Menu


Vincenc z Lerinu: V náboženství nebude žádný pokrok?

 
Někdo může položit otázku: V Kristově církvi nebude nikdy v náboženství žádný pokrok?
 
Bude, a to dokonce velmi velký. Kdo by mohl být tak nepřátelský k lidem a nevraživý vůči Bohu, že by tomu chtěl zabránit?
 
Musíme být ovšem pamětlivi, že se přitom jedná o pravý pokrok ve víře a nikoliv o její změnu. Pravý pokrok se uskutečňuje skrze vnitřní rozvoj. Změna nastává, když se jedna nauka přetvoří v jinou nauku.
Proto je nutné, aby s postupem času rostlo, pokud možno, pochopení, věda a moudrost jak jednotlivců, tak všech, jak každého jedince, tak celé církve. Druh nauky, samotná nauka musí přitom zůstat vždy stejné jak ve svém smyslu, tak ve svém obsahu.
 
O náboženství duší platí stejný zákon, který řídí život těl. Ta totiž rostou a rozvíjejí se s postupem věku a zůstávají přitom tatáž jako dříve. Je jistě velký rozdíl mezi květem mládí a sklizní stáří, ale zůstávají to stále titíž dospívající, kteří se jednou stanou starci. Mění se věk a kondice, ale zůstává vždy stejné individuum, jedna totožná přirozenost a totožná osoba.
 
Údy kojence jsou malé, větší jsou u mladíka, a přesto jsou stejné. Údy dospělého již nemají tytéž proporce jako u dítěte. Je to úžasný řád přírody pro veškerý organický pokrok. V dospělém věku se rozvíjí do širších forem všechno to, co moudrost Stvořitele nejdříve vytvořila jako maličké tělíčko.
 
Kdyby se s postupem věku lidský druh měnil tak, že by nabýval jiné struktury nebo se o nějaký úd obohatil a jiný ztrácel, mělo by to vliv na celý organismus a výsledkem by byl organismus hluboce změněný, v každém případě by byl něčím jiným.
 
Také dogma křesťanského náboženství se musí řídit těmito zákony. Dělá pokroky, konsoliduje se. S postupem doby se rozvíjí. Je tedy nutné, aby zůstalo vždy absolutně nedotčeno a nezměněno
 
Naši předkové zasévali již v prvních dobách na poli církve semeno víry. Bylo by absurdní a pro nás neuvěřitelné, kdybychom my, jejich děti, místo abychom sklízeli autentickou pšenici, sklízeli plod podvodu, to je koukol bludu.
 
Je také správné a logické vyloučit každé protiřečení mezi tím, co bylo dříve, a tím, co je potom.
 
My sklízíme stejnou pšenici pravdy, která byla zaseta a která rostla až dozrála. Je to prvotní setba, která se může dále rozvíjet a být předmětem šťastné  a plodné  sklizně.
 
Commonitorium 1