Menu


Slavnost svatého Josefa

 
 
Panna Maria je nejvznešenější ze všech tvorů, ale žádná z lidských bytostí jí není tak blízká, jako sv. Josef, který byl jejím mužem a ona jeho manželkou.
 
Sv. Josef měl podíl na jejích právech a povinnostech ke Kristu i na osobní důstojnosti jejího mateřství. Písmo svaté dosvědčuje, že si počínal jako otec s otcovskou autoritou i otcovskou péčí. Vystupoval jako skutečná hlava svaté Rodiny, kterou Boží Syn plně respektoval a ctil. Panna Maria se mu plně svěřila, protože věděla, že jí nebude překážet splnit slib jejího ustavičného panenství.
 
Tato Rodina byla kolébkou Církve. Vše, co pro ni svatý Josef vykonal, směřovalo k našemu prospěchu. Zaskvěl se jako skutečný spravedlivý. Bůh mu svěřil do péče ty nejdražší a nejsvětější bytosti, jaké kdy vstoupily na tento svět. Je udivující, do jak prosté, pokorné a skryté podoby ukryl Bůh velikost tohoto nedostižného světce.
 
Do Římského misálu zařadil slavnost sv. Josefa františkánský papež Sixtus IV. (1471 – 1484).
 
V mešním formuláři se proplétají úryvky z formuláře vyznavačů spolu se staršími mešními texty.
Introit (Ž 91, 13-17.2) oslavuje světce slovy : Spravedlivý kvete jako palma, roste jako libanonský cedr, je zasazen v domě Hospodinově, v nádvořích domu našeho Boha.
 
Sv. Jan Zlatoústý píše: Sv. Matouš jej nazývá spravedlivým, protože byl ozdoben všemi ctnostmi. Spravedlnost totiž zahrnuje všechny ctnosti“. Datlová palma je mohutný strom, který oplývá květy, a cedr je symbolem síly a krásy.
 
Orace vyjadřuje přesvědčení církve o neobyčejné moci svatého Pěstouna: Prosíme, Pane, ať nám zásluhy svatého snoubence přesvaté Bohorodičky pomáhají, aby nám bylo uděleno, čeho naše síly nemohou dosáhnout.
 
Sv. Terezie z Avily si svatého Josefa zvolila za patrona svého řádu a řekla: „Nevzpomínám si, že bych byla sv. Josefa o něco prosila, čeho bych nebyla dosáhla... . Zdá se, že Bůh jiným světcům udělil milost, aby nám pomáhali jen v některých potřebách, svatému Josefu však udělil moc, aby nám pomáhal ve všech našich záležitostech“.
 
Epištola (Sir 45,1-6) je formulář ze mše svatého opata, ale hodí se ještě více na toho, koho Bůh povolal za hlavu té nejsvětější rodiny na zemi. Pro jeho věrnost a tichost si ho zasvětil z celého lidstva. Dopřál mu, aby slyšel Boha...
 
Graduale (Ž 20, 4-5) opěvuje Pánova vyvoleného: Pane, vyšel jsi mu vstříc se sladkým požehnáním, vsadil jsi mu na jeho hlavu korunu ze zlata.
 
Tractus z žalmu 111 (1 – 5) pokračuje ve chvále: Blaze člověku, který se bojí Boha a má zálibu v jeho přikázáních. Mocné bude na zemi jeho potomstvo, pokolení spravedlivých bude požehnáno.
 
Evangelium (Mt 1, 18-21) nám líčí Josefovo povolání k vznešenému úkolu Pěstouna Páně.
 
Prefaci o svatém Josefu vložil do misálu Benedikt XV.:
 
Věru je vhodné, správné a spasitelné, abychom ti vždy a všude vzdávali díky, Hospodine svatý, Otče všemohoucí, věčný Bože, abychom tebe velebili, blahoslavili a hlásali povinnými chválami o slavnosti svatého Josefa, neboť On jako muž spravedlivý byl dán Panně Marii za Snoubence a byl ustanoven jako věrný a moudrý Služebník nad tvou Rodinou, aby tvého Jednorozeného, z Ducha Svatého počatého, opatroval jako otec. A proto....
 
Communio krásně těží z andělových slov, když nás povzbuzuje tak, jako dnešního světce: Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku, neboť co je v ní zplozeno, je z Ducha Svatého..
Závěrečná modlitba prosí: Milosrdný Bože, stůj při nás, prosíme, a na přímluvu svatého Josefa vyznavače chraň v nás milostivě svoje dary.

                                                                
                                                 Sv. Josef - Ochránce Církve
 
Z kázání sv. Bernardina Sienského
 
U všech mimořádných milostí, které se dostanou kterékoliv rozumné bytosti, platí obecné pravidlo: Kdykoliv si Bůh ve své dobrotě vyvolil někoho k nějaké zvláštní milosti nebo k nějakému vznešenému stavu, daruje tomu člověku, jehož si vyvolil, všechna charismata, která potřebuje pro svůj úkol, a bohatě ho jimi ozdobí.
 
To se plně potvrdilo na svatém Josefu, považovaném za otce našeho Pána Ježíše Krista, pravém snoubenci Královny světa a Vládkyně andělů. Toho si věčný Otec vybral za věrného pěstouna a strážce svých největších pokladů, svého Syna, své Snoubenky. Tento úkol vykonával svatý Josef s velkou svědomitostí. A proto mu patří slovo Páně: Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána ( Mt 25,21).
 
A když uvážíme, jaký má svatý Josef vztah k celé Kristově církvi, což není člověkem vyvoleným a mimořádným? Vždyť skrze něho a pod jeho ochranou byl Kristus řádně a počestně uveden do světa. Jestliže je tedy celá Církev zavázána Panně Marii, že skrze ni mohla přijmout Krista, pak hned po ní je zavázána obzvláštní vděčností také svatému Josefu.
 
On zajisté uzavírá Starý zákon, důstojnost patriarchů a proroků v něm došla zaslíbeného ovoce. Právě on jediný dosáhl osobně toho, co jim Boží dobra zaslíbila.
 
Jestliže není pochyb, že když mu Kristus na světě prokázal přátelskou náklonnost, úctu a nejvyšší vážnost jako syn vlastnímu otci, ani v nebi mu ji určitě neodepřel, naopak spíše naplnil a dovršil.
 
Právě proto Pán dodává: Vejdi do radosti svého Pána. Takže ačkoliv radost věčné blaženosti vstupuje do lidského srdce ( srov 1 Kor 2,9), přesto mu Pán raději říká: Vejdi do radosti, aby tím tajemně naznačil, že ta radost není jen uvnitř v jeho srdci, ale že ho ze všech stan obklopuje a pohlcuje, takže se do ní noří jako do bezedné propasti.
 
Nuže pamatuj na nás, svatý Josefe, a zastaň se nás svou přímluvou u Pána, který byl pokládán za tvého syna. A nakloň nám milostivě také nejsvětější Pannu, svou snoubenku a Matku toho, který s Otcem a Duchem Svatým žije a kraluje po věčné věky. Amen.
                                                       Sermo 2 de S. Joseph, Opera 7, 16, 27-30
 
   Průvodce k svatému přijímání                               
 
                                                                    (viz také)