Výchova, která dnes pobuřuje
11. 1. 2019
Don Andrea Zambrano se svým biskupem
Všechna čest Donu Albertovi, knězi v Udine, který ve své krásné katechezi hovořil o péči o tělo a o střežení zraku: Postavili ho na pranýř, protože se dotkl citlivého bodu otců a matek, kteří pozbyli svou odpovědnost a stali se narcisty, kteří zapomínají na výchovu a pletou si svobodu s nevázaností.
Don Alberto Zanier je mladý kněz, který slouží ve farnostech Val 
Resia. Před nedávnem rozpoutal bouři, protože žádal od svých věřících svatosvatou věc: vkusné a slušné odívání jejich ratolestí ke mši svaté. A udělal to způsobem duchaplným. Jak? Vzhledem k tomu, že provincie Udine není daleko od San Daniele, který soupeří s Parmou o cenu za italskou šunku, přirovnal nohy mladých dívek přítomných na mši svaté v kratičkých šortkách či minisukních - k šunce.
Je to řeč přímá a bez obalů, ze které mohou všichni pochopit, že se jedná o závažný nedostatek úcty. Především úcty k ženskému tělu. Na druhém místě je zde úcta k druhým a vůči samotnému knězi. Jistě, jeho útok byl provokací, ale uvažme, že kněz je povolán, aby žil v celibátu a učil katolické morálce v oblasti sexu. Konečně jde také o nedostatek úcty k Bohu, protože kostel není tančírna.
Jako odveta se na něho sesypaly šípy z celého mediálního okruhu, který pohlíží na řeč Dona Alberta jako na ubohé zpátečnictví, které nebere ohled na to, že dívky se oblékají do kostela, jak nejlépe dovedou. Ostatně nechyběly ani komentáře uvnitř církve. Do jakého vosího hnízda se dostal ten ubohý kněz!
A přece jeho slova jsou douškem kyslíku pro církev, která se dusí stále více kompromisy se světem. Jeho slova se týkají velmi delikátního tématu, rozhodně nikoliv vyřešeného. Téma odívání, se kterým vystoupil na veřejnost, je rovněž ukázkou ducha doby. Kdysi se na nedělní bohoslužby chodilo ve svátečním oděvu, protože to byl povinný dres, jak předstoupit před Pána, jemuž byl zasvěcen sváteční den. Dnes se chodí na mši bez okolků ve sportovním, a nejsou výjimkou návštěvníci v šortkách a trepkách, protože jinak se necítí dost elegantní - a vídáme i dámy přicházející v šatech s výstřihy, které odhalují ramena, ňadra a někdy i pupek.
Ten, kdo se v tomto místě začal pod fousy smát, měl by si uvědomit, že když se ocitneš před dívkou, která na sobě ukazuje odhalené všechny Boží dary, není to projev zlomyslnosti nebo čumila, když na ní utkvíš pohledem, ale je to zcela přirozené, že zrak zneklidní. A
jestliže se jednalo o zrak Dona Alberta, použil své inteligence a svobody jako člověka z masa a kostí, aby žádal slušné odívání také proto, aby nebyl při obřadu vyrušován. Není nic lidsky přirozenějšího. Ale dnes jsou lidé zvyklí na show, všechno se bere s lehkovážností, tak jako se lehkovážně přistupuje ke sv. přijímání. A s toutéž lehkovážností se soudí, že je možno využívat svobodu v oblékání; skrývá se pod tím licence hedonismu a narcismu, které chtějí vídat ženskost co nejvíce vystavenou a vadí jim, když někdo žádá také odpovědnost.
A právě tato odpovědnost, se kterou vystoupil Don Albert, narazila na společnost poblázněnou a zbavenou veškeré odpovědnosti. To se týká mladých ratolestí, ale především jejich matek, pravých adresátů Dona Alberta. »Milé matky, když vaše dívenky vycházejí z domu, podíváte se, jak vypadají?«, napsal. Tato otázka pobouřila ženy z místní komunity, a ty protestovaly v novinách. Ale ve skutečnosti toto konstatování bylo ještě hlubší: uměřená a čistá ženskost vzrůstá také na příkladu vztahu matka - dcera.
Ony bohyně pomsty, které vyrazily proti ubohému Donu Albertovi, velmi pravděpodobně samy nakoupily v H&M minisukně, ve kterých se následující neděli pyšnily jejich dcery. Upozornit na rodičovskou odpovědnost bylo tím nejchybnějším krokem Dona Alberta, protože poukázal na to, že že všechno se rodí v praktikované výchově, která v tomto případě zahrnuje také odvahu ke studu a zdrženlivosti zraku, kterému je třeba učit a především ho praktikovat.
Proto všechna čest Donu Albertovi, knězi příliš modernímu pro zastaralou a stagnující společnost na troskách dědictví sexuální revoluce, podle které je tělo krabice na potěšení a exhibice.
Škoda jen, že v tomto případě zůstal ubohý kněz tak osamocen. Opuštěný především od své vlastní diecéze, která ho nijak nehodlala bránit před útoky, ale omezila se v diecézní síti na malý článeček, kde dala najevo svou nevoli nad způsobem, jaký Don Alberto použil. V článku se totiž píše o »výjimečném zásahu« proti užívání minisukní«, ale také o použité analogii, která je poněkud opovržlivá. I když diecéze jako celek nemůže než souhlasit se svým knězem, řadou užitých výrazů dává najevo svůj odstup. Obvyklý klerikalismus, který se pohoršuje nad příměrem mezi stehny a šunkou, přehlíží, že právě díky této metafoře, tak pravdivé a upřímné, se některá maminka přece jen trochu zastydí a zmůže se na to promluvit se svou dcerou o studu a čistotě.
Andrea Zanbrano, Nuova Bussola Quotidiana
Katecheze dona Alberta
