Menu


Pro a proti

Po Müllerovi, Brandmüllerovi, Caffarrovi a De Paolis vstoupil další kardinál do rozhodného boje proti tézi o přijímání pro rozvedené a civilně sezdané, se kterou vystoupil jejich kolega teolog Walter Kasper. Jedná se o kanadského kardinála Thomasse Collinse z Toronta (66 let), vynikající kardinálskou hvězdu svatého kolegia, kterého si papež František povolal do kardinálské rady.

Kardinál Collins vystoupil k této otázce v interview s Bardonem Vogtem pro katolický blog? „The World on Firre“, které bylo zveřejněno v předvečer vydání Instrumentum laboris k nadcházejícímu synodu o rodině. V jedné pasáži Collins argumentuje o nemožnosti podávat svaté přijímání rozvedeným a znovu sezdaným.

Rozvedení a znovu sezdaní katolíci nemohou přistupovat k svatému přijímání od okamžiku, kdy setrvávají v takovém způsobu života, který je objektivně v rozporu s jasným přikázáním Ježíše Krista. To je základní důvod. Důvod nespočívá v tom, že se dopustili hříchu. Boží milosrdenství je dostatečně zajištěno pro všechny hříšníky. Vraždu, cizoložství či jiné hříchy, jakkoliv těžké, Ježíš odpouští zvláště skrze svátost smíření a rozhřešený hříšník přijímá svaté přijímání. V případě rozvodu a nového svazku spočívá problém ve vědomém rozhodnutí, a to z nejrůznějších důvodů, setrvávat tvrdošíjně v situaci, která je v rozporu s Ježíšovým přikázáním. Proto není pro ně správné, aby přijímali svátosti a musíme hledat jiné způsoby, jak jim pomáhat v této situaci, ve které se nacházejí a jak jim nabídnout láskyplnou pomoc“.

Jedním prvkem možné pomoci je, když všichni pochopíme, že není povinností přistupovat k přijímání, kdykoliv se účastníme mše svaté. Je mnoho jiných důvodů, pro které se může křesťan rozhodnout, že nebude přijímat. Když zde bude tedy menší tlak, aby každý vždy přijímal, byla by to pomoc pro ty, kteří nejsou ve stavu, kdy mohou přijímat.

A ještě: Musíme uvažovat o tom, co můžeme udělat, abychom pomohli lidem v takové situaci, a to formou láskyplnou a účinnou. Ale když to budeme dělat, musíme také zůstat věrni přikázání Ježíše Krista a nezbytnosti nevystavovat manželství riziku, že budu znesvěcováno, a to se všemi těžkými důsledky pro všechny, zvláště pro svět, ve kterém je stabilita manželství již tragicky kompromitována. Jestliže bychom dokazovali skutky a nejen slovy, že manželská smlouva není to, co o ní říká Ježíš, nabízeli bychom jen momentální úlevu za cenu dlouhého utrpení. Jestliže bude svatost manželské smlouvy progresivně demolována, budou to nakonec děti, které budou nejvíce trpět.“

Ale rozhovor s Collinsem říká ještě něco mnohem více. Nakonec činí přirovnání mezi očekáváním změn, které předcházelo Humanaevitae Pavla VI., a mezi široce rozšířeným očekáváním, které předchází nadcházející synod.

V letech, která předcházela encykliku Pavla VI., která znovu potvrdila trvalou katolickou nauku, že antikoncepce není v souladu s Boží vůlí, bylo v církvi rozšířeno očekávání, že církev změní svou nauku. Toto očekávání bylo založeno z určité části na ideji, že katolická nauka je něco jako politika vlády: když se změní situace, když lid podporuje jinou alternativu, tak se politika změní.

Jenže katolická nauka je založena na přirozeném zákonu a je Bohem zapsána v našich srdcích, zvláště skrze Slovo, které bylo lidem zjeveno. My odhalujeme Boží vůli a Písmo svaté, a víra podle církve nám pomáhá, abychom to dělali. „Nevytváříme“ Boží vůli podle toho, co se nám momentálně zdá lepší. A tak když Pavel VI. nezměnil to, co není v naší moci změnit, ale potvrdil křesťanskou víru, mnoho, mnoho lidí bylo proti a byli rozhodnuti, že tuto nauku budou ignorovat. To je naše současná situace. Doufám, že nechceme prožít a protrpět opakování takového stavu, když se nyní šíří záplava očekávání změn, které církev provede ve výslovném přikázání Ježíše Krista a jeho nauce o manželství.

Ještě jedna zajímavost. Jak jsme výše viděli, také kardinál Collins, aby vysvětlil nemožnost podávat přijímání rozvedeným a znovu sezdaným, hodnotí jejich stav jako situaci, ve které setrvávají vědomě „v odporu k Ježíšovu přikázání“. Je to ona situace, kdy člověk, který si je vědom i nejtěžšího hříchu jako vražda, pokud lituje, může dostat rozhřešení a přistoupit k svatému přijímání.

Kuriozita je v tom, že totéž přirovnání ve stejných dnech učinil farář v Camri v diecézi Novara, don Tarcisio Vicarlo, aby vyložil věřícím výsměch ze strany kardinála Lorenza Baldiseriho, tajemníka synodu, který 26. června označil slova kněze jako „hloupost, jako výlučně soukromý názor faráře, který nerepresentuje nikoho, ba ani sám sebe“. Den předtím i novarský biskup Franco Giulio Brambilla cítil povinnost „distancovat se od tónů, které obsahuje text jeho faráře“, a to z důvodu „nepřijatelného srovnání, i když učiněného jako příklad, pokud jde o nedovolené soužití a vraždu. Takový příklad, i když je uveden v závorce, vyznívá nevhodně a zcestně, a je proto mylný“.

                                                                        Kardinál Baldiseri

Pro upřesnění , zde je doslovný text, který farář pronesl: „Pro církev, která vystupuje ve jménu Božího Syna, je manželství mezi pokřtěnými vždy a jen svátostí. Civilní manželství je konkubinát a není to svátost. Proto kdo mimo svátostné manželství uzavře civilní sňatek, žije v trvalém konkubinátu. Nejedná se tedy o ojedinělý osobní hřích, (jakým je třeba vražda), ale o nevěrnost z lehkovážnosti nebo ze zvyku, kdy svědomí požaduje povinnost napravit hříšnost skrze účinnou lítost a pevné předsevzetí vystříhat se hříchu a všech příležitostí, které k němu vedou.“Kardinál Collins neřekl nic jiného. Tedy také on řekl                               „hloupost“?

     Biskup Brambilla             

                                                       Sandro Magister, Il Timone