Menu


Svědectví naděje z Horošimy

 

Profesor Hikoka Vanamuri přežil Hirošimu 6. srpna 1945

Hikoka Vanamuri jako profesor tokijské univerzity poskytl interview u příležitosti své pouti do Fatimy a prohlásil: »Do Japonska se nevrátím. Po letech studia, po letech meditace jsem pochopil, že život v atmosféře zkažené Buddhou byl historickým svědectvím výmluvného pohanství; konvertoval jsem a přijal katolickou víru. Rozhodl jsem se k tomuto kroku po výbuchu atomové pumy nad Hirošimou. Prováděl jsem v Hirošimě historický výzkum. Výbuch pumy mě zastihl v knihovně. Studoval jsem portugalskou knihu a můj pohled padl na obrázek Fatimské Madony. Zdálo se, že se pohnula a něco řekla. Náhle se rozlilo oslňující světlo, které mě oslepilo. Celý jsem zkameněl. Nastalo kataklyzma. Nebe se zatměl, a město pokryl mrak hnědého prachu. Knihovna hořela. Lidé hořeli. Hořely děti. Hořel samotný vzduch.. A já jsem neutrpěl ani nejmenší škrábanec. Evidentní znamení zázraku. Neuměl jsem si však vysvětlit, co se stalo. Ale má zázrak vysvětlení? Nedokázal jsem na to ani pomyslet. Jen obraz fatimské Madony mi zářil ze všech ohňů, ze všech plamenů, ze všeho lidského barbarství. Zcela nepochybně jsem byl zachráněn, abych přinášel poselství Panny pro celou zem. Doktor Keia Mujnuri, přítel, na kterého jsem se obrátil po dvou týdnech, potvrdil pomocí paprsků X, že moje tělo neutrpělo ozářením. Bariéra tajemství se rozplynula. Začínal jsem věřit v krásu lásky. Učil jsem se katechismus, ale v srdci jsem choval Její obraz, sladký zpěv Fatimy . Toužil jsem po Pánu, abych se mu vyznal. Ale toužil jsem skrze jeho Matku.«

                                                                                                             (cuoredimaria)