Menu


Rahnerův návrat

 

Vynikajícího arcibiskupa Luigi Negriho ve Ferraře sesadil Bergoglio ihned, jakmile dosáhl emeritního věku. Nahradil ho „pouliční kněz“  Gian Carlo Perego. Jeho největší zásluhou bylo že jako pověřenec pro Charitu bezvýhradně podporoval Bergogliovu bezmeznou imigrační politiku.

Jako nový arcibiskup se ihned nepříjemně vyznamenal, když spolu s tamním farářem proměnil kostel sv. Augustina na jídelnu, kam byli pozváni zájemci k oslavě adventní neděle Gaudete.

2. února se měla ve Ferraře konat prezentace knihy Stefana Fontany »Alla nuova Chiesa di Karl Rahner«. Fontana je ředitel International Observatory Cardinal Van Thuan for the Social Doctrine of the Church (viz) Fontana obhájil dizertaci na téma Politická teologie. Vyučoval žurnalistiku a sociální vědy na vysoké škole v Benátkách.

Loni vydal knihu o Karlu Rahnerovi: Teolog, který učil, že před světem je třeba kapitulovat. O své knize napsal:

V světle současného stavu církve se stalo skutečností, že Karl Rahner se jeví jako vítěz: Pastýři zasévají mezi věřícími pochybnosti a připouštějí, aby je i druzí zasévali, aniž by proti tomu zasahovali, a jen nedobrovolně nesou, když katolíci osvědčí statečnost a brání nedotknutelné hodnoty. To je revoluce, kterou zahájil Rahner: demokratická a otevřená církev s nedefinovatelnými hranicemi, budovaná odzdola, pluralistická z teologického, filozofického a naukového hlediska, ve které byla výuka nahrazena tzv. pastorací, která nikomu nehlásá evangelium, nikoho neodsuzuje, protože zvláštní životní situace mohou být dobrým východiskem. Je to církev bez výlučné pravdy, která se musí obrátit ke světu. Za tím vším stojí špatná filozofie, která vychází z Kanta, Hegela a Heidegera.

Kardinál Siri vydal v roce 1980 knihu Getsemany zaměřenou proti Rahnerově teologii. Slavný kardinál, kterého Pius XII. pokládal za svého nástupce, viděl v Rahnerových tezích nauku, která zbavuje člověka svobodné vůle. Milost Boží nechápe Rahner jako dar od Boha, ale automatismus. Jestliže však Bůh milost udělit musí, pak milost přestává být darem a člověk již není svobodný, zda ji přijmout nebo odmítnout.

Fontana se zabývá Rahnerovými spisy a myšlením, které silně ovlivnily koncil pokoncilní vývoj. Výzkum bezprostředně po koncilu prokázal, že tehdejší seminaristé na Lateránské univerzitě pokládali Rahnera za největšího teologa všech dob. (viz)

Pro Rahnera nejsou církevní dogmata nic definitivního. Je to jen forma zprostředkování mezi Bohem a životní skutečností.

Fontana vyslovuje podivení nad skutečností, že Rahner přes to, že mnoho jeho tézí zásadně odporuje nauce církve, nikdy nebyl církví odsouzen a byl povolán na koncil jako peritus. Stal se redaktorem všech koncilních spisů.

Nyní chtěl Fontana ve Ferraře představit svou novou knihu před „Přáteli měsíčníku Il Timone“. Prezentace se měla konat ve vzdělávacím centru arcibiskupství. Krátce před zahájením akce sdělilo vedení objektu, že z vyššího pokynu nejsou prostory v budově k dispozici.

Arcibiskup Perego dal pokyn, že akce tohoto obsahu je nežádoucí. „Jiná církev“ má jiný názor na neomodernismus, který je základem myšlení kardinála Kaspera a jeho zdůvodnění změněné morálky v oblasti nerozlučnosti manželství.

Nový biskup se zřejmě obával, že v „jeho“ zařízení měla zaznít příliš „nebezpečná slova“.

Katholisches