Menu


Svátek Nejsvětější Krve

                                                          

Svátek ustanovil pro celou církev papež Pius IX. a na slavnost 1. třídy ji pozvedl Pius XI. u příležitosti oslav 19 století od smrti Spasitele.

Připomínáme si přitom scénu na Kalvárii, kdy voják kopím probodl bok Ukřižovaného. Liturgie nás vede, abychom pronikli k významu a nekonečné hodnotě kalvarské oběti. Evangelium je stejné jako o svátku Nejsvětějšího Srdce, epištola je z Dominica Passionis: jsou to velká témata vykoupení, které nám zajistila nekonečná cena Krve a lásky Spasitele. Země, oceány nebe, vše bylo obmyto touto spásnou řekou.

Zpěv introitu slyšel novozákonní prorok Jan na hoře Pathmu. Bojující církev se k němu připojuje slovy žalmu 88, 2 Svou Krví jsi nás vykoupil z každého kmene, jazyku a národa a učinil jsi z nás našemu Bohu království (Zj 8,9 – 10).

Na věky budu opěvovat Boží milosrdenství, tvou věrnost budu hlásat svými ústy od pokolení do pokolení.

Orace: Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi ustanovil svého jednorozeného Syna za Vykupitele světa a chtěl jsi být usmířen jeho Krví, uděl nám, prosíme, abychom výkupnou cenu své spásy slavnostním kultem uctívali tak, abychom byli v přítomném životě chráněni její mocí a radovali se v nebi z věčného ovoce.

Úchvatná Pavlova epištola je vyňata z list Židům (9, 11 – 15). Na ni navazuje Graduale z 1. listu apoštola Jana: Ten, jenž přišel skrze vodu a krev, Ježíš Kristus, nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev... Tři jsou, kteří vydávají svědectví na zemi: Duch, voda a krev, a ti tři jsou jedno.

Dnešní Evangelium slyšíme několikrát za rok, když si připomínáme probodené Ježíšovo Nejsvětější Srdce, ze kterého vytekla krev a voda.

Také Offertorium připomíná kalich požehnání jakožto společenství Kristovy Krve.

Secreta se vrací k slovům epištoly a prosí o opětovné pokropení Krví, která mluví výmluvněji než krev Ábelova.

Preface je de Cruce jako v době postní.

Communio připomíná druhý Kristův příchod, jehož je přijímání předzvěstí. Kristus se ukáže k spáse těch, kteří ho očekávají (Žid 9, 28).

Závěrečná modlitba nám připomíná, že jsme s radostí čerpali vodu ze zřídel Spasitele a prosíme, aby byla pramenem tryskajícím do věčného života. (Iz 12, 4, Jan 4, 14)

 

Dva hymny z Divinum Officium

 

Ad Laudes

 

Zdravím vás, rány Kristovy
záruko nesmírné lásky,
 
z nichž pramení nekonečné potoky
 
rudé krve.
 
 
 
Svou září překonejte hvězdy,
 
svou vůní růže a balzámy,
 
svou cenou drahé kameny z Indie,
ladkostí medové plásty,
 
 
 
Skrze vás se otevírá
 
našim duším sladký domov;
 
kam nikdy nepronikne
 
zloba hrozících nepřátel.

 

Kolik ran přijímá obnažený Ježíš
 
v pretóriu!
 
Kolik kapek krve
tryská z jeho kůže!
     
Krásné čelo, jaká to bolest!
 
bodá koruna z trní,
 
tupé hřeby prorážejí
 
jeho ruce o nohy.

 

Ale když z lásky, protože chtěl,
 
vydechl svou duši,
 
kopí mu zraňuje bok,
 
a vyráží odtud dvojí proud.
 
 
Aby vykoupení bylo úplné,
 
je drcen jako v lisu;
 
zapomíná na sebe
 
a neponechá si ani kapku krve

 

Pojďte, koho hyzdí
poskvrna viny,
 
kdo se obmyje v této lázni spásy,
 
vyjde z ní čistý.
 
Tomu, jenž sedí po pravici
      nejvyššího Otce, patří díky,
 
tomu, který nás krví vykoupil,
 
a Duchu Svatému, který nás posiluje.
 
Amen .

 

 

Ad Vesperas

     

Sváteční zpěvy ať znějí na cestách,
 
měšťané ať s radostnou tváří
 
spořádaně kráčejí s rozžatými pochodněmi,
 
děti i starci.
 
Onu Krev, kterou umírající Kristus
prolil na tvrdém dřevě z mnoha ran,
 
nezapomeňme oslavit tím,
 
že budeme prolévat alespoň slzy.

 

Lidský rod tížilo velké neštěs
pro starý Adamův hřích,
 
ale nevinnost a dobrota nového Adama
 
všem vrátila život.

 

Když věčný Otec v nebi
 
uslyšel silný výkřik umírajícího Syna,
 
usmířen nicméně jeho krví
 
všem udělil odpuštění.

 

Kdokoliv touto krví obmyje svou duši,
 
smaže všechnu vinu a nabude rudou barvu,
 
která ho ihned učiní podobným andělům
 
a milým Králi.

 

Proto ať nikdo nestálý nesejde ze správné cesty,
 
ale směřuje k poslednímu cíli,
 
Bůh mu dá vznešenou odměnu,
 
která usnadňuje cestu.

 

Buď nám milostiv, mocný Otče,
 
aby barvu, koupenou za krev jednorozeného Syna
 
obnovil spolu s pokojem Duch Svatý,
 
a ty nás pozvedni do nejvyššího nebe.
 
Amen

 

Ze všech těchto textů a celé koncepce jasně vidíme, že tématika tohoto slaveného tajemství je zcela specifická a přebohatá, odpovídala na široce založenou, teologicky odůvodněnou a v Písmu svatém podloženou úctu a bylo krajně necitelné a nepochopitelné utopit ji takřka beze stopy v slavnosti Božího Těla, jak to učinil Pavel VI. Navíc tento svátek byl také odpovědí na významné historické události, které by neměly upadnout v zapomenutí, ale naopak, je třeba je  připomínat.

Apoštolem Nejdrahocennější Krve Ježíše Krista byl sv. Kašpar Bufalo