil Rollig Stone«.

Je třeba připomenout, že desítky osob chtěly svědčit ve prospěch kardinála, aby dokázaly, jak je nemožné, aby spáchal takový čin chvíli po mši, kdy měl ve zvyku loučit se s věřícími u západní brány katedrály. Anne Fergusonová označila tato svědectví jako »nejistou vzpomínku«. Je však třeba připomenout, že udavač se dostavil na policii až 2015 a mluvil o případu z roku 1996 (!) a po smrti další údajné oběti a nikdy jindy se o tomto případu nezmínil.

Weigel připomíná, že »svědkové trvali na tom, že k domnělým sexuálním zneužitím nemohlo dojít prostě proto, že se měly stát za okolností, kdy katedrála byla plná lidí a případ byl exemplárně vyloučen. Proč se předpokládá, že jen filmované svědectví udavače jsou jasnou vzpomínkou, zvláště když celý scénář zneužití je extrémně nevěrohodný?«.

Bude zajímavé přečíst si oněch 300 stránek rozsudku. Ale uzel tohoto případu nevyřešeného a vyneseného jediným australským soudem, zasluhuje pozornost. Na odůvodnění rozhodnutí svého a onoho kolegy, který se s ním sjednotil na odmítnutí odvolání, soudkyně řekla, že »dva z nás – ona a¨soudce Christ Maxwel – měli odlišný názor na fakta než odmítající soudce Mark Weinberg. Na jaká „fakta“? Prosté tvrzení o domnělém zneužití, nezáleží na tom, jak je pravděpodobné a za jakých okolností se mělo stát, představují legální „fakt“, který je schopen zničit život a pověst jednoho z nejvýznamnějších občanů Austrálie? Je-li tomu tak, pak je něco velmi zásadně chybného v celém trestním právu státu Viktoria, které tak překonává soudní procesy v SSSR za Stalina. Také tam byla uznávána obvinění bez jakýchkoliv důkazů«, píše americký autor.

Weigel připomíná, že v prvním přelíčení se porota vyslovila šokujícím způsobem 10 hlasů proti dvěma pro nevinnost obviněného. V druhém procesu se všechno radikálně změnilo bez jakýchkoliv nových důkazů. »To svědčí o možné hluboké zaujatosti poroty, především za okolností nerespektování obhajoby ve státě Viktoria. Nevrhá to světlo na nevěrohodnost rozsudku o vině«?

»Po odsouzení Pella někteří přátelé dobře známí v právním prostředí Austrálie tvrdili, že společnost Austrálie bez ohledu na různost ideologického přesvědčení tvrdila, že je velmi zaražena z reputace australské justice, a proto mnoho osob očekávalo, že odvolací řízení by mohlo mít úspěch. Jejich obavy jsou nyní mnohem větší. Na základě důkazů o nekvalifikovaném rozsudku odvolacího řízení a strašného odsouzení zcela nevinného člověka budou si nyní rozumní lidé klást otázku, co vůbec znamená „právní stát“ v Austrálii a zvláště ve státě Viktoria. Rozumní lidí si kladou otázku, zda je vůbec bezpečné cestovat do této země a řešit zde sociální a politické otázky, když davová hysterie podobná oné v Dreyfusově aféře na Ďábelském ostrově může evidentně ovlivňovat i soudy.

Nakonec připomíná americký spisovatel, že »v posledních měsících kardinál Pell řekl svým přátelům, že ví, že je nevinen: a »jediný soud, kterého se obávám, je soud poslední«.

Soudci, kteří vynesli groteskní odvolací rozhodnutí, které potvrdilo groteskní rozsudek prvního soudu, zřejmě v poslední soud nevěří. Ale mají jistě další soudce, kteří jim mohou způsobit starosti. Potvrdili totiž, že část kdysi obdivuhodné anglosféry pověstné svým čestným smýšlením, se stala něčím nadmíru hanebným, dokonce hrozivým«.

Marco Tossati Nuova bussola Quotidiana

Pro připomínku viz  viz

K dramatickému příběhu o pronásledování kardinála jedna duchaplná poznámka Angličana Ecclese. Eccles uvádí, že pro případ pravděpodobné kanonizace kardinála Pella máme už k dispozici dva zázraky. První je zázračné zmizení liturgického oděvu ( v ornátě nikoho neznásilníte) a druhý je bilokace: Pell se současně nachází v sakristii při zneužívání a u vrat katedrály, kde se loučí s věřícími.