Menu


Řehoř Veliký a coronavir jeho doby

 

Prosební procesí v Římě

Tajemný mrak zahaluje coronavirus či Covid-19. Neznáme jeho původ, reálné údaje o šíření, ani možné následky. Nicméně víme, že pandemie byly v dějinách vždy pokládány za metlu Božího hněvu, a jediný protilék, který proti ní staví církev, je modlitba a pokání. Tak tomu bylo roku 590, když Řehoř, původem ze senátorské rodiny rodu Anicia, byl zvolen papežem a přijal jméno Řehoř I. (540-604).

Itálie byla zaplavena nemocemi, hladem, sociálními rozpory a vlnou pustošících Longobardů. Mezi roky 589-590 propukla prudká epidemie moru, strašná luesinguinaria poté, co zpustošila byzantskou oblast na Východě a Franky na Západě, všude na poloostrově rozsévala smrt a hrůzu a napadla město Řím. Římští občané pokládali tuto epidemii za Boží trest za zkaženost města. První obětí, kterou skosila, byl papež Pelagius II., který zemřel 5. února 590 a byl pohřben u sv. Petra. Klérus a římský senát zvolili za jeho nástupce Řehoře, který poté, co se stal městským prefektem, žil ve své mnišské cele na Monte Celio. Když byl 3. října 590 vysvěcen, jako nový papež se ihned utkal s metlou moru.

Gregorio z Tours (538-594), současník a kronikář těchto událostí vypráví, že v památné řeči, kterou pronesl v chrámě sv. Sabiny, Řehoř vyzval Římany, aby zkroušeně jako kajícníci následovali příklad obyvatel Ninive: »Rozhlédněte se kolem: hle meč Božího hněvu se rozmáchl nad veškerým lidem. Nečekaná smrt nás vytrhuje ze světa a nedopřává nám ani minutu času. Ve stejné chvíli kolik je zde kolem nás těch, které postihlo zlo, aniž by mohli pomyslet na pokání.«

Papež tedy vyzval, aby všichni pozvedli zrak k Bohu, který dopouští takové strašné tresty, aby napravil své děti. Aby tedy usmířil Boží hněv, nařídil »sedminásobné litanie«, procesí vycházející ze sedmi různých kostelů směrem k vatikánské bazilice za zpěvu litanií. A to je původ tzv. "Litaniae maggiori" neboli prosebné dny, kdy prosíme Boha, aby nás uchránil před protivenstvím. Sedm průvodů kráčelo mezi budovami starého Říma, kráčeli pěší a bosí pomalým krokem, s hlavami pokrytými popelem. Když tyto zástupy procházely městem, ponořeny do pohřebního mlčení, mor dorazil s takovou prudkostí, že v krátké době jedné hodiny zemřelo osmdesát lidí, kteří padli mrtví na zem. Ale Řehoř nepřestal ani na chvíli povzbuzovat lid, aby pokračoval v modlitbě, a chtěl, aby v průvodě byl nesen obraz Panny Marie, uchovávaný v Santa Maria Maggiore, který namaloval evangelista sv. Lukáš (Gregorio di Tours, Historiae Francorum, liber X, 1, in Opera omnia, a cura di J.P. Migne, Parigi 1849 p. 528).

Legenda aurea Jakuba z Varazze, která je kompendiem tradic předávaných v prvních staletích křesťanské éry, vypráví, že jak se obraz krok za krokem blížil, vzduch se stával zdravější a čistší a nákaza moru se rozpouštěla, jakoby nemohla snést jeho přítomnost. »Došli k mostu, který spojuje město s Hadriánovým mauzoleem, známým ve středověku jako Castellum Crescentii, když náhle bylo slyšet sbor andělů, kteří zpívali: »Regina Coeli, laetare, Alleluja – Quia quem meruisti portare, Alleluja – Resurexit sicut dixit, Alleluja!« Řehoř odpověděl silným hlasem: »Ora pro nobis, rogamus, Alleluja!« Tak se zrodila Regina coeli, antifona, kterou církev ve velikonoční době zdraví Marii Královnu po zmrtvýchvstání Spasitele. Po zpěvu andělé utvořili kruh kolem obrazu Panny Marie, a když Řehoř pozvedl zrak, spatřil na vrcholu hradu Anděla, který utíral meč skropený krví a ukládal ho do pochvy na znamení, že trest skončil. »Tunc Gregorius vidi super Castrum Crescentii angelum Domini qui glaudium cruentatum detergens in vagina revocabat: intellexit que Gregorius quod pestisilla cessasset et sic factum est. Unde et castrum illud castrum Angeli deinceps vocatum es«.

Řehoř pochopil, že mor skončil, a tak se stalo: a onen hrad byl nazván Andělský hrad (Jacopo da Varazze, Legenda aurea, Edizione critica a cura di Giovanni Paolo Maggioni, Sismel-Edizioni del Galluzzo, Firenze 1998, p. 90).

Tato slova a nikoliv sen o Amazonia felix by církev dnes potřebovala, jak to popisuje svého času sv. papež Řehoř: »Loď prastará a strašně rozpraskaná; všude do ní narážejí vlny a prkna jsou nahnilá; je zpustošena násilím a každodenními bouřemi, a ty dávají tušit její ztroskotání«. (Registrum I, 4 ad Ioann. episcop. Constantinop.)«.Ale nyní Boží Prozřetelnost probudila lodivoda, který, jak tvrdí sv. Pius X., »i když řádí příboj, dokázal nejen dorazit do přístavu, ale také zabezpečit loď proti budoucím bouřím« (Encyklika Jucunda sane, 12. března 1904).

 

Andělský hrad

Roberto de Mattei - Corrispondenza Romana