Skandály, ktré ohrožují věrohodnost církve a jejích představitelů
Kardinál Theodore McCarrick
Pro katolickou církev se náhle vynořila hrozba mezinárodních rozměrů, a to v různých zemích současně. Je ohrožena důvěra v katolickou církev a její vedoucí osobnosti.
V USA je mnoho lidí šokováno odhalením, že kardinál Theodore McCarrick, jeden z nejvýznamnějších prelátů USA, je v posledních dvou desetiletích odpovědný za skandální sexuální zneužívání, jehož se dopouštěla řada kněží a které bylo odhaleno 2002. Nejdříve se vynořily zprávy o vztazích s dospělými osobami, z nichž dvě přijaly finanční odškodnění od diecézí Metuchen a Newark, kde byl McCarrick biskupem a arcibiskupem. Tyto případy potvrdily to, o čem se mluvilo mnoho let, že totiž „strýc Ten“ měl ve zvyku dělat nátlak na seminaristy a jiné osoby, aby mu vytvářeli sexuální situace.
Nyní však vystoupil jeden svědek s případy zneužití samotným McCarrickem, které začaly, když mu bylo 11 let. To vedlo k odhalení dalších osob, které zneužívali kněží a biskupové, někteří šokujícím způsobem, a prakticky nikdo z biskupů nic nepodnikl, i když se často jednalo o doslova ďábelská rouhání.
Není proto divu, že v Americe narostla vlna rozhořčení i mezi věrnými katolíky. Viděli jsme, jak pobouření z podobných obvinění v minulosti v Chile nabouralo cestu papeže do této země. Dva chilští kardinálové, jeden z papežovy devítky, jsou zapleteni do zakrývání a snad také záměrného mylného informování papeže Františka. Právě v těchto dnech chilské úřady oznámily, že vyšetřují 158 členů církve, kteří jsou podezřelí ze znásilňování nebo zakrývání těchto případů.
Jeden z dalších skandálů je případ velmi významného spolupracovníka papeže, kardinála Oskara Rodrigueze Maradiagy z Hondurasu, obviněného z finanční korupce. Ale ještě závažnější je případ jeho biskupa Juana José Pineda Fasquelle, který vede diecézi v době Maradiagovy nepřítomnosti a který se dopouštěl zneužívání četných seminaristů podobně jako McCarrick.
Je však zcela neobvyklé, že v případě McCarricka se jedná o aktivního kardinála, který je stíhán kompetentními úřady za skutky páchané po mnoho let, a přitom stále zůstává v úřadě. Papež František musí udělat něco s těmi, kteří nechávali kardinála po mnoho let v úřadě dělat to, co dělal.
Neboť přes mnohé stížnosti, které američtí biskupové dostávali na McCarricka, nepodnikli vůbec nic. Řím musel být informován o odškodněních za dřívější zneužívání (víme o jedné delegaci laiků, která se vypravila do Říma, kde chtěla zamezit jmenování McCarricka do Washingtonu právě kvůli známým sexuálním sklonům kardinála).
Dokonce Washington Post, který se v minulosti nezajímal o hlasy, které se McCarricka týkaly, nyní napsal: „Mnozí církevní pozorovatelé jsou toho názoru, že je nejvyšší čas pro Františka, aby zasáhl ve věci McCarricka a současně de facto krize sexuálního zneužívání u katolického kléru, jak to prasklo v Chile a v Hondurasu“.
Jak píše First Thing, zkoumat, jak mohl McCarrick zneužívat děti i dospělé tak dlouhý čas, je velmi závažné vzhledem k ochraně budoucích obětí, ale neméně závažná je otázka, jak mohla tak postupovat jeho církevní kariéra, i přes varovné hlasy o jeho homosexuálních aktivitách, které nebezpečně narůstaly. Jak mohl být jmenován arcibiskupem ve Washingtonu a zastávat zvláštní diplomatické funkce pro Vatikán, ovlivňovat jmenování biskupů a dokonce volbu římského papeže, když jeho výstřednosti na pláži se staly známé celé veřejnosti?
Ověřit, jak je to možné, vyžaduje bolestnou sebekritiku jak ve Spojených státech, tak v Římě. Jenže tato záležitost už hrozí, že skončí bankrotem.
Robert Roval, The Catholic Thing, 25. července 2018
Nic nového pod sluncem : viz Homosexuální preláti USA
