Menu


Svatý Marek, evangelista

Marek pocházel z Kypru. Jeho otec zemřel a matka Marie zdědila dům v Jeruzalémě. V tomto domě se pak scházeli Ježíšovi učedníci, slavili zde poslední večeři a zde také hledal útočiště svatý Petr, když vyšel zázračně z vězení. Petr pak Marka obrátil na křesťanskou víru a proto ho nazývá "svým synem" (I. Petr 5,13). Druhé Markovo jméno je Jan.
Ve 14. kapitole Markova evangelia se píše: "Všichni ho (Ježíše) opustili a utekli. Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. On jim však nechal plátno v rukou a utekl." To prý píše Marek sám o sobě.
Marek měl bratrance Barnabáše a pod jeho záštitou začal svou apoštolskou dráhu. Doprovázel svatého Pavla a Barnabáše na jejich cestě do Antiochie a staral se jim o hmotné záležitosti. V Pamfýlii se však rozhodl vrátit zpět. Když se Pavel vydával na další cestu, Barnabáš chtěl sebou vzít opět i Jana Marka, ale Pavel nechtěl, protože je předtím v Pamfylii opustil. Vznikla z toho roztržka. Barnabáš nakonec Pavla opustil a spolu s Markem se vydal lodí hlásat evangelium na Kypr (Skutky 15. kapitola). Další zmínky o sv. Markovi jsou v listě Kolosanům 4,10 a v listě Filemonovi, verš 24.
Kolem roku 61 se Marek v Římě přidal k Petrovi, smířil se s Pavlem a napsal tu své evangelium. Po smrti svatého Petra odešel do Alexandrie. Jednou se zde Markovi rozbily boty, tak si je dal opravit u ševce jménem Anián. Švec se omylem bodl šídlem do ruky a bolestí zvolal :"Můj Bože !" Marek měl radost, že nevolá své pohanské bohy a začal mu vyprávět o Kristu. Také se modlil za uzdravení jeho ošklivého zranění. Když se rána zázračně uzdravila, prosil švec Marka, aby u něj zůstal a pak se spolu s celou rodinou nechal pokřtít. Marek měl v Alexandrii velké úspěchy. Brzy zde vznikla živá církev a Marek se stal jejím biskupem. Anián byl ustanoven jeho nástupcem. Také tu bylo postaveno několik kostelů. Když to viděli pohanští Řekové a Egypťané, spojili se s Židy proti všem věřícím, zvláště proti Markovi. Marek se to dozvěděl, odešel do křesťanských obcí v Lybii, kde světil biskupy a kněze a do Alexandrie přicházel jen potají, aby uspořádal církevní věci. Jednou zde zrovna proměňoval Tělo Páně u oltáře, když se na něj vrhnul rozzuřený zástup lidí. Hodili mu provaz kolem krku a smýkali s ním po hrbolatých městských ulicích až k mořskému břehu. Polomrtvého Marka uvrhli do žaláře. Světec si nestěžoval a v noci se mu zjevil Spasitel a utěšoval ho. Další den se to opakovalo, dokud Marek usmýkán nezemřel. Jeho mrtvé tělo chtěli spálit na hranici, ale spustil se déšť a oheň uhasil. Křesťané pak ostatky vzali a uložili je ve skalním hrobě, kde se scházívali k bohoslužbám. Hrob se stal slavným poutním místem a roku 310 zde byl zbudován chrám. Později byly ostatky přeneseny do Alexandrie a odtud je benátští kupci v devátém století odvezli do svého města.

Tento den se konají prosebné průvody. Viz