Menu


Svatí nemají pochybnosti o Marii Spoluvykupitelce

 

Veronika Giulilani, Otec Pio, Gabriel od Matky Boží, Bartolo Longo, Maxmilián Kolbe, Edit Steinová, Lucie z Fatimy a Maria sama požadují dogma, které bude poslední a největší.

Titul Maria jako Spoluvykupitelka je naukou, která má své kořeny v Písmu svatém (Geneze a Apokalypsa) a nachází teologické prohloubení již u raných církevních Otců jako sv. Justin a sv. Irenej, kteří mluví o »nové Evě« a zvláštní spolupracovnici Ježíše Krista, nového Adama, na díle vykoupení.

Někteří teologové mají námitky proti titulu Spoluvykupitelka, ale právě tento termín používá řada světců, blahoslavených a ctihodných včetně některých papežů naší doby. Patří k nim především velké mystičky jako Veronika Giuliani a služebnice Boží Luisa Piccarreta.

Začněme od Liusy Piccarrety, protože se jedná o slova, která jí sdělil sám Ježíš pro dílo „Hodiny utrpení“:

Dcero moje, věz, že při praktikování těchto „Hodin“ duše přijímá moje myšlenky, osvojuje si i ty nejintimnější, a pozvedá se tak mezi nebe a zemi a jako 'spolutrpitelka' říká spolu se mnou: Hle, zde jsem, pošli mne.

Je jasné, že jestliže toto platí pro každou duši, která se spojuje s Kristovým utrpením, tím spíše to platí pro vyvoleného tvora, jakým je Matka Boží a mysticky Matka všech svých dětí.

Jan Pavel II. šestkrát hovořil o Panně Marii jako Spoluvykupitelce. V roce 1997 prohlásil: Spolupráce křesťanů na spáse se uskutečňuje tím, že šíří plody Kalvárie svými modlitbami a obětmi. Maria však svou spolupráci uskutečňuje během samotné kalvarské oběti z titulu svého mateřství, které se rozšiřuje na celé Kristovo spasitelské dílo. Jen ona byla spoluúčastnicí, která se přičinila o spásu všech lidí. V homilii 31. ledna 1985 představil Pannu Marii jako »duchovně ukřižovanou se svým Synem. Role Spoluvykupitelky však neskončila s oslavou jejího Syna, ale pokračuje v církvi po všechny časy.

Vrchol, jaký představuje Kalvárie, je vyjádřen ve slovech, která Matka Bolestná pronesla k Luise Piccarretě: »Duše mě stojí mnoho, jsou cenou života mého Syna, a já jako Spoluvykupitelka a Matka jsem spojena s tebou, ó kříži!«, čteme v Hodinách utrpení. Tento rukopis byl představen Piu X., který ho přijal od Hanibala Marii, jemuž papež nařídil: »Ihned dej vytisknout tyto Hodiny utrpení od Piccarrety. Čtěte to na kolenou, protože těmito slovy k nám hovoří sám náš Pán«.

Kromě Imprimatur pro tuto knihu, která je plodem nebeských zjevení, Pius X. se třikrát ve svých dokumentech zmiňuje o Spoluvykupitelce: v roce 1908 a 1914 v souvislosti s liturgií Bolestné Panny Marie a s odpustky spojenými s modlitbou ke Spoluvykupitelce.

Úcta ke Spoluvykupitelce, která panuje po mnoho staletí, nezůstala bez povšimnutí velkého mariánského ctitele sv. Gabriela od Bolestné Matky Boží. Tento mladý pasionista napsal o svaté Panně, že nás porodila na Kalvárii, a popisoval její podíl na bolestech Syna; několikrát ji ve svých spisech jmenuje jako Spoluvykupiltelku. Totéž platí o velkém anglickém konvertitovi Johnu Henry Newmanovi, velkém apoštolu růžence bl. Bartolo Longovi, bl. Giacomo Alberionu, zakladateli Malého díla Boží Prozřetelnosti, a o Luigi Orione.

Sv. Františka Saverio Cabrini napsala, že svaté Panně se dostalo výsady darovat život našemu Vykupiteli a jí patřil také úkol střežit a připravovat svatou oběť za lidský rod: Maria byla Matkou Ježíšovou nejen v Betlémě, ale ještě více na Kalvárii, kde si zasloužila stát se nejvznešenější Spoluvykupitelkou.

Svatý Maria Kolbe, mučedník nacistického násilí, v rozjímání o dědičném hříchu našich prarodičů a proroctví z Geneze (Gn 3,15) napsal: Již od tohoto okamžiku slibuje Stvořitel Vykupitele i Spoluvykupitelku, když praví: »Nepřátelství položím mezi tebe a ženu, mezi potomstvo tvé a potomstvo její: Ona rozdrtí tvou hlavu... Jiná mučednice, Edit Steinová potvrdila: »Maria vystupuje z přirozeného řádu a staví se jako Spoluvykupitelka po bok Vykupitele«.

Svatý P. Pio z Pietrelciny nazývá Marii »naše drahá Spoluvykupitelka a Královna mučedníků«. Leopold Mandič se rozhodl napsat celý traktát o Spoluvykupitelce, ale musel věnovat mnoho času svátosti pokání. Nicméně nabídl sám sebe jako oběť zasvěcenou Spoluvykupitelce lidského rodu za odstranění východního schizmatu, protože Naše Paní Bolestná v srdci prožívala mučednictví Krista s Ním a Jemu po boku.

AMSTERODAM: JE TO NEBE, KTERÉ SI ŽÁDÁ TOTO DOGMA

Ve zjeveních v Amsterodamu požádala samotná Panna Maria omilostněnou Idu Peerdemanovou, aby bylo prohlášeno páté mariánské dogma: Maria – Spoluvykupitelka, Prostřednice a Přímluvkyně. V poselstvích v letech 1945 – 1959, která biskup Josef Punt prohlásil za autentická a nadpřirozená, žádala Panna Maria, abychom se přičinili a modlili za toto dogma, a předpověděla, že to bude poslední a největší mariánské dogma.

S tímto dogmatem se vrátí národy ke Kříži. Mnozí teologové v tom spatřují počátek triumfu Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Dogma přinese velké milosti církvi. Jak učí světci: Všechno k Ježíši, skrze Marii!

                                               
 
           Naše Paní všech národů