Menu


Rusko se obrátí

 

To je nápis, který se nachází na hrobě Řehoře Augustina Marie Šuvalova na hřbitově Montparnasse v Paříži. Tento ruský barnabita se obětoval jako oběť (Antonio Maria Gentili, I Barnabiti, Padri Barnabiti Roma 2012, pp. 395-403).

Hrabě Grigorij Petrovič Šuvalov se narodil 15. října 1804 ve starobylé vznešené rodině. Jeho strýc, armádní generál, doprovázel Napoleona na ostrov Elbu, jiný dříve narozený, založil v Moskvě univerzitu. Studoval 1808-1817 na jezuitské koleji v Petrohradě. Když byli jezuité vyhnáni, pokračoval ve studiu ve Švýcarsku a pak v Pise, znal perfektně italsky. Byl ovlivněn materialismem a nihilismem, které tehdy vládly v liberálních kruzích, se kterými se stýkal. Car Alexander ho jmenoval důstojníkem husarů své stráže a jako dvacetiletý se oženil se Sofií Soltikovou, hluboce věřící katoličkou, která zemřela v Benátkách 1841. Porodila mu dvě děti: Petra a Helenu.

Po Sofiině smrti začal Šuvalov studovat náboženství. Jednoho dne se začetl do Vyznání sv. Augustina. Bylo to pro něho jako zjevení. Četl jsem je ustavičně, opisoval jsem celé stránky a pořídil si dlouhé výtahy. Jeho filozofie mě naplňovala dobrými pocity a láskou. Našel jsem v něm člověka citů a myšlenek, které dosud spaly v mé duši a které tato četba vzkřísila.

Přestěhoval se do Paříže a navštěvoval zde skupinu ruských aristokratů, konvertitů ke katolické církvi, především díky Josefu de Maistre (1753-1821), který byl 1802-1817 vyslancem sardinského krále v Petrohradě.

Patřila k nim Sophie Swetchine (1782-1857), kníže Ivan Gagarin (1814-1882) a kníže Teodor Galitzin (1805-1848). Tento, když zpozoroval hlubokou duchovní krizi svého přítele, pomohl mu k nalezení pravdy četbou a meditacemi nad Du Pape (O papeži) Josepha de Maistre. Četbou díla Savojského hraběte Šuvalov pochopil jako první známku církve jednotu, která vyžaduje nejvyšší autoritu, a tou nemůže být nikdo jiný než římský papež. »Pane, ty říkáš: má církev a nikoliv mé církve. Na druhé straně Církev musí zachovávat pravdu, ale pravda je jen jedna. Tedy církev může být jen jedna. (…) Když jsme poznal, že může existovat jen jediná církev, pochopil jsem, že tato církev musí být všeobecná tj. katolická.«

Šuvalov navštěvoval každý večer Notre Dame, aby naslouchal kázání otce Františka Xavera de Ravignana (1795-1858), vzdělaného jezuity, který se měl stát jeho duchovním vůdcem. 6. ledna 1846, na svátek Zjevení Páně zřekl se Šuvalov pravoslavné víry a vyznal katolickou víru v kapli Oiseaux. Aspiroval k hluboké oddanosti katolické věci. Prostřednictvím mladého liberálního Itala Emilia Dandoly, kterého potkal náhodou ve vlaku, poznal otce Alexandra Piantoniho, rektora koleje Longone dei Barnabiti v Miláně. 1856 vstoupil do noviciátu barnabitů v Monze se jménem Augustin Maria.

V řádu, který založil sv. Antonín Maria Zaccaria (1502-1539), nalezl prostředí hluboké spirituality. Napsal otci Ravignanovi: »Myslím, že jsem v ráji. Moji otcové jsou všichni svatí, novici jsou všichni andělé.« Mezi mladými spolubratry byl Cesare Tondini de´Quarenghi (1839-1907), který více než jiní přijal jeho duchovní dědictví. 19. září 1857 byl Augustin Šuvalov vysvěcen na kněze. Světitelem byl mons. Angelo Ramzotti, budoucí patriarcha v Benátkách.

V den kněžského svěcení při pozdvihování kalicha přednesl Bohu tuto prosbu: Můj Bože, učiň mě hodným dát život a krev v jednotě s tebou pro oslavu blahoslavené Neposkvrněné Panny za obrácení Ruska. To byl sen jeho života, který svěřil Neposkvrněné. Její dogma prohlásil Pius IX. 8. prosince 1858. Na audienci u papeže otec Šuvalov projevil svou touhu obětovat svůj život za návrat východních schizmatiků, zvláště Ruska ke katolické víře.

V památném setkání s papežem »Pius IX. se mnou hovořil o Rusku s velkou vírou, velkou nadějí a velkým přesvědčením, že mají oporu v Ježíšově slovu, a s touto horoucí láskou myslel na své zbloudilé bratry, ubohé dobrovolné sirotky. Tato slova zanítila moje srdce. Otec Šuvalov prohlásil, že je ochoten k oběti svého života za obrácení Ruska. »Tedy dobře, řekl Svatý otec, opakujte stále před křížem třikrát denně tuto nabídku; buďte si jist, že vaši vůli splní.«

Paříž se stala polem jeho apoštolátu a jeho sebeobětování: zde se všemožně snažil získat mnoho duší a založil „Sdružení modliteb za triumf Neposkvrněné Panny v obrácení východních schizmatiků a zvláště Rusů ke katolické víře“. Tato snaha dostala název »Dílo otce Šuvalova«.

Pius IX. je schválil a otec Cesare Tondini byl jeho neúnavným propagátorem. Ale otec Šuvalov zemřel v Paříži 2. dubna 1859. Právě dopsal autobiografii Moje obrácení a moje povolání (Paříž 1859). Kniha, která byla byla v XIX. stol. překládána a vydávána, byla představena v novém italském vydání péčí otců Enrico M. Sironyi a Franco M. Ghilardotti (La mia conversione e la mia vocazione, Grafiche Dehoniane, Bologna 2004). Odtud pocházejí všechny tyto citace. Otec Ghilardotti se navíc přičinil o přenesení ostatků P. Šuvalova do Bologně, kde odpočívají v chrámě San Paolo Maggiore, který zbudovali v roce 1611 barnabité. U nohou oltáře vytvořeného jako kopie Svaté Trojice Andreje Rubleva, velkého ruského malíře ikon, očekává Řehoř Augustin Maria Šuvalov hodinu zmrtvýchvstání.

Ve své autobiografii ruský barnabita napsal: Když hrozí hereze, když ochabne víra, když se kazí mravy a národy usnou na pokraji propasti, Bůh, který je pánem váhy, počtu i míry, aby je probudil, otevře poklady své milosti; tehdy probudí v nějaké zapadlé vesnici skrytého světce, jehož účinná modlitba zadržuje jeho paži připravenou trestat; nyní se zjeví před tváří vesmíru zářivé světlo, Mojžíš, Řehoř VII. a Bernard, nyní podnítí za přispění nějaké zázračné události minulé nebo trvalé myšlenku putování nebo nějaké nové pobožnosti, nové snad jen formou, ale vždy dávnou ve své podstatě, kult, který uchvacuje a uzdravuje, a takový byl vznik úcty Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kult zrozený uprostřed tisícerých protivenství v malém klášteře ve vesnici Paray-le-Monial...

Můžeme dodat: takový byl také vznik úcty k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, jehož rozšíření Maria žádala před sto lety v malé vesnici v Portugalsku. Ve Fatimě Maria oznámila uskutečnění velkého ideálu otce Šuvalova: obrácení Ruska ke katolické víře, mimořádnou událost, která patří k naší budoucnosti a která bude ve světě ozvěnou tajemných slov Písma, která P. Šuvalov aplikoval na své obrácení: Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých a Ježíš Kristus tě osvítí. (Ef 5, 14)

Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana