Menu


Svatý Robert Bellarmin - kladivo na heretiky

 

Světec, jaké dnes nutně potřebujeme, ale postrádáme.

Svátek v tradiční liturgii 13. května ( den blahořečení 1923, 302 roky po smrti!)

Komentář prof. Plinio Correa de Oliveiry. Převzato a přeloženo z Tradition in Action.

                                                                        

Od založení Církve až do dnešního dne si Božská Prozřetelnost vždy povolávala vynikající muže, kteří svým věděním a svatostí chránili a bránili pravdy katolické víry proti útokům heretiků.

Mezi těmito muži září sv. Robert Bellarmin (1542-1621), který byl oslavován pro své učení a polemické práce a stejně tak pro svou mravnost a zanícení pro Církev. Opravdu se zdálo, že tento svatý kardinál obdržel od Boha trojí dar - učit lidi, vést věřící ke svatosti a uvádět do rozpaků protestantské heretiky 16. století – doby, kdy protestantismus rostl a šířil se.

Byl velkým kazatelem, profesorem a diskutérem, který od Benedikta XV. obdržel titul „kladivo na heretiky“. Plodně psal, a abychom pochopili hodnotu jeho knih, stačí si jen přečíst, co o něm řekl sv. František Saleský, jeho současník a přítel: „Kázal jsem pět let v Chablais a z knih jsem měl jen Bibli a díla velikého Bellarmina.“ (viz)

Jeho nejznámější prací jsou Polemiky, sbírka přednášek, které přednesl v Římské koleji. V nich vymezil učení Otců, koncilů a církevního zákona, aby vítězně bránil dogmata napadaná protestanty. Toto dílo, dobře vyvážené a rázné, je tak dobře vypracované, že jej mnozí považují za nepřekonatelné. Když bylo publikováno, vyvolalo tolik radosti mezi katolíky jako nenávisti mezi nepřáteli Církve. Theodor z Baise, protestantská vůdčí osobnost, říkával: „Toto je dílo, které nás porazilo.“ Kvůli množství konverzí, za které bylo toto dílo odpovědné, bylo jeho čtení pod trestem smrti v alžbětinské Anglii zakázáno. Povolení číst jej měli pouze doktoři teologie.

Až do dneška zakládají práce sv. Roberta Bellarmina silný obranný val proti protestantismu, liberalismu, modernismu a progresivismu.

Kromě polemik s heretiky také chtěl uchránit věřící, aby neupadali do omylů. Za tím účelem napsal svůj pozoruhodný malý katechismus Souhrn křesťanské nauky (Doctrinae Christianae breve, 1598), který využíval při výuce dětí a prostých laiků, přestože byl zaneprázdněn jinými naléhavými záležitostmi. Mimo mnoho svých jiných prací napsal na sklonku života duchovní poznámky, které tvoří pět malých asketických pojednání. Poslední z těchto prací má název Umění dobře umírat (De arte bene moriendi, 1620).

Co můžeme povědět o sv. Robertu Bellarminovi? Byl oceňován jako „kladivo na heretiky“. Byla doba před Druhým vatikánským koncilem, kdy toto bylo velkou pochvalou. Tento titul mu propůjčil papež Benedikt XV. Podobný přídomek obdrželi i rozliční další svatí, kteří způsobili významnou újmu herezím. Napsal mnoho knih, které ukazovaly katolickou pravdu a napadaly heretiky. Jeho argumenty byly rázné a tvrdé, ale obrátily mnohé.

Theodor z Baise, významný protestantský vůdce, který byl nástupcem Kalvína, se děsil děl sv. Roberta Bellarmina. Tento muž vedl proslulou debatu se sv. Františkem Saleským. Anglická královna Alžběta I. byla z jeho děl také zděšená kvůli mnoha konverzím, které zapříčinily. Měla takový strach, že vydala výnos, že nikdo, kdo nebyl doktorem teologie, neměl povoleno číst jeho díla.

Sv. Robert Bellarmin chápal, že se člověk nemůže vypořádat s herezemi jen tím, že káže pravdu. Také je nutné napadat a zničit omyl. Použitím této metody obrátil heretiky a přivedl je zpět k jednotě s Církví. Když jej katolická Církev kanonizovala, potvrdila tím tuto metodu. Prohlásila, že sv. Bellarmin praktikoval všechny ctnosti ve vysokém stupni. Tudíž jednal v souladu s křesťanskou láskou, protože ta je jednou ze tří teologický ctností – víra, naděje a láska. Také jednal v souladu se spravedlností, prozíravostí, střídmostí a statečností. Kdyby tato metoda byla špatná, Církev by jej nekanonizovala.

Alžběta I. zakázala pod trestem smrti čtení děl sv. Roberta Bellarmina.

Toto je důležité si pamatovat, protože od doby Druhého vatikánského koncilu nás učí, že napadat hereze a heretiky škodí jednotě církví. Podle tohoto koncilového uvažování by každé dílo apoštolátu mělo chválit heretiky a nikdy otevřeně nebojovat s jejich omyly. Život sv. Roberta Bellarmina dokazuje přesný opak.

Je také zajímavé všimnout si přítomnosti harmonických kontrastů v životě sv. Roberta Bellarmina. Byl mistrem pravověrnosti a velkým bojovníkem, ale ve stejnou chvíli byl člověkem schopným vést citlivou duši sv. Aloise Gonzagy a provázet jej ke svatosti. Sv. Alois Gonzaga byl velmi ctnostný a tolik mu záleželo na uhlídání si své počestnosti, že někteří zlí lidé z jeho okolí o něm šířili, že je nevyrovnaný. Sv. Robert Bellarmin byl tím, kdo porozuměl této těžko pochopitelné duši, věděl, jak s ním jednat, a jak jej vést, aby se stal mistrovským dílem svatosti.

Proto i v době, kdy byl velmi zaneprázdněným polemikem, si sv. Robert Bellarmin udělal čas vést duše a psát hluboká duchovní pojednání, která mu vynesla titul Učitel Církve. Tato schopnost vracet se z polemických šarvátek a zpátky do nich a vést duše, spolu s tím, že si udržel ducha rozjímání potřebného pro psaní svých knih, je možná pouze, když má člověk veliký klid ducha. Tento klid je v jistém smyslu jednou z nejhlubších věcí duše sv. Roberta Bellarmina.

Obdivujme tohoto velkého světce a prosme ho, ať s každým z nás učiní to, co učinil se sv. Aloisem Gonzagou, to jest, ať nás vede na cestu ke svatosti.


                                             2009-2011 Vendé Prof. Plinio Correa de Olivirea viz také

Modlitba Církve:

Bože, který jsi ozdobil svatého Roberta, svého biskupa a učitele, podivuhodnou učeností a ctností k zažehnání bludů a obhajobě práv apoštolského stolce,  uděl nám pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu, abychom rostli v lásce k pravdě a aby se zbloudilá srdce vrátila k jednotě tvé církve.

 Viz  také 

 Viz také