Menu


Vražda „z lásky“ není v Holandsku vraždou

                                             

Albert Heringa zavraždil svou matku. Podle holandského soudce jednal proti zákonům, byl však osvobozen. Když odvolací soud vyhlásil rozsudek o osvobození ve všech bodech žaloby, v sále propukl velký potlesk.

74-letý Albert Heringa usmrtil v červnu 2008 svou 99-letou matku. Byla to cílevědomá vražda. Jeho matka nebyla v konečném stavu žádné nemoci, netrpěla žádnými nesnesitelnými bolestmi. Byla je zesláblá stářím a poloslepá. Na žádost syna měla být provedena eutanazie, ale lékař to odmítl, protože zde nebyl žádný ze zákonem stanovených důvodů.

Protože zákon „selhal“, chopil se díla sám syn. Tím se provinil nejen proti zákonu o eutanazii, ale dopustil se rovněž záměrné vraždy.

Syn připravil pečlivě z léků smrtící nápoj, kterým svou matku otrávil. Před podáním jedu se zeptal matky, zda chce zemřít nebo dále žít. Celý tento „obřad“ natáčel na video, které pak bylo prezentováno v holandské televizi pod titulem Poslední přání Moek (Marie). Celý proces zůstal ve stínu mediálního souhlasu s pachatelem. Odvolací soudce chválil ve svém rozsudku „absolutní transparenci“, s jakou syn jednal.

Státní zástupce chválil „dobrý úmysl“ matčina vraha, ale žádal odsouzení, a to nikoliv pro vraždu, ale pro porušení zákona o eutanazii. V první instanci byl odsouzen, ale nebyl stanoven žádný trest. Žaloba se odvolala a žádala alespoň symbolický trest tři měsíce vazby podmíněně.

13. května odvolací soud obžalovaného zcela osvobodil s odůvodněním, že jednal v situaci krajní naléhavosti, zachoval všechna zákonná ustanovení a připravil matce z medikamentů „správný“ koktail. Odvolací soud zcela pominul skutečnost, že pachatel nebyl lékařem, jak žádá zákon, a navíc nedbal rozhodnutí domácího lékaře, který eutanazii odmítl.

Státní prokuratura v tiskové konferenci zdůraznila platnost všech zákonných ustanovení a oznámila podání stížnosti u nejvyššího soudu. Jenže kostky již byly vrženy. Pozorovatelé hovoří o „politickém rozsudku“, takže nejvyšší soud ještě jednou potvrdí, co bylo rozhodnuto.

Od roku 2008 se díky jednostranné mediální prezentaci rozšířil v Holandsku silný „soucit“ , který spatřuje v usmrcení více či méně zdravého ale snad stářím zesláblého člověka něco „dobrého“. Zákon o eutanazii byl doplněn v tom smyslu, že k eutanazii není zapotřebí ani konečné stadium nemoci ani nesnesitelné bolesti. Zcela postačí „psychologické utrpení“, které je ovšem silně gumovou podmínkou.

V roce 2013 stoupl počet eutanazií o 156% proti 2002, kdy zákon vstoupil v platnost. Nikdo nepochybuje o tom, že toto temné číslo je ve skutečnosti mnohem vyšší. V našem případě šlo o „psychologické utrpení“ nikoliv matky, ale syna. V rozsudku stojí doslova: Kdyby Albert Heringa svou matku neusmrtil, musel by až do konce života trpět pocity viny.

                                        katholisches.info