Menu


V Papežské akademii pro život již nejde o život

Hrobař Papežské akademie pro život

Závažnost jmenování nových členů Papežské akademie pro život si zaslouží zvláštní analýzu. Zvláště dva zásadní zvraty zasluhují pozornost.

Především je stále jasnější, že je zde záměr podrobit diskuzi encykliku Pavla VI. Humanae vitae (1968), a v důsledku toho také instrukci Donum vitae (1987). O této instrukci byla již před časem řeč v souvislosti s anulováním mezinárodní konference u příležitosti 30 let od její promulgace, kterou Akademie programovala (byla již stanovena témata a lektoři), a to ještě před příchodem Vincenza Paglii. Byl to totiž Paglia, který ji zlikvidoval.

Ohledně Humanae vitae kolují již nějaký čas hlasy o možné „tajné“ komisi, pověřené provést revizi encykliky, která vyvolala opravdovou revoluci mezi teology, kteří protestovali proti jejímu přijetí. Nyní se tyto hlasy potvrdily: prof. Roberto de Mattei oznámil jména členů komise, mezi nimiž vyniká don Pierangelo Sagueri, nedávno jmenovaný předseda Institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny, a mons. Gilfredo Marengo, docent téhož institutu, který bude koordinátorem této komise.

Nová jména teologů, filozofů a bioetiků v Papežské akademii pro život reprezentují právě tento směr reinterpretace Humanae vitae. Jedním za všechny je Maurizio Chiodi, teolog moralista z Teologické fakulty severní Itálie, který ve svých přednáškách uvádí kritiku encykliky Pavla VI. a kterého mons. Paglia již uvedl do Papežské rady ve snaze změnit seznam členů tohoto dikasteria.

Schéma, podle kterého má být encyklika změněna, bylo již úspěšně vyzkoušeno v Amoris laetitia: bude se tvrdit, že nauka o antikoncepci se nemění, ale bude se provádět rozlišování případ od případu. Ostatně dotyčný Marengo, jak připomíná De Mattei, vyzval ve Vatican Insider, aby se překonal dualismus pilulka ano – pilulka ne, tak jako se má překonat u rozvedených přijímání ano – přijímání ne. Pro upřesnění a budoucí paměť, právě tento způsob překrucování Božího zákona k vlastnímu použití se označuje jako „farizejský“.

Ale zde problém dokonce překračuje pokrytectví. Připravuje se totiž odbourání stěžejního principu, který tvoří základ Humanae vitae, který těsně souvisí s tím, co církev vždy učila: neodlučitelnost prokreativního cíle od manželského aktu. Připustit antikoncepci znamená zavádět oddělování, které od počátku své aplikace je původcem demografické a sociální katastrofy západních států.

Ale nejen to, právě v důsledku smýšlení moralistů Pagliova stylu má být nauka církve redukována – v tomto případě manželství a manželský akt – na abstraktní ideál, kterého mohou dosáhnout jen málokteří, a proto je třeba snížit laťku a držet se reality. Je to vize, která se nutně vztahuje na všechny aspekty života církve (což není žádné překvapení, když vezmeme v úvahu blížící se debatu o kněžském celibátu).

Reinterpretace Humanae vitae v liberálním duchu by tedy měla katastrofální důsledky pro církev.

Druhá otázka se váže určitým způsobem na tuto první. Je totiž evidentní, že mons. Paglia na pokyn shůry směřuje objektivně k smazání všech stop nauky Jana Pavla II. Papežskou akademii pro život požadoval naléhavě papež Wojtyla – proti mnoha protestům – právě proto, aby podpořil kulturu života, chránil právo na život a důstojnost lidské osoby. Proto u všech členů Akademie se počítalo s přísahou, že budou skutečnými obránci života.

U mons. Paglii vidíme na první pohled, že ruší přísahu na Statuty Akademie a jmenuje filozofy a vědce smýšlející v rozporu s požadavkem podpory života. Zvláštní skandál vyvolalo jmenování řádným členem Akademie britského filozofa Nigela Biggara, který se veřejně zastává potratů do 18. týdne. Co má společného členství Biggara s cílem, ke kterému byla Akademie pro život založena? Nic, ba přímo naopak, ale právě proto byl jmenován.

Velmi sporné je také jmenování profesora Angelo Vascoviho, kterého vážou s Pagliou dlouholeté svazky. V Terni, kde byl Paglia v letech 2000 – 2003 biskupem, bylo založeno centrum pro výzkum kmenových buněk, který Paglia financoval. Oficiálně se tvrdilo, že výzkum se týká pouze buněk dospělých, ale místní zdroje potvrzují, že šlo také o výzkum buněk embryonálních.

Je obecně známo, že zájmem mons. Paglii není hájit život od početí až do přirozené smrti, naopak hledá cesty, které může sdílet i s těmi, pro něž žádná svatost života neplatí. Výsledky uvidíme velmi brzy.

Riccaro Cascioli, Corrispondenza Romana


Na doplnění:

                 Kariéra Vincenza Paglii

                Smrtelná rána dílu předchůdců

                Rozhořčený protest

               Byla nastoupena cesta bez návratu

                Kandidáti na kardinálský klobouk