Menu


Viganò odhaluje další skandály

                      5. 7.  2019

Mons. Viganò zveřejňuje zatím neuvedené části svého interview ve Washington Post, které staví postavu číslo 3 vatikánské kurie do podivného světla.

Prohlášení volá k odpovědnosti současného papeže a jeho nejbližší spolupracovníky - státního sekretáře Pietra Paroliniho a jeho náměstka Mons. Peña Parru. Redakce WP tyto části vyňala, aby je nejdříve prověřila, ale uplynuly dva týdny a redakce mlčí. Proto je autor představuje veřejnosti v LifeSiteNews

To, co uvádí, je velmi znepokojující. Nejenže František nedělá prakticky vůbec nic, aby postihl viníky a ty, kteří po desetiletí kryli zločince, jako je např. kardinál Wuerl, ktzerý dlouhá léta kryl také McCarricka a jeho opakované lži byly zřejmé všem, kteří mu věnovali pozornost. Nakonec musel pod tlakem veřejnosti s hanbou odstoupit. Když však František přijímal jeho demisi, chválil ho za jeho „ušlechtilost“. Jakou věrohodnost si papež zaslouží po těchto odhaleních?

Bývalý nuncius popisuje dva otřesné případy, které byly záměrně zatajovány. První z nich se udál přímo za zdmi Vatikánu v semináři Pia X., který se nachází několik kroků od Domu sv. Marty, Bergogliova sídla. V tomto semináři se nacházejí mládenci, kteří přisluhují jako ministranti při papežských ceremoniích.

Jeden z těchto seminaristů Kamil Jarzembowski byl osobně svědkem desítek případů pohlavní nemravnosti. Spolu se dvěma seminaristy oznámil jméno násilníka nejdříve svému představenému a pak písemně kardinálům a nakonec i papeži Františkovi. Jednou z obětí byl chlapec, který byl zneužíván od svých třinácti let. Násilníkem byl seminarista ve věku 21 let.

Tento seminář spadá pod diecézi Como a spravuje ho „Associazione Don Foci“. Vyšetřování bylo svěřeno vikáři donu Andea Stabellinimu, který si ověřil důkazy faktů, které byly předmětem žaloby. Viganò uvádí: »Obdržel jsem z první ruky informace, které dokazovaly, že jeho představení zakázali ve vyšetřování zločinů pokračovat«.

Podle sdělení mons. Viganò případ ihned stopil biskup v Como Diego Coletti spolu s kardinálem Angelo Comastrim, generálním vikářem papeže Františka pro správu města Vatikán. Navíc kardinál Cocopalmerio, tehdy prezident Papežské rady pro legislativní texty, důrazně nařídil donu Stabellinimu okamžitě přerušit vyšetřování.

Nakonec byl případ zcela pohřben. „Biskup z Como odvolal Stabelliniho z úřadu vikáře a informátor seminarista Kamil Jarzembowsi byl ze semináře vyloučen. Dva seminaristé, kteří se s ním spojili, seminář opustili a obviněný násilník přijal v červnu 2017 kněžské svěcení.“

                                                                                        Papež s náměstkem Peña Parrym

                          

Druhý případ, který Viganò vynáší na světlo, se týká arcibiskupa Edgara Peña Parryho, kterého si papež vybral za nového náměstka státního sekretáře a udělal z něho třetí nejmocnější osobu Vatikánu. Papež tím zcela ignoroval úděsnou zprávu, kterou mu zaslala skupina věřících z Maracaibo pod titulem »Kdo je opravdu Mons.Edgar Robinson Peña Parra, nový náměstek státního sekretáře?« Zprávu podepsal Enrique W. Lagunillas Machado jménem „Skupiny laiků arcidiecéze Maracaibo u chrámu Božského Srdce“. Tito věřící obviňují Peña Parru z ohavných nemravností a popisují jeho údajné zločiny. »Tento skandál by mohl ještě převýšit onen McCarrickův a nemělo by být dovoleno, aby zůstal skrytý a zamlčený«.

K faktům, které již odhalil L'Espresso, připojil Viganò skutečnosti ze Státního sekretariátu z roku 2002, k nimž patří obvinění Peña Parry, že svedl dva mladistvé seminaristy ve farnosti San Pablo, kteří měli v tom roce vstoupit do velkého semináře v Maracaibo. K zločinu mělo dojít v kostele Panny Marie Růžencové, kde byl farářem José Severeyn. Severeyn byl pak z farnosti přeložen. Případ oznámili rodiče postižených policii a byl projednán ředitelem seminář Enrique Péresem a tehdejším spirituálem Emilio Melchorem. Enrico Perés na dotaz Státního sekretariátu případ potvrdil: „Viděl jsem dokument na vlastní oči“.

Tato obvinění předal Státnímu sekretariátu v roce 2002 arcibiskup Andé Dupuy. Viganò uvádí, že pokud nebyla dokumentace zničena, měla by se nacházet v diplomatickém archivu Státního sekretariátu, anebo v archivu nunciatury ve Venezuele, kde sloužili mezi jinými i Pietro Parolin 2009 – 2013 a Aldo Giordano od 2013 dodnes.

Viganò zdůrazňuje, že k těmto dokumentům o budoucím státním sekretáři měli přístup všichni od Sodana, Bertoneho až k Parolinimu a jeho náměstkům Sandrimu Fillonimu a Becciuovi.

Podle Viganò je tím jeho pozice jako státního sekretáře »obzvláště zkompromitována«. Dotyčný se neohradil proti jmenování Peña Parry jako svého náměstka a učinil ho svým nejbližším spolupracovníkem. Navíc v roce 2011 jako apoštolský nuncius v Caracasu se Parolin nepostavil proti jeho jmenování arcibiskupem a nunciem v Pákistánu. »Před tak závažným jmenováním se provádí důkladná prověrka identity kandidáta. Proto tato obvinění se určitě stala předmětem pozornosti Parolina«.

Kromě toho »Peña Parra byl v těsném spojení s Hondurasem a zcela jistě s kardinálem Maradiagou a biskupem Juan Jósé Pinedou«.

Otázali jsme se na tyto skutečnosti šéfredaktora listu Que Pasa v Maracaibo. Čekáme na odpověď. Ale také Vatikán by měl podat vysvětlení těchto závažných obvinění. Katolíci mají právo, aby věděli, v jakých rukou se nacházejí.

Nuova Bussola Quotidiana – Marco Tosatti