Menu


Synodní podvod v celé nahotě

                                                     23.11. 2019

               

Kam až zašlo slovní násilí těch, kteří brání hanebnosti realizované na poslední synodě

Autor: George Weigel pro časopis First Things


                                                                      

Během synody biskupů 2001 kardinál Francis George z Chicaga prohlásil, že v průběhu let přetrpěl mnoho diskuzí a diskursů v dílčích skupinách a udělal si tento závěr: Ježíš Kristus neměl v úmyslu, aby jeho církev byla spravována nějaký komitétem.

Opravdu.

Mechanismy konzultace, které existují v církvi – od farních rad přes diecézní pastorační rady až k biskupské synodě existují proto, aby znásilnily vedení církve ze strany jejích pastýřů: kněží ve farnostech, biskupů v jejich diecézích a římského biskupa v univerzální církvi. Synody 2014 a 2015 a 2018, 2019 nicméně sugerují, že model komitétu, na který si postěžoval kardinál George, se transformoval na něco diskutabilně ještě horšího: je to model maskování, ve kterém „synodní proces“ „společné cesty“ poskytuje nástroj, jak uskutečnit závažné změny v sebepojetí a katolické praxi, pro které neexistuje žádná garance nauková, teologická ani pastorační.

V závěrečné zprávě o amazonské synodě je tento model pro převleky popisován v jazyku impregnovaném nápadnými klišé:

Aby dnes církev kráčela pospolu, potřebuje obrat k synodní zkušenosti. Je nutno posílit kulturu dialogu, vzájemného naslouchání, duchovního rozlišování, souhlasu a společenství, aby se vytvořil prostor pro modalitu rozhodnutí spojenou s odpovědí na pastorační výzvy. To podporuje společnou odpovědnost za život církve v duchu služby... Je naléhavé pracovat, navrhovat a přejímat odpovědnost za překonávání klerikalismu a arbitrálních usnesení. Synodalita je ustavující dimenze církve. Není možné být církví bez uznání a účinné aplikace „sensus fidei“ celého Božího lidu“.

Když ponecháme stranou otázku, jak „účinně aplikovat sensus fidei“, který zahrnuje 1 miliardu dvou set milionů katolíků, jak by bylo možné ji změřit a tím méně „zvážit“, co vůbec znamená tato byrokratická míchanice? Zmatek na této frontě byl umocněn významným hlasatelem synodního kultu, jehož próza provádí analýzu, ale který zcela postrádá pochopení minulých synod. Tak Massimo Faggiolli z Villanovy v La Croix International pronesl o synodalitě různá tvrzení, z nichž žádné nekritizuje ani neodmítá to, co by soudní stolce nazvaly „rigorózní kontrola“ těch, kteří byli účinně přítomni v Římě na posledních synodách:

...František proměnil synody na skutečné události“. Hlouposti! Synody vedené kardinálem Lorenzem Baldiserim, kterého si vybral Svatý otec za generálního sekretáře biskupské synody, byly manipulovány stejným způsobem jako synody předchozí. A poté, co zde byla řada kritických reakcí na manipulaci synody 2014, zařídil s velkou pečlivostí v synodách 2015 a 2018 i v té poslední amazonské, aby bylo zaručeno, že hlasy potenciálně škodlivé pro plány gestorů se mezi pozvanými na synodu vůbec neobjeví.

Synody předcházela série porad s věřícími na místní úrovni.“ Opravdu? Můžeš, milý čtenáři, jmenovat alespoň jednoho z okruhu svých katolických přátel, se kterým byly konzultovány vážné otázky synod 2014 a 2015 (povaha manželství a svátostná kázeň)? Lídři některých skupin mládeže v USA, kteří měli velké úspěchy, zcela výrazně scházeli v přípravě synody 2018.

Podle různých spin-doktorů amazonská synoda byla konzultovávána s 87 000 osob, dříve než bylo vydáno Instrumentum laboris. Ale jak může místní církev, která není schopna věrohodně říct, kolik je v Amazonii katolíků (tím méně kolik jich bylo opravdově katechizováno), spolehlivě vypočítat, s kolika osobami byla synoda konzultována? A jak je možné, že 87 000 Amazonců hovořilo přesně v duchu nejprogresivnějších německých katolíků a zdůrazňovali otázky agitované v mnichovské pivařské zahradě, které jsou ovšem velmi vzdáleny světu amazonského pralesa?

Aktuální shromáždění synody v Římě prokázalo autentickou svobodu vyjadřování“. Toto by mohlo být novinkou pro africké biskupy, kteří byli varováni, aby se na synodě 2018 nedružili k americkým biskupům; stejně jako pro členy redakčního komitétu ze synody 2015, kteří si stěžovali, že jsou ve svém jednání manipulováni generálním sekretariátem synody.

Série konzultací a spolupráce jsou podstatné pro pastorační vedení včetně řízení biskupa Říma. Ale v průběhu padesáti let existence těchto synod nikdo nepochopil, jak má biskupská synoda vůbec fungovat. Propaganda „synodality“ figuruje jako krycí rétorický manévr pro zavedení progresivistické agendy v církvi, která se za ní kryje.

Pramen: Stilum Curiae