Menu


Svatá Klára proti muslimům

 

Svatá Klára z Assisi (1194-1253) následovala sv. Františka z Assisi a založila ženskou větev františkánského řádu. Klarisky byl velmi přísný klauzurní kontemplativní řád. Doba a působení obou řádů a světců má svůj vztah k aktuální islámské otázce.

Před 800 lety se muslimové v Evropě nazývali saracéni. Tento pojem souvisí s vojenskou expanzí islámu a byl odstrašujícím termínem. V době svatého Františka a svaté Kláry obsadili saracéni část středozemního prostoru a pořádali loupeživé výpravy, které budily hrůzu. Muslimové odvlekli do otroctví v Asii a Africe nejméně čtyřikrát více křesťanů, než kolik černochů bylo odvlečeno do Severní Ameriky.

Ve vrcholném středověku pronikli saracéni do středoitalské Umbrie až k Assisi. Odtud a z jiných opěrných bodů dělali výpady, zakládali požáry v městech a hradech, pustošili kostely a kláštery. Věřící odvlékali do otroctví. Císař Fridrich II. byl v konfliktu s církvi a nechal muslimy pronikat do církevního státu.

Jednoho pátku v září 1240 stanuli saracéni u hradeb kláštera sv. Kláry a jejích sester v Assisi. Tomáš z Celana, současník a františkán, první životopisec sv. Františka zapsal:

Sestry běžely k svaté Kláře, která byla těžce nemocná, a referovaly za velkého nářku, že zlí lidé prolomili klášterní bránu. Abatyše jim Dodala jim odvahy, aby se nebály, ale ozbrojily se vírou v ochranu Ježíše Krista. Svatá Klára si dala ke svém slamníku přinést skřínku ze slonové kosti a stříbra, ve které byla uchovávána svatá Hostie. (…) Vroucně se modlila: »Prosím tě, Pane, kéž se ti zalíbí vzít pod ochranu tyto chudé služebnice svěřené mojí péči, aby nebyly vyrvány z mých rukou a neupadly do rukou strašných nevěřících a pohanů. Prosím tě, můj Pane, abys je chránil, neboť bez tebe je nemohu bránit, zvláště ne v tomto hrozném okamžiku.« Ze skřínky se ozval hlas: »Pro tvou lásku budu vždy ochráním tebe i je«.(Vita sanctae Clarae virginis, Opusc. I,21-22, in: Fontes Franciscani 3201, str. 1915-1916).

Navzdory své nemoci vstala a obklopena sestrami postavila se proti útočícím saracénům. Nesla s sebou skřínku s Nejsvětější Svátostí. Muslimy byli přepadla taková hrůza, že rychle opustili klášter a hnáni neviditelnou silou záhy nato i Assisi.

1241 zorganizoval císař novou vojenskou expedici.

Když hrozil opětovný útok, svolala Klára k sobě své sestry a řekla, aby se celý den postily. Pak je vyzvala, aby své hlavy posypaly popelem a padly na kolena před Nejsvětější Svátost.

Ráno 22. června nastala hrozná nepohoda, a bouře tak poničila tábor útočníků, že se dali na útěk.

Kristus v Nejsvětější Svátosti chránil svatou Kláru, statečnou ženu, její klášter a celé město zbraní víry.

Skrze sv. Františka dala se Klára získat pro Krista, vzdala se všech radostí tohoto světa a svého stavu, aby se v nejhlubší chudobě spojila s křížem Ježíše Krista, vítězným znamením věčné spásy, a získala tak pro mnohé dar spásy..

V úplné odevzdanosti Bohu dala se vést jediným bohatstvím, jaké poznala v Nejsvětější Trojici. Protože spatřila pravdu, nemohla najít ocenění pro žádné jiné náboženství.

Gisela Werhmüller KI