Menu


Působivá předehra k nastávajícímu synodu

Že mnohé Františkovy výroky přináší především bulvární tisk, dnes už nikoho nepřekvapuje. Slovenský Čas si našel sousto v britském Daily Telegraph. Jedná se o „odvážná slova papeže“, o kterých referuje kardinál Timothy Dolan:

Pápež František totiž v najnovšom rozhovore prezradil, že cirkev by nemala striktne odmietať sobáše párov rovnakého pohlavia.

Miesto toho by ich skôr mala študovať a skúmať, prečo mnohí ľudia k podobným zväzkom inklinujú a podporujú ich. V katolíckych kostoloch by sa totiž nemali ihneď odmietať civilné zväzky homosexuálov, ale najskôr ich študovať. „Skôr než ich striktne odsúdime, spýtajme sa, prečo to niektorým ľuďom príde prirodzené a príťažlivé,“„Ak je niekto gej a hľadá Pána Boha a má dobrú dušu, kto som ja, aby som ho súdil?“ spýtal sa, za čo si vyslúžil uznanie po celom svete. (viz)

Nepředstavují tyto výroky ve skutečnosti promyšlený tah rafinovaného proroka, jak zdánlivě setrvat na poli katolické morálky a současně vyhovět požadavkům homoloby?

Proč některým lidem připadají homosvazky přirozené a přitažlivé? To je výsledek cílevědomé kampaně nepřítele. Že ani sebevětší popularita těchto skutků nikdy nebude jejich ospravedlněním, dokazuje krajina kolem Mrtvého moře, nebo nověji Herkulaneum a Pompeje. Stačí také zalistovat v mediálních zprávách, které označujeme „černá kronika“. Dovídáme se tu stále častěji o hrůzných skutcích, které před nepříliš dávnou dobou ještě lidem nepřišly ani na mysl a které se tu najednou stávají skutečností právě proto, že se mezi námi objevili lidé, kterým začaly připadat přirozené a přitažlivé. Jinak by se jich asi nedopouštěli.

Proč tento selektivně milosrdný papež neprojevuje žádnou shovívavost se zločinci IS? I jim připadá jejich řádění přirozené a přitažlivé, jinak by ho s takovou horlivostí a neústupností neprovozovali. Je tu totiž jeden závažný rozdíl: gayovské „sňatky“ kazatele z kaple sv. Marty zatím nijak neohrožují, naopak, mohou v současném zvráceném světě dokonce posloužit k posílení jeho popularity, což se nedá říct o nezkrotném běsnění IS, které si dělá zálusk i na Vatikán. Ostatně, proč chodit tak daleko? Bude se u nuncia Weselowského a stovek nových případů zneužívání nezletilých příslušníky širokého spektra katolického kléru také nejdříve vyšetřovat, proč jim zvrhlost připadá přirozená a přitažlivá? Nemohli bychom vlastně také pořádat pestré průvody na jejich obranu? Nebo nám chce snad František ukázat názorně na františkánech Neposkvrněné nebo biskupovi Livieresovi, jak postupuje v případě, když u někoho neshledává, že „dobrou duši“ a „hledá Boha“?

Koho se chce vůbec Bergoglio ptát, proč si ony duhové páry a jiní výstředníci libují ve svém jednání? Na tu nejpodstatnější příčinu se nemusíme ptát, na to nám stačí odpověď z katechismu o dědičném hříchu a jeho následcích. Odsouzení homopartnerství nevzešlo od nás a není záležitostí nějakého našeho „nemilosrdného srdce“. Bergoglio sice o sobě prohlašuje, že není teolog, ale pokud mu jeho teologické znalosti stačí na to, aby usedl na Petrův stolec, snad mu není neznámo, o jakých skutcích to svatý Pavel požadoval, aby mezi námi nebyly ani jmenovány, natož abychom se dnes zabývali zkoumáním, zda jsou přirozené nebo nepřirozené a proč jsou přitažlivé.

Současný papež chce opakovaně vystavit před celým světem na odiv svou umělou pokoru, která mu údajně nedovoluje, aby někoho soudil. Soudit někoho neznamená pouze ho obvinit ze zlého. Stejně nespravedlivý může být soud, který z hříchu dělá ctnost a šíří tak závažné pohoršení. Podle čeho poznává Bergoglio tak bezpečně onu „dobrou duši“ a „hledání Boha“? Všichni ti, kteří zaplavili svět falešnými představami Boha, by mohli o sobě říct na svou omluvu, že ho hledali. Jenomže se velice se zmýlili, když ho hledali tam, kde není, když si ve skutečnosti hledali takového boha, který by jim vyhovoval a nepřekážel jejich zalíbení v narušené přirozenosti, která se jim stala přitažlivou.

Takže autor vět, za které si údajně získal uznání celého světa, nejenže tím neprojevil pokoru, ale naopak svrchovanou pýchu, protože si rafinovaným způsobem dovoluje soudit nikoliv člověka, ale samotného Boha, který svůj soud nad sodomským hříchem vyjádřil jasně a nesmlouvavě.Stvořitel lidské přirozenosti přesně stanovil, co je pro ni přirozené, a jeho nekonečná moudrost nikdy nemůže od ní požadovat něco, co překračuje její meze a možnosti.

Když Ježíš Kristus ustanovil úřad nejvyššího pastýře, rozhodně neměl na mysli, že tento úřad bude sloužit k tomu, aby dělal na světě prostor hříchu tím, že mu bude zjednávat uznání a omlouvat ho přirozeností a přitažlivostí. Požadoval od Petra, aby všechny vedl v jeho šlépějích cestou, kterou zcela nesmlouvavě vytyčil svou naukou, (horským kázáním počínaje), a především svým životem a svou smrtí.

Bergogliova kluzká chytristika je jen dovedně maskovaný homocentrismus, kterým tiše, ale účinně vytlačuje christocentrismus. Svět, který se odpoutal od Boha, nemůže být ideálem, ke kterému se přiblížit Boží církev. Běda vám, když vás budou všichni lidé chválit. Stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům! Nepotřebujeme papeže populárního, ale vpravdě svatého.

Tyto řádky nebyly napsány proto, aby někoho očerňovaly, ale aby zdůvodnily naléhavou výzvu: V zájmu vlastní spásy modleme se naléhavě a vytrvale za obrácení pastýře, který zamořuje církev smrtelným morem permisivní mentality.