Menu


Svaté přijímání a čistota srdce

P. Stefano, M. Manelli, OFM

Co říci o velké čistotě duše, s jakou se svatí chystali přijmout Chléb andělů? Víme, že měli v tom smyslu citlivost opravdu andělskou. Přestože si byli vědomi vlastní ubohosti, snažili se předstoupit před Ježíše jako „čistí a neposkvrnění“ (Ef 1,4) a opakovali s celníkem: „Bože, smiluj se nade mnou hříšným“ (Lk 18,9) a přistupovali s velkou naléhavostí k lázni svaté zpovědi.

Když svatému Jeronýmovi na konci života přinesli Viatikum, spatřili světce, jak leží na zemi v prostraci a opakuje s hlubokou pokorou slova Alžběty a svatého Petra: „Čím jsem si zasloužila, že ke mně přichází můj Pán?“ a „Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný.“ (Lk 1,43; 5,10) A kolikrát andělská a serafínská Gemma měla pokušení upustit od svatého přijímání, protože se nepokládala za nic než divoké „smetiště“?

A P. Pio opakoval třesoucím se hlasem spolubratřím: „Bůh vidí skvrny i na andělech, představte si, co vidí na mně!“ Proto stále přistupoval k svátostné zpovědi. „Ó, kdybychom mohli pochopit, co přijímáme od Boha ve svatém přijímání, jakou čistotu bychom mu přinášeli!“ zvolala svatá Magdalena de Pazzi.

Proto svatý Hugo, svatý Tomáš Akvinský, svatý František Saleský, svatý Ignác, svatý Karel Boromejský, svatý František Borgia, svatý Ludvík Bertrand, svatý Josef Kupertinský, svatý Leonard da Porto Maurizio a mnoho jiných svatých se zpovídali každý den před slavením mše svaté.

Svatý Kamil de Lellis nesloužil mši svatou, aniž by se vyzpovídal, protože chtěl alespoň „oprášit“ svou duši. Jednou na náměstí v Livornu v podvečer dříve než se rozloučil s jedním spolubratrem, protože věděl, že zítra nebude mít příležitost vyzpovídat se přede mší svatou knězi, zastavil se, sňal klobouk, udělal znamení kříže a vyzpovídal se spolubratrovi na náměstí.

Také svatý Alfons, svatý Josef Cafasso, svatý Jan Bosco se zpovídali velice často. A jestliže Pius X. chtěl začít se svatým přijímáním u sedmiletých dětí, co jiného bylo důvodem, než že srdce těchto nevinných dětí se velice podobají andělům? P. Pio z Pietrelciny jásal, když mu přivedli pětileté děti, aby je připravil na svaté přijímání.

Svatí se dovolávali směrnice Ducha Svatého: „Každý ať nejdříve zkoumá sám sebe a pak ať jí z tohoto Chleba a pije z tohoto Kalicha, protože kdo jí a pije nehodně, odsouzení jí a pije.“ (1 Kor 11,28)

Zpytovat se, kát se, obviňovat se, žádat o odpuštění a využívat každodenně svatou zpověď bylo pro mnohé světce zcela přirozené. Blahoslavení, že toho byli schopni! Plody posvěcení byly trvalé a hojné, protože čistá duše přijímala Ježíše – „Potravu vyvolených“ (Zach 9,17) – jako „úrodná půda, … která přináší trvalý užitek.“ (Lk 8,15)

Svatý Antonín Maria Klaret to osvětluje velice dobře takto: „Když přistupujeme ke svatému přijímání, všichni přijímáme stejného Pána, ale ne všichni přijímáme stejné milosti ani to neplodí ve všech stejné účinky. To všechno závisí na větší nebo menší připravenosti. K vysvětlení mi poslouží jedno přirovnání: roubování. Čím více se rostliny podobají, tím lépe pro roubování. Proto čím větší bude podobnost mezi přijímajícím a Ježíšem, tím větší budou plody svatého přijímání.“ Svátostná zpověď je proto vynikajícím prostředkem pro obnovu podoby duše s Ježíšem.

Proto svatý František Saleský učil své duchovní syny: „Zpovídejte se s pokorou a zbožností..., pokud možno pokaždé, když přistupujete k svatému přijímání, i když necítíte ve svědomí výčitky smrtelného hříchu.“ Proto také svatá Terezie od Ježíše se zpovídala před svatým přijímáním pokaždé, když si byla vědoma sebemenšího všedního hříchu.

Z toho důvodu je dobré připomenout nauku Církve. Svaté přijímání je třeba přijímat vždy v posvěcující milosti. Proto, když jsme se dopustili těžkého hříchu, i když jsme ho již litovali a máme velkou touhu přijmout svaté přijímání, je nutné, abychom se před svatým přijímáním vyzpovídali, jinak se dopouštíme velmi těžké svatokrádeže, pro kterou, jak řekl Ježíš svaté Brigitě, není zde na zemi trest, který by stačil na její potrestání.

Naopak zpověď před svatým přijímáním jen proto, aby ještě více očistila duši, která je již v milosti, není nutná, ale je drahocenná, protože obléká duši do nejkrásnějšího „svatebního roucha“ (Mt 22,14), ve kterém se přisedá ke stolu andělů. Proto citlivé duše se snažily vyhledávat svátost pokání co nejčastěji, alespoň jednou týdně i pro lehké hříchy. Jestliže totiž má být čistota duše k přijetí Ježíše co největší, žádná čistota není zářivější než ta, kterou obdržíme ve zpovědi, v lázni krve Ježíšovy, která činí kající duši božsky krásnou a zářící. „Duše, která přijímá božskou krev, se stává krásnou, jako by oblékla nejkrásnější roucho, a je tak zářící, že by mohla ty, kdo ji spatří, svádět, aby se jí klaněli.“ (svatá Magdalena de Pazzi)

Jaká je to pohoda pro Ježíše, když může být přijat duší očištěnou a oděnou do jeho božské krve! A jaká je to pro něho radost lásky, jestliže se jedná o duši panenskou, protože „Eucharistie přichází z nebe panenství“ (sv. Albert Veliký) a nachází své nebe jen v panenství. Nikdo nemůže tak jako panna opakovat s nevěstou z Písně písní: „Můj Miláček je můj a já jsem celá mého Miláčka, který se pase mezi liliemi a obrací ke mně svou lásku.“ (Pís 2,16)

Vybraným způsobem přípravy na svaté přijímání je vzývat Neposkvrněnou a svěřit se jí, aby nám dala přijmout Ježíše svou pokorou, svou čistotou a svou láskou, a také aby sama přišla a přijala ho v nás. Tuto zbožnou praxi doporučuje mnoho světců, zvláště sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu, sv. Petr G. Eymard, svatý Alfons z Liguori a svatý Maxmilián Kolbe. „Nejlepší příprava na svaté přijímání je ta, kterou děláme spolu s Marií,“ píše Petr Eymard. Líbezně nám to popisuje svatá Terezička, když představuje svou duši jako dítě ve věku tří či čtyř let, s neuspořádanými vlasy i šaty, která se stydí představit u oltáře a přijmout Ježíše. Ale vzpomene si na Pannu Marii, a ta ihned – píše – „se mě ujímá, odebere mi špinavou zástěru, upraví mé vlasy krásnou stuhou a prostým květem, a to stačí, abych vypadala mile a mohla se bez uzardění posadit ke stolu s anděly.“ Zkusme to také. Nebudeme zklamáni. Budeme pak moci zvolat s Gemmou u vytržení: „Jak krásné je svaté přijímání vykonané s Maminkou z ráje!“

Překlad -lš-