Menu


Poslední Benediktův boj

 

 

Drazí přátelé, mnoho věcí se událo v neděli 12. ledna, když papež Benedikt XVI. a kardinál Sarah oznámili vydání nové knihy. Je jasné, že jsme vstoupili do nové fáze krize, která zjevně zaplavila papežství v roce 2013. Katolická média se nezabývají skutečnými událostmi. Snažím se stále představit fakta takovým způsobem, aby si všichni mohli udělat vlastní závěr. Nuže, zde jsou fakta posledních 35 dnů:

Benedikt se stále ještě pokládá za papeže. Jeho přímý zásah v otázce kněžského celibátu nebyl nahodilý. Jeho příspěvek v knize Z hloubi našeho srdce je jasný a teologicky motivovaný. Září velkou jasností. Jeho tézí je, že všechna tato krize se soustřeďuje ve způsobu, jakým chápeme církev. Kněz musí zásadně prožívat svou identitu v jednotě modlitby s Kristem jako Ženichem církve, která je snoubenkou Krista. Kněz je především povolán, aby byl strážcem, který bdí nad modlitbou svého stádce. Když se tato intenzita ztrácí, tajemství církve se zatemní. Benedikt nyní dodává odvahy kněžím – jako pravý Svatý otec – a volá je k tomu, co by mělo být jejich první láskou. Hle, to je hlas Magistéria pravého a věčného, hlas Petra, který vykonává svůj úřad, aby posílil své bratry (Lk 22, 32).

Bergoglio má z Benedikta strach. Nevíme, co se doopravdy stalo, jaké dohody mohly být uzavřeny mezi bergogliány a ratzingeriány jak 2005, tak 2013. Někteří tvrdí, že Bergogliova frakce souhlasila, aby Benedikt byl zvolen papežem 2005, ale kladla si pevné podmínky pro to, co má udělat a jak má abdikovat po určité době. Jiní tvrdí, že 2013 Benedikt abdikoval takovým způsobem, aby zůstal na Petrově stolci, a dovolil Bergogliovi stát se biskupem Říma a zdánlivým papežem. Toto je všechno spekulace, která vede k nekonečným diskuzím ze strany mnoha osob, které neznají celou historii. Ale to, co víme, zní: Bergoglio má z Benedikta strach. Právě jako Maxmilián Kolbe vyvolával strach u stráží SS, které ho věznily v Osvětimi (nařídili, aby se nedíval, když umíral, tak pronikavý byl jeho pohled), tak i démon, který mluví skrze Bergoglia, uznává odvahu a integritu Benedikta a ví, že Benedikt je ještě nějakým způsobem odpovědný.

Okruh médií a jejich dezinformace ve věci poslední pohanské (synkretické) a relativistické „exhortace“ Bergogliovy směřovaly k naprosté dezinformaci: Bergoglio změnil svůj plán schválit svěcení „viri probati“, na kterém pracoval několik let – protože Benedikt to nazval žvást: »Jestliže to nezměníš, dostaneš se do opozice s celou církevní tradicí«, říká Benediktova kniha. Bergoglio ustoupil, protože se Benedikta bojí.

Benedikt XVI. chápe, že církev prožívá konec časů. Nikdo si není více vědom zla přítomného v církvi Josefa Ratzingera/Benedikta XVI. po celý život. Pracovitý život prefekta Kongregace pro nauku víry byl z části v kontrastu s naukou víry, zvláště v oblasti morální; jde o rozvrat mravů u homosexuálního kléru, který ovládá špičky církve a většinu míst uvnitř samotného Vatikánu. Znal a zná zhoubu, se kterou se potýká... a proto podal demisi právě v tomto měsíci před sedmi lety a chtěl, aby se chopil otěží někdo jiný. Jeho čin mnohé rozhněval. Jak to? Co si myslí? I když nemůžeme vědět všechno, můžeme shrnout alespoň některé body. Jako kardinál Ratzinger vsunul do KKC nový článek, který nebyl v předchozích katechismech: „Poslední zkouška církve“. Vložil ho tam jako součást nauky o Druhém příchodu Krista v paragrafech 675-677 a soustřeďuje se na to, co se bude dít v církvi v době bezprostředně před Druhým příchodem.

Tyto paragrafy popisují náboženské zbloudění, které je ve skutečnosti odpadlictvím. Myslí si někdo jiný, že se jedná o definici toho, co podniká Bergoglio? Kromě toho víme, že jako mladý teolog a ještě jako papež Benedikt se zajímal o patristickou eschatologii, která poněkud zahaleně mluví o prvním a druhém příchodu, o církvi, která může být rozdělena na dvě, a o způsobu, jak může být zachráněna (qui). Mohlo by se zdát, že určitým způsobem prožíváme toto rozštěpení. Není možno popřít, že jsou zde dnes dvě magistéria, která promlouvají k věřícím: jedno soptí dvojaký synkretismus, druhé s jasností svědčí o věčné moudrosti a Tradici. Možná, že někdo se bude domnívat, že se ve skutečnosti jedná o předpovězené rozštěpenícírkve na Církev pravou a Církev falešnou. Skutečnost, že vedle falešného magistéria existuje i magistérium pravé, nemůže být popřena.

Ať už tak či onak, velkou výzvou pro nás je nedovolit, aby falešné magistérium odtrhlo náš zrak od toho, na co musí patřit naše oči, na tajemství víry: Ježíše Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého, na jeho Snoubenku církev, která v tuto hodinu vstupuje do svého velkého tajemství. Je to hodina umučení jeho Snoubenky. Je snadné být zaujat hřmotem a zmatkem, který naplňuje město Jeruzalém, zatímco prožíváme Velký pátek církve, a diskutovat a odsuzovat naše společníky na této nesnadné cestě. Zvolme však stát u Krista s Pannou Marií a sv. Janem, v modlitbě plné radostné důvěry v Otce a z lásky k našim bratrům a sestrám v církvi vytvářejme prostor, aby nás Duch Svatý provedl Rudým mořem polemik vždy v blízkosti slíbeného Vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Toto je moje modlitba za církev v této postní době a o Velikonocích.

Přijď Duchu Svatý!



Giuseppe Pellegrino