Menu


Pokračování

 

 



Kardinál Sodano byl na sekretariátě až do září 2006. Všechny informace procházely přes něho. V listopadu 2000 mu nuncius Montalvo zaslal svou zprávu a předal již zmíněný dopis P. Bonifáce Ramseye, který popisoval těžká zneužití, kterých se dopouštěl McCarrick.

Je známo, že Sodano chtěl až do konce vyjasnit skandál P. Maciela, odvolal mexického nuncia Juto Mullora a na jeho místo povolal Sandriho, nuncia z Venezuely, který byl ochoten ke spolupráci. Sodano se pokoušel Maciela háji, ale papež Benedikt ho odsoudil.

Kardinálu Tarcisio Bertonemu byla adresována zpráva nuncia Sambiho se všemi přílohami včetně mých dvou doporučení z 6. prosince 2006 a 25. května 2008. Jak již bylo řečeno, kardinál Bertone neměl těžkosti prosazovat na biskupské stolce homosexuály, jako je Vincezo Mauro, arcibiskup ve Vogevano, který pak musel být odvolán, protože sváděl seminaristy a filtroval a manipuloval zprávy, které měl obdržet papež Benedikt.

Kardinál Pietro Parolin, aktuální státní sekretář, se rovněž stal komplicem, který sice odhalil neřády McCarricka, ale po volbě Františka podporoval McCarrickovy cesty do různých kontinentů. V dubnu referoval Washington Times o cestě McCarricka do Středoafrické republiky. Jako nuncius ve Washingtonu jsem se Parolina zeptal, zda ještě platí sankce Benedikta pro McCarricka. Dosud jsem nedostal odpověď. Totéž platí o kardinálu Williamu Levadovi, tehdy prefektu Kongregace pro nauku víry a kardinálu Larc Ouelletovi, prefektu kongregace pro biskupy, Lorenzu Baldiserim, tehdy sekretáři této kongregace a arcibiskupu Ilson de Jesus Montanarim, sekretáři dotyčné kongregace. Ti všichni vzhledem k úřadu, který zastávali, museli vědět o Benediktových sankcích pro McCarricka.

Kardinálové Leonardo Sandri, Fernando Filoni a Angelo Becciu, jako pracovníci Státního sekretariátu, znali o kard. McCarricovi všechny podrobnosti.

Ke známým příznivcům homosexuálního hnutí v kurii patří arcibiskup Vincenzo Paglia a kardinál Francesco Coccopalmerio, ačkoli bylo odsouzeno kardinálem Ratzingerem jako prefektem Kongregace pro nauku víry v Listě biskupům o pastorační péči o homosexuální osoby. Ke stejnému proudu, i když s jinou ideologií, patří kardinálové Edwin Frederick O´Brien a Renato Raffaele Martino. Další příslušníci tohoto proudu sedí v Domě Svaté Marty.

Nyní přejděme ke Spojeným státům. První, kdo byl o Benediktových sankcích informován, je kardinál Donald Wuerl, jehož situace je důkladně kompromitována vzhledem k posledním informacím o jeho chování jako biskupa v Pittsburghu. Je absolutně nemyslitelné, že by nuncius Sambi, osoba vysoce odpovědná a přímá, o tomto případu s ním vůbec nemluvil. Já sám jsem v mnoha případech s ním mluvil na toto téma a nebylo jistě zapotřebí, abych zacházel do všech podrobností, protože mi bylo jasné, že je zcela v obraze.

Vzpomínám zvláště na případ, který musel vzbudit jeho pozornost: všiml jsem si, že v jedné diecézní brožuře bylo zveřejněno pozvání na setkání s McCarrickem pro mladé mladé muže, kteří se domnívají, že mají povolání ke kněžskému stavu. Ihned jsem telefonoval kardinálu Wuerlovi, který vyslovil své podivení, že o tom nic nevěděl a ihned toto setkání zrušil. Jak může nyní tvrdit, že o zneužívání McCarricka ani o opatřeních papeže Benedikta nic nevěděl?

Ostatně i při jiných příležitostech kard. Wuerl evidentně nemluvil pravdu. Kardinál Wuerl velmi dobře věděl o ustavičných případech zneužití kardinálem McCarrickem a o sankcích uložených Benediktem a překročil zákaz, když mu dovolil ubytování v semináři ve Washingtonu D. C., a vystavil tak další seminaristy riziku.

Biskup Paul Boorkowski, emeritní biskup Metiuchenu a arcibiskup John Myers z Newarku kryli zneužívání McCarricka ve svých diecézích a museli odškodňovat dvě jeho oběti. To nemohou popřít a měli by se za to zodpovídat.

Kardinál Kevin Farrel na dotaz novinářů tvrdil, že neměl nejmenší potuchy o zneužívání McCarricka. Kdo zná jeho curriculum ve Washingtonu, v Dallasu a v Římě, nemůže mu ani v nejmenším věřit.

Pokud jde o kardinála Sean O´Malleye, omezím se na to, že jeho dvě poslední vyjádření o případu McCarrick jsou zarážející a uvádějí v pochybnost jeho věrohodnost.

 

* * *


Moje svědomí mi nyní ukládá, abych zveřejnil fakta, jaká jsem prožil já sám, pokud jde o papeže Františka a která mají dramatický charakter; jako biskup, který je si vědom kolektivní odpovědnosti všech biskupů za univerzální církev, nemohu si dovolit mlčet a to, co nyní sděluji, jsem ochoten doložit přísahou a volat Boha za svědka.

V posledních měsících svého pontifikátu papež Benedikt XVI. svolal do Říma setkání všech apoštolských nunciů, jak to dělával již Pavel VI. a Jan Pavel II. při více příležitostech. Datum stanovené na audienci u papeže byl pátek 21. června 2013. Papež František převzal tento úkol od svého předchůdce. Přirozeně jsem přijel z Washington do Říma, jednalo se o první setkání po Benediktově abdikaci.

 Ráno ve čtvrtek 20. června 2013 jsem se odebral do Domus Sanctae Martae, abych se setkal se svými kolegy, kteří zde byli ubytováni. Sotva jsme vstoupil do haly, potkal jsem kard. McCarricka, který měl oblečený plášť s třásněmi. Sdělil mi bezprostředně v triumfálním tónu: Papež mě včera přijal a zítra jedu do Číny.

Setkání přátel

Zatím jsme nic nevěděl o jeho dlouhém přátelství s kardinálem Bergogliem a jakou roli sehrál při jeho volbě, jak vyprávěl sám McCarrick na jedné konferenci na Villanova University v interview
pro Catholic National Reporter, a ani na mysl mi nepřišlo, že by se účastnil předvolebních setkání před konkláve, ani o roli, jakou mohl sehrát jakožto volič v onom roku 2005. Nedošel mi bezprostředně význam tohoto skrytého poselství, ale všechno mi došlo v několika následujících dnech.

Další den se konala audience u Františka. Po projevu zčásti čteném, zčásti předneseném spatra chtěl se papež osobně pozdravit se všemi nuncii. Vzpomínám si, že jsem v indiánské řadě zůstal mezi posledními. Když na mě došlo, sotva jsme stačil říct, že jsem nuncius ze Spojených států, bez jakéhokoliv úvodu na mě vychrlil v káravém tónu tato slova: Biskupové ve Spojených státech nesmí být ideologizováni! Musí být jako pastýři! Přirozeně nebyl jsem schopen požádat o vysvětlení těchto jeho slov a agresivního tónu, s jakým mě oslovil. Měl jsem v ruce knihu v portugalštině, kterou mi několik dní předtím svěřil kardinál O´Malley pro papeže se slovy: Tak si zopakuje portugalštinu, dříve než pojede na Světový den mládeže. Předal jsem mu ji a vysvobodil se tak ze situace pro mě extrémně překvapující a trapné.

Na závěr audience papež oznámil: Kdo z vás bude příští neděli ještě v Římě, je pozván koncelebrovat se mnou do Domu svaté Marty. Myslel jsme pochopitelně na to, že zůstanu, abych si vyjasnil, co mi chtěl papež vlastně říct.

V neděli 23. června před koncelebrací s papežem jsem se zeptal mons. Riccy, který nám pomáhal obléci paramenta, zda mi může vyžádat papežovo přijetí v průběhu příštího týdne. Jak bych se mohl vrátit do Washingtonu bez vysvětlení toho, co papež ode mne chtěl. Po skončení mše, zatímco papež se zdravil s přítomnými laiky, mons. Fabian Pedacchio, jeho argentinský sekretář, za mnou přišel a řekl: Papež mi řekl, že s ním chcete mluvit. Máte nyní čas? Přirozeně jsem odpověděl, že jsem papeži k dispozici a že mu děkuji, že mě přijme hned. Papež mě zavedl do prvního poschodí do svého bytu a řekl mi: Máme 40 minut před Angelus.

Rozhovor jsem začal já a zeptal jsem se papeže, co mínil slovy, kterými mě pozdravil minulý pátek. Papež zcela jiným tónem, přátelským až srdečným řekl: Ano, biskupové ve Spojených státech nesmějí být ideologizováni, nesmí být pravicoví, jako arcibiskup ve Filadelfii (nevyslovil jeho jméno), musí být jako pastýři a nesmí být levicoví - a připojil a zvedl obě ruce – když říkám levicoví, chci říci homosexuální. Samozřejmě mi unikla logika vztahu mezi být levicí a být homosexuální, ale nic jsem nedodával.

Hned nato se mě papež příjemným tónem zeptal: Kardinál McCarrick, jaký je? Odpověděl jsem s veškerou upřímností: Svatý otče, nevím zda znáte kardinála McCarrica, ale když požádáte Kongregaci pro biskupy, je tam o něm tahle velký spis. Pokazil generace seminaristů a kněží a Benedikt mu nařídil život v soukromí v modlitbě a pokání.

Papež neučinil ani nejmenší komentář na moje závažná slova ani jeho tvář nedala najevo žádnou zámku překvapení, jakoby mu věc byla známá již notný čas a ihned změnil téma. Ale jaký smysl měla ta papežova otázka? Kardinál McCarrick, jaký je? Evidentně se chtěl ujistit, zda jsem jeho spojencem nebo ne.

Po návratu do Washingtonu mi záhy bylo všechno jasné díky nové příhodě, několik dní po sekání s papežem Františkem. Na instalaci nového biskupa Marka Seitze v diecézi El Passo 9. července 2013 jsem poslal svého prvního rádce mons. Lantheeaumeho a odejel jsem do Dallasu na mezinárodní setkání o bioetice. Po návratu mi mons. Lantheeaume referoval, že potkal kard. McCarricka, který mu mezi jiným řekl takřka stejná slova, jaká mi papež řekl v Římě: Biskupové ve Státech nesmějí být ideologizováni, nesmí být pravicoví, musí být pastýři...

Zůstal jsem konsternován. Bylo tedy jasné, že káravá Františkova slova, kterými mě oslovil onoho 21. června 2013, mu vložil do úst kard. McCarrick, i zmínka „ne jako arcibiskup v Filadelfii“ vedla k McCarrickovi, protože mezi těmito dvěma došlo k silné půtce v otázce, zda podávat přijímání politikům, kteří schvalovali potrat: McCarrick při své komunikaci s biskupy manipuloval s dopisem kardinála Ratzingera, který zakazoval podávat jim přijímání. De facto jsem věděl, že určití kardinálové jako Mahony, Levada a Wuerl byli s McCarrickem těsně spojeni a byli proti jmenováním, která učinil Benedikt pro sídla ve Filadelfii, Baltimore, Denveru a San Francisku.

Nespokojen s léčkou, kterou mi nastrojil 23. června 2013, připravil mi druhou o dalším jeho chráněnci kardinálu Donaldu Wuerlovi. Řekl mi: Kardinál Wuerl, je dobrý nebo špatný? Svatý otče, odpověděl jsem, nepovím, jestli je dobrý nebo špatný, ale uvedu dvě fakta. Jsou to ony případy pastorační nedbalosti ohledně heretických úchylek na George Town Univerzity a pozvánímladých aspirantů kněžství na setkání s McCarrickem. Ani tentokrát nedal papež najevo žádnou reakci.

Bylo evidentní, že po zvolení papeže Františka se McCarrick cítil zcela zbaven všech omezení, svobodně cestoval, poskytoval rozhovory. Stejně jako kard. Rodriguez Maradiaga se stal kingmaker pro jmenování v kurii i v USA a nejvýš povolaným rádcem pro vztahy k Obamově administrativě. Při takových jmenováních biskupů byla nunciatura ve Washingtonu mimo hru. Tak jmenoval Ilsona de Jesus Montanariho, velkého přítele jeho soukromého sekretáře Fabiana Pedacchia sekretářem Kongregace pro biskupy a sekretářem kolegia kardinálů, z obyčejného úředníka na dikasteriu udělal arcibiskupského sekretáře. Věc nikdy nevídaná na tak významné pozici.

Jmenování Blase Cupicha v Chicagu a Williama Tobina v Newarku byla dirigována McCarrickem, Maradiagou a Wuerlem, kteří jsou spojeni ve zločineckém paktu zneužívání a jeho maskování. Tato jmenování zcela opomíjejí nunciatury a návrhy prezentované v Chicagu a Newarku.

Cupich si nemohl odpustit ostentativní aroganci a drzost, když popřel fakta všem zcela evidentní: z úřední zprávy dostupné každému vyplývá, že 80% případů zneužití se týkalo mladých dospělých.

V projevu při svém nástupu, jehož jsem se účastnil, řekl Cupich jakoby z vnuknutí ducha, že jistě není možné očekávat, že nový arcibiskup bude kráčet po vlnách. Snad by bylo dostačující, aby zůstal nohama na zemi a nesnažil se převracet skutečnost naruby tím, že hlásá svou ideologii pro gaye, jak to učinil v posledním interview v Americe. S odvoláním na svou kompetenci jakožto prezident Komitétu pro ochranu dětí a mladistvých v USCCB tvrdil, že hlavní problém krize zneužívání u kléru je ve skutečnosti problém klerikalismu. Na potvrzení této své téze učinil prapodivný poukaz na výzkum sexuální krize mladistvých z roku 2000 a zcela ignoroval, že výsledky tohoto výzkumu byla zcela vyvráceny dalšími nezávislými zprávami John Jay College of Criminal Justice z roku 2004 a 2011, které dokládají, že 80% obětí byl muži. Stejně tak Hans Zoller, vicerektor Papežské univerzity Gregoriana a prezident Venter for Child protection, člen Papežské komise pro ochranu dětí prohlásil na stránkách La Stampa, že ve většině případů se jedná o zneužití homosexuální.

Také jmenování McElroye v San Diegu bylo řízeno shůry, zvláště z deviantního Tovaryšstva Ježíšova, které je dnes bohužel většinové a bylo předmětem velkých starostí již za Pavla VI. a jeho nástupců. Stačí připomenout P. Robert Drinana TJ, který byl čtyřikrát zvolen do poslanecké sněmovny a byl houževnatým zastáncem potratů, nebo P. Vincence O´Keefe TJ, který patří k hlavním propagátorům dokumentu The Land O´Lakes Statement, jež těžce kompromitoval identitu katolických univerzit a Kolejí ve Spojených státech. Poznamenejme, že tehdejší prezident Katolické univerzity v Portoriku McCarrick se podílel na onom nešťastném a tak škodlivém projektu formace svědomí americké mládeže, striktně spojeném s deviantní érou jezuitů.

P. James Martin TJ, do nebes vychvalovaný výše jmenovanými osobnostmi jako Cupich, Tobin, Farrell a McEnroy, jmenovaný za konsultora Dikasteria pro komunikace, známý aktivista, který propaguje LGTB, aby kazil mládež, která se schází v Dublinu na Světovém setkání rodin, je pouze smutným dokladem onoho deviantního Tovaryšstva Ježíšova.

Papež František několikrát požadoval v církvi totální transparenci a aby biskupové a věřící jednali s otevřeností. Věřící celého světa vyžadují totéž od něho, a to jako příklad. Ať řekne upřímně, jak dlouho věděl o zločinech McCarrica, který zneužíval své autority se seminaristy a kněžími!

V každém případě to papež věděl ode mne od 23. června 2013 a nadále ho kryl, nehleděl na sankce uložené mu svým předchůdcem a učinil si z něho rádce tak jako Maradiagu.

Tento posledně jmenovaný se cítí pod ochranou papeže tak bezpečný, že může vyhazovat jako „pomluvy“ řádné stížnosti desítek svých seminaristů, kteří našli odvahu napsat mu poté, co jeden z nich málem spáchal sebevraždu kvůli pohlavnímu zneužívání v semináři.

 

Věřící nyní dobře pochopili strategii kardinála Maradiagy: napadat oběti, aby zachránil sám sebe, lhát do krajnosti, aby skryl propast zneužívání moci, špatné hospodaření s církevními prostředky, finanční škody způsobené ve spolupráci s důvěrnými přáteli, jako tomu bylo v případě honduraského vyslance Alexandra Valdemare, tehdy děkana diplomatického sboru u Svatého stolce.

K případu tehdejšího pomocného biskupa Juana José Pinedy po článku v týdeníku Espreso letos v únoru Maradiaga v Avvenire prohlásil:Byl to můj pomocný biskup Pineda, který žádal o audienci, aby mohl očistit své jméno od mnoha pomluv, kterými byl očerněn. Nyní bylo o Pinedovi zveřejněno, že byla přijata jeho abdikace, aby tak byla smetena jakákoliv eventuální odpovědnost Maradiagy.

Ve jménu transparence, kterou papež tak proklamuje, byla zveřejněna zpráva vizitátora, argentinského biskupa Alcides Casareta, kterou odevzdal více než před rokem samotnému papeži.

Konečně také nejnovější jmenování substituta arcibiskupa Edgara Peňa Parry má spojitost s Hondurasem, tj. s Maradiagou. Peňa Parra totiž od 2003 do 2007 poskytoval nunciatuře v Tegucigalpa pomoc jako poradce. Jako delegát pro RR.PP. jsem měl přístup k závažným informacím týkajícím se tohoto případu.

V Hondurasu se nyní opakuje skandál podobný onomu v Chile. Papež brání do omrzení svého muže kard. Rodrigueze Maradiagu, jak to dělal v Chile s biskupem Juanem de la Cruz Barrosem, kterého on sám jmenoval biskupem v Osorno, a to proti názoru chilských biskupů. Nejdříve napadl oběti zneužívání a pak, když byl k tomu přinucen ohlasem médií a protestem obětí a věřících, přiznal svůj omyl, omluvil se a tvrdil, že byl mylně informován, a vyvolal tak v církvi v Chile strašnou situaci, ale nadále chránil dva chilské kardinály Errazurize a Ezzatiho.

Ani ve smutném případu McCarricka si František nepočínal jinak. Věděl nejméně od 23. června 2013, že McCarrick je permanentní lovec. I když věděl o jeho zkaženosti, vytrvale ho kryl a dokonce ho jmenoval jedním ze svých důvěrných rádců, což jistě nebylo inspirováno láskou k církvi. Teprve když byl k tomu dohnán zprávou o zneužívání, udělal opatření, aby zachránil své mediální image.

Nyní se zvedl v USA velký sbor převážně věřících laiků, k nimž se připojili někteří biskupové a kněží, kteří požadují, aby všichni ti, kteří se podíleli svým mlčením a chováním na zatajování zločinů McCarricka, anebo si jím posloužili jako cestou ke kariéře a prosazení svých záměrů, ambicí a svého postavení v církvi, musí být propuštěni.

To však nebude dostačující k očištění situace od velmi těžkých nemorálních skutků ze strany kléru, biskupů a kněží. Je třeba vyhlásit období obrácení a kajícnosti. Je třeba znovu obnovit u kléru a v seminářích ctnost čistoty. Je třeba bojovat proti korupci a nesprávnému využívání prostředků církve a darů věřících. Je třeba odhalit závažnost homosexuálního jednání. Je třeba vykořenit homosexuální sítě existující uvnitř církve, jak to nedávno napsala Janet Smithová, profesorka morální teologie v Sacred Heart Major Seminary v Detroitu. Problém zneužívání kléru nemůže být vyřešen pouhým propuštěním některých biskupů, a tím méně nějakými byrokratickými předpisy. Centrum problému je v homosexuálních sítích, které musejí být vykořeněny.

Tyto homosexuální sítě rozšířené v mnoha diecézích, seminářích a řeholních řádech atd. jednají kryté tajemstvím a lží a silou chapadel hydry rdousí nevinné oběti, kněžská povolání a celou církev.

 

Prosím naléhavě všechny, zvláště biskupy, aby prolomili mlčení a rozmetali tuto kulturu mlčení, tak rozšířenou, oznámili sdělovacím prostředkům a civilním autoritám případy zneužívání, o kterých jsou informováni.

Uposlechněme hlasité poselství, které nám zanechal jako dědictví Jan Pavel II.: Nebojte se! Nebojte se!

Papež Benedikt v homilii na Zjevení Páně 2008 nám připomínal, že Otcův plán spásy se plně zjevil a byl uskutečněn tajemstvím smrti a zmrtvýchvstání Krista, ale vyžaduje, aby byly přijaty lidské dějiny, které byly vždy dějinami věrnosti ze strany Otce, ale bohužel také nevěrností ze strany lidí církve, nositelky požehnání Nové Smlouvy, potvrzené Beránkovou krví. Církev je svatá, ale skládá se z hříšníků, jak napsal sv. Ambrož: Církev je immaculata ex maculatis (neposkvrněná z poskvrněných), je svatá a bez poskvrny, ale na své pozemské pouti je složena z lidí poskvrněných hříchem.

Chci připomenout neklamnou pravdu o svatosti církve i těm, kteří byli a jsou tak hluboce pohoršeni strašnými svatokrádežemi bývalého arcibiskupa Washingtonu Theodora McCarricka, závažným, zarážejícím a hříšným jednáním papeže Františka a mlčením tolika pastýřů; i těm, kteří jsou v pokušení opustit církev potupenou tolika hanebnostmi.

Papež František v Angelus o neděli 12. srpna 2018 pronesl tato slova: Každý se provinil dobrem, které mohl vykonat a nevykonal... Jestliže se nevzepřeme zlu, mlčelivým způsobem je živíme. Je nutné zasáhnout tam, kde se zlo šíří; protože zlo se šíří tam, kde scházejí odvážní křesťané, kteří se dobrem staví proti němu.

Jestliže je správné si uvědomit těžkou morální odpovědnost každého z věřících, tím těžší je odpovědnost nejvyššího pastýře církve, který v případě McCarricka se zlu nejen nevzepřel, ale spolupracoval v páchání zla s tím, o němž věděl, že je hluboce zkažený, a rozmnožoval tak exponenciálně svou nejvyšší autoritou zlo, které konal McCarrick. A kolik špatných pastýřů František nadále kryje a pomáhá jim v ničení církve!

František se vzdává mandátu, kterým Kristus uložil Petrovi, aby utvrzoval své bratry. Dokonce svým působením je rozdělil, uvádí je do omylu, povzbuzuje vlky, aby ničili ovce Kristova stáda.

V tomto okamžiku pro církev krajně dramatickém ať přizná své omyly a v souladu s vyhlášením principu nulové tolerance nechť je papež František první, kdo dá dobrý příklad kardinálům a biskupům, kteří zneužívání McCarricka kryli, a podá spolu s nimi demisi.

Ale ani sklíčeni smutkem pro nesmírnost toho, co se stalo, neztrácejme naději!Vím dobře, že velká většina našich pastýřů žije ve věrnosti a oddanosti ke svému kněžskému povolání.

Právě v okamžicích velké zkoušky se Pánova milost zjevuje v hojné míře a On sesílá své milosrdenství na pomoc všem. Je však poskytována pouze těm, kteří opravdu litují a mají upřímný úmysl se napravit. Toto je doba příhodná pro církev, abychom přiznali své hříchy, obrátili se a konali pokání.

Prosme všichni za církev a za papeže, vzpomeňme si, kolikrát nás žádal, abychom se za něho modlili!

Obnovme všichni víru v Církev, naši matku: Věřím v jednu svatou katolickou a apoštolskou církev!

Kristus svou církev nikdy neopustí! Zplodil ji svou krví a ustavičně ji oživuje svým Duchem!

 

Maria, Matko církve, oroduj za nás!

Matko, Panno, Královno, Matko Krále slávy, oroduj za nás!

 

V Římě 22. srpna 2018