Menu


První mučedník kapucínského řádu

 

 

 

Sv. Fidelius  se narodil se 1577 v Sigmaringen ( hlavním město bývalého knížectví na Dunaji) jako syn soudce Roye a jeho zbožné manželky Jenovéfy Na křtu obdržel jméno Marek. Po předčasné otcově smrti celá výchova spočívala na bedrech bohabojné matky. Po skončení studia ve Frýburku se dal na právnickou dráhu. Toto povolání mu však záhy zhořklo jako zbytečné utrácení sil, které tak přicházely nazmar. Vzdal se svého úřadu a vstoupil do řádu kapucínů v Altdorfu ve švýcarském kantonu Uri. Řeholní povinnosti plnil s takovou horlivostí, že mu spolubratři radili, aby se mírnil. Na takové rady budoucí mučedník odpovídal: „Vy jste vstoupili do řehole v jinošském věku. Já jsem však za mladých let sloužil tomuto marnému světu. Nebraňte mi, abych dohonil, co jsme zanedbal.“ Dostal řádové jméno Fidelis (Věrný). Po noviciátu použil svůj majetek jako nadaci pro chudé žáky a složil slavné řeholní sliby sv. Františka.

Nejdříve působil jako zpovědník a kazatel ve svém klášteře, pak jako kvardián v Rhinfeldu a ve Feldkirchu. Rychle si získal pověst výmluvného kazatele a obránce víry. Jako syn sv. Františka byl velkým milovníkem chudoby. K sobě byl přísný, ale k druhým plný horlivosti a lásky. Když v císařské posádce propukl mor, proslavil se takovými hrdinskými činy milosrdné lásky, že si vysloužil titul „otec vlasti“.

Horlivě se ujímal nevinně pronásledovaných a chudých a neostýchal se v kapucínském rouchu vystupovat u soudu jako neohrožený obhájce. Byl velkým ctitelem Panny Marie a vyprošoval si u ní milost, aby mohl svůj život obětovat za upevnění katolické víry.

V jedné části Grisonského kantonu propukly náboženské roztržky, které se vystupňovaly až ke krvavým výtržnostem. Protestanti uchvacovali násilím katolické chrámy, vnucovali katolíkům svoje kazatele a několik katolických kněží připravili o život. Za těchto nepokojů vyslal biskup v Churu do oblasti 8 horlivých kapucínů s Fideliem v čele, aby svedený lid uklidnili. Tato misijní akce se setkávala s velkým těžkostmi, ale díky sv. Fideliovi se neminula účinkem. To však pobouřilo několik kalvínských fanatiků, kteří začali usilovat o jeho život. Svatý Fidelis o nástrahách věděl, proto se o Velikonocích 1622 ve Feldkirchu obzvláště připravoval na smrt.

Po Velikonocích se opět vypravil do Sevisu a odmítl vojenský ochranný doprovod. Ve čtvrtou neděli o Velikonocích 24. dubna byl během kázání přepadem ozbrojenou tlupou a krutým způsobem usmrcen. Teprve po šesti měsících za příměří bylo jeho tělo přeneseno do kapucínského kláštera ve Feldkirchu. Po mnoha zázracích, jimiž Bůh oslavil svého mučedníka, prohlásil ho Benedikt XIV. 1746 za svatého.

Bože, jen jsi sv. Fidelia planoucího serafínským žárem ozdobil při šíření katolické víry mučednickou palmou, utvrď v nás pro jeho zásluhy a na jeho přímluvy naši víru a lásku, abychom si zasloužili stát se ve tvé služně věrnými až do smrti.

          Viz také

Pramen: František Cinek ,Mše svatá III. Proprium sanctorum