Menu


Svědectví Carla Maria Viganò, bývalého nuncia ve Washington DC

 

V této tragické chvíli, která postihla církev v různých částech světa, USA, Chile, Hondurasu, Austrálii atd. - největší odpovědnost spadá na biskupy. Myslím především na Spojené státy americké, kam jsem byl poslán jako apoštolský nuncius papeže Benedikta XVI. 19. října 2011, v den památky prvních mučedníků Severní Ameriky. Biskupové Spojených států jsou vyzváni, a já s nimi, následovat příklad těchto prvních mučedníků, kteří přinesli evangelium do Ameriky, aby byli věrohodnými svědky nesmírné lásky Krista, Cesty, Pravdy a Života.

Biskupové a kněží, kteří zneužili své autority a dopustili se hanebných zločinů, způsobili nesmírné škody věřícím, dětem, nevinným obětem, a mladým mužům, kteří chtěli obětoval svůj život církvi. Jiní svým mlčením a krytím dovolili, aby se v tom pokračovalo. Pro obnovu krásy a svatosti tváře Nevěsty Kristovy, děsně zdeformované hanebnými zločiny, chceme církev osvobodit od páchnoucího bahna, do kterého upadla; musíme mít odvahu zničit tuto kulturu „tajemství“ a veřejně vyznat pravdu, kterou jsme skrývali. Je třeba prolomit mlčení, s nímž biskupové a kněží kryli sami sebe a škodu působenou věřícím, mlčení, které riskuje, že se církev v očích světa stane sektou velmi podobnou mafii. Všechno to, co jste pověděli v temnotách, buď prohlášeno ze střech!

Vždy jsem věřil a doufal, že církevní hierarchie dokáže najít sama v sobě duchovní rezervy a síly k odhalení pravdy. Z tohoto důvodu, i když jsem byl k tomu vícekrát vyzýván, zdráhal jsem se učinit prohlášení sdělovacím prostředkům, i když to bylo moje právo, abych se hájil před veřejnými pomluvami na můj účet i před vysokými preláty Kurie. Ale nyní, když korupce dosáhla vrcholu církevní hierarchie, moje svědomí mi ukládá zjevit pravdu. K poznání velmi smutného případu emeritního arcibiskupa Washingtonu jsem dospěl v souvislosti s plněním úkolů svého úřadu, které mi byly svěřeny od Jana Pavla II. a Benedikta XVI. jako apoštolskému nunciovi od 19. října 2011 do konce května 2016 .

Jako delegáta pro papežskou reprezentaci ve Státním sekretariátě nebyly moje kompetence omezeny na Apoštolské nunciatury, ale týkaly se také personálu Římské kurie. Šetření delikátních případů týkajících se také kardinálů a biskupů byla svěřována delegátu kardinála Státního sekretáře a zástupci Státního sekretáře.

Abych vyvrátil podezření obsažená v některých starších článcích, řeknu hned, že nunciové v USA Gabriel Montalvo a Pietro Sambi, kteří oba předčasně odstoupili, neopomenuli informovat Svatý stolec, jakmile se dověděli o těžce nemravném chování arcibiskupa McCarricka se seminaristy a kněžími. Dopis P. Bonifáce Ramseye OP z 22. listopadu 2000, podle kterého nuncius Pietro Sambo sestavil svou zprávu, byl napsán na žádost zesnulého nuncia Montalvo. V ní P. Ramsey, který byl profesorem v tamním semináři, popisuje, že arcibiskup shared hisbed with seminarians, kterých si pozval pět najednou, aby s ním strávili víkend v jeho chatě u moře. A dodává, že zná určitý počet seminaristů, z nichž někteří pak byli vysvěceni na kněze pro diecézi Newar, kteří byli na chatě u moře a sdíleli lůžko s arcibiskupem.

Na úřad, který jsem tehdy zastával, nedošla žádná zpráva o opatřeních Svatého stolce v důsledku sdělení nuncia Montalvo na konci roku 2000, když byl státním sekretářem kardinál Angelo Sodano.

Současně nuncius Sambi předal kardinálu státnímu sekretáři Tarcisio Bertonemu zápis obvinění proti McCarrickovi, které podal kněz Georgy Lettleton z diecéze Charlotte, propuštěný do laického stavu pro zneužití nezletilých, spolu se dvěma dokumenty od téhož autora, ve kterých vypisuje smutnou historii o sexuálním zneužívání různých dalších kněží a seminaristů arcibiskupem v Newaru.

Ke zprávě o těchto dokumentech, které mi byly předány 6. prosince 2006, napsal jsem kard. Tarcisio Bertonemu a zástupci Leonardu Sandrimu, že skutky, které připisuje McCarrickovi P. Litlleto, jsou tak závažné a neřestné, že čtenáře zcela konsternují a znechucují; popisují zločiny lákání a svádění seminaristů a kněží k hanebným skutkům, opakovaným pak s mnoha osobami, výsměch mladému seminaristovi, který se pokoušel odporovat arcibiskupovu svádění v přítomnosti dalších dvou kněží, absoluce udělená komplici hanebných skutků, svatokrádežné slavení Eucharistie spolu s kněžími - partnery oněch hanebností.

Ve své zprávě, kterou jsem odevzdal 6. prosince 2006 svému přímému představenému Leonardu Sandrimu, jsem navrhoval mým představeným zvážit následující postup:

Mezi tak četnými skandály v církvi v USA se zdá, že tyto dosáhly obzvláštní závažnosti, protože se týkají kardinála;

pokud jde o právní cestu, v případě kardinála na základě 1405 § 1, n 20 KCP ipsius Romani Pontificis dumtaxat ius est iudinandi; (pouze papež má právo soudit);

navrhoval jsem, aby vzhledem k tomu, že jde o kardinála, bylo učiněno exemplární opatření, které by mělo odstrašující funkci, aby zabránilo budoucímu zneužíváním nevinných obětí a zmírnilo dopad těžkého pohoršení na věřící, kteří přesto všechno nadále milovali církev a věřili ji.

Připojil jsem, že by bylo ozdravující, kdyby jednou církevní autorita zasáhla jako první před autoritou civilní, a to dříve, než se případu ujmou média. To by mohlo přispět k obnově důstojnosti církve, tak zkoušené a ponižované četnými politováníhodnými činy některých pastýřů. V tomto případě by civilní autorita již neměla kardinála soudit, když vůči němu již církev učinila vhodná opatření, aby mu zabránila zneužívat svou autoritu a ničit nevinné oběti.

Toto moje doporučení moji představení převzali 6. prosince a nebyl jsem informován o eventuálním rozhodnutí v tomto ohledu.

Následně kolem 21. - 23. dubna 2008 bylo na síti richardsipe.com publikováno Statement for Pope Benedict XVI about the pattern of sexual abuse crisis in the United States(*) Richarda Sipeho. Bylo předáno 24. dubna prefektu Kongregace pro nauku víry kardinálu Williamu Levadovi a kardinálu státnímu sekretáři Tarcisio Bertonemu. Mně bylo doručeno následující měsíc 24. května 2008.

(*) Prohlášení papeže Benedikta ke krizi z případů sexuálního zneužívání v USA

Další den jsem předal novému zástupci Ferdinandu Fionovi moje vyjádření včetně předchozího z 6. prosince 2006, Vytvořil jsem syntézu dokumentu Richarda Sipe, která končila touto výzvou papeži Benediktovi:Přicházím k Vaší Svatosti s náležitou úctou, ale také se stejnou rázností, která přiměla Petra Damiána vyložit před Vaším předchůdcem, papežem Lvem IX, popis stavu duchovenstva za jeho časů. Problémy, o kterých mluvil, jsou nyní v USA podobné a stejně závažné, jako tehdy v Římě. Jestli bude Vaše Svatost chtít, předložím Vám osobní dokumentaci, o které jsem mluvil.

Na závěr jsem opakoval svým představeným, že by měli zasáhnout co nejdříve, odejmout McCarrickovi kardinálský klobouk a postihnout ho sankcemi stanovenými KCP, který předpokládá převedení do laického stavu.

Ani na tento apel personální oddělení nereagovalo a byl jsem velmi rozčarován ze svých představených pro nepochopitelnou neochotu k jakémukoliv opatření vůči kardinálu a nerespektování mých návrhů z prosince 2006.

Nakonec jsme se dověděl prostřednictvím kardinála Battisty Re, prefekta Kongregace pro biskupy, že odvážný a záslužný návrh Richarda Sipeho dosáhl vyslyšení. Papež Benedikt postihl kardinála podobnými sankcemi jako nyní papež František: kardinál musí opustit seminář, kde bydlel, má zakázáno veřejně celebrovat, účastnit se veřejných shromáždění, poskytovat rozhovory, cestovat, a musí vést život modlitby a pokání.

Není mi známo, kdy papež Benedikt udělal tato opatření, zda 2009 nebo 2010, protože mezitím byla státní správa Vatikánu přemístěna, stejně jako mi není známo, kdo způsobil tak neuvěřitelné zpoždění. Nevěřím, že by to zavinil papež Benedikt, protože již dříve odsuzoval zkázu v církvi a v prvních měsících svého pontifikátu zaujal rozhodné stanovisko proti přijímání nových seminaristů s homosexuálními sklony Domnívám se, že to byl první spolupracovník papeže kardinál Tarcisio Bertone, notoricky známý příznivec homosexuálů na odpovědných místech, zvyklý třídit informace a zdržovat je podle svého výběru,

V každém případě je jisté, že Benedikt vyhlásil uvedený postih a že jeho rozhodnutí bylo sděleno nunciovi v USA Pietro Sambimu. Mons Jean François Lantheaume, první poradce na nunciatuře ve Washingtonu a chargé d´affaire, mi po nečekané smrti nuncia Sambiho v Baltimoru referoval o onom bouřlivém rozhovoru na nunciatuře, kam byl McCarrick povolán, který trval asi hodinu a „hlas nuncia bylo slyšet až na chodbě“. Stejné dispozice mi potom spolu s instrukcemi pro nového nuncia sdělil nový prefekt Kongregace pro biskupy kard. Marc Oullett v listopadu 2011 v rozhovoru před mým odjezdem do Washingtonu.

Při mém prvním setkání s kard. McCarrickem dotyčný zamumlal sotva srozumitelně a připustil, že se dopustil chyby, když spal se seminaristou v jedné posteli ve své chatě u moře, a řekl to, jako by to byla věc, na které vůbec nezáleží.

Věřící se naléhavě ptají, jak bylo možné ho jmenovat do Washingtonu a udělat kardinálem, a mají plné právo vědět, kdo odhalil tyto strašné činy. A proto je mojí povinností sdělit to všechno po pravdě, kurií počínaje.

( Pokračování)