Menu


Serafínský učitel

 

Svatý Bonaventura se narodil v Bagnoreggio v roce 1218. Během pobytu ve Francii se věnoval dokončení svých studií a vstoupil do řádu sv. Františka z Assisi.

V roce 1257 byl zvolen za generálního představeného tohoto řádu. Mladá řeholní společnost mela tehdy již 20 000 členů. Sedmnáct let, ve kterých zastával nejvyšší funkci, ovlivnila řád do té míry, že byl označován za jeho druhého zakladatele. V tu dobu vypracoval tzv. Narbonské konstituce, které se staly základem všech další stanov františkánského řádu. Kromě četných teologických a mystických spisů napsal také Legennda mionor a Legenda maior neboli oficiální životopisy sv. Františka, kterými se inspiroval malíř Giotto k freskám v horní bazilice v Assisi. Papež Řehoř X. ho jmenoval Bonaventuru kardinálem a současně biskupem v Albano. V této funkci ho povolal na 2. koncil v Lyonu, kde také předsedal poradám na místě papeže. Přičinil o sblížení latinské a řecké církve. Zemřel v Lyonu 15. července 1274. Patří mezi šest velikých církevních učitelů. Pro vynikající čistotu srdce bývá nazýván „učitelem serafínským“

****

Mše svatá je dílo, ve kterém nám Bůh staví před oči všechnu lásku, kterou nám přinesl; je to svým způsobem souhrn všech dobrodiní, která nám prokázal. (sv. Bonaventura)