Menu


Nikoliv domněnky, ale fakta

Ve své Týdenní poště na stránkách CVS odpovídá Dr. Alessandro Gnocchi na dopisy čtenářů.Jedna z nich Lisetta Amurri mu 4. února 2015 položila otázku, co ho vede k jeho úvahám a zda by nebylo jednodušší říct to, co říká na adresu Bergoglia Antonio Socci ve své knize: NON È FRANCESCO. La Chiesa nella grande tempesta. (Není [papežem] Františkem. Církev ve velké bouři)


Dr. Alessandro Gnocchi čtenářce odpovídá:
Jistě by bylo jednodušší „říci to, co říká Socci o Bergogliovi“. Ale bylo by to obsahově i metodicky mylné; pokusím se to vysvětlit úvahou sice schématickou, ale doufám, že jasnou:
 
1. Že Bergoglio demoluje s obdivuhodnou energií katolickou církev, a zdůrazňuji „katolickou“, je zřejmé z faktů, a nikoliv z domněnek. Proto nemohu souhlasit s tvrzením, že to dělá ve jménu dosud nevyhlášeného 3VK, a že proto mají jeho nápravy spočívat v plné aplikaci 2VK. Pohromy, které přivedly církev na pokraj propasti a tolik katolíků ke ztrátě víry, jsou právě následkemúplné aplikace 2VK, nikoliv jeho ducha, ale jeho litery.
 
2. Mnohokrát jsem již řekl a neúnavně budu opakovat: Tato církev si tohoto papeže zaslouží. Opravdu, tento papež je dokonalým vyjádřením této církve, která má v sobě katolického stále méně. Kdyby se zítra vrátil na Petrův stolec Benedikt XVI., absolutně nic by se nezměnilo, proces sebedemolice by bez zastávky pokračoval, tak jako pokračoval za pontifikátu Ratzingera a jeho předchůdců koncilních i pokoncilních. Že virus byl naočkován mnohem dříve, je evidentní, ale až do 2VK se neprojevoval skrze dokumenty magisteria.
 
3. Pokládám za neužitečné plýtvání intelektuálními silami na vytváření komplexních a také sugestivních argumentací, že Bergoglio není papež, aby bylo možno ho kritizovat. Katolík může pranýřovat, a to dokonce tvrdě všechny papežovy bludy proti víře, i když víme, že je papežem. Navíc: každý, kdo má kapacitu a prestiž, aby to dělal, a nedělá to, dopouští se těžkého provinění před Bohem a před lidmi.
 
4. Pokládám za poněkud směšný a velmi patetický myšlenkový proces, který popírá fakta, protože by ho to nutilo změnit teorii. Často slyšíme argumentovat tímto způsobem: „Není možno říct, že ta a ta tvrzení či jednání papeže jsou mylná, protože to bychom museli říct, že není neomylný.“ A dovolávají se Bůh ví jakých tajemných zásahů a zbytečně jmenují Ducha Svatého. Jenomže blud zůstává bludem, ať se ho dopouští kdokoliv. A pokud se ho dopouští papež, znamená to pro něho pouze, že až na určité výjimečné podmínky, neomylný není.
 
5. Nemám kapacitu, kompetenci ani postavení, abych prohlašoval, že Bergoglio není papežem. Nejsem v postavení, abych posuzoval, zda rekonstrukce procedur posledního konkláve byla taková, že činí jeho volbu neplatnou. Beru za dané, že žádný z účastníků konkláve by nepodpořil tuto tézi, alespoň ne otevřeně. Pokud to udělají, budu šťasten, když budu moci vzít v úvahu jejich názor. Naopak názor laika, jako jsem já, kterému není vlastní teologie a kanonické právo o tomto tématu, oceňuji stejně jako svůj: jako velmi blízký nule.
 
6. Když tedy říkám: nemohu tvrdit, že Bergoglio není papež, nezávisí to na obavách, že činím poslední krok ve svých úvahách. Nemohu říct, zda Bergoglio je, nebo není papež: jsem ovšem schopen říct, a také říkám, že není katolík v celém souhrnu svých slov a svých skutků. Toto je poslední krok mého uvažování a myslím, že je mnohem obtížnější a bolestnější než soud toho, kdo zastává názor, že Bergoglio není papež. Myslím, že je mi možno důvěřovat, že ve chvíli, kdy bych pokládal za potřebné učinit další krok, že bych ho učinil.
 
7. Nevím, proč Pán dopouští toto soužení, nevím, proč dopouští, že viditelný vůdce církve vědomě usiluje, aby ji zničil. Nemám tu troufalost domnívat se, že bych znal motivy, ale mám tu pokoru, abych tuto skutečnost přijal, protože ji dopouští Bůh. Také zlo je z určitého pohledu dobrem, které si bohužel nejsme schopni ani představit. Jisté je, že podobná spoušť není odměnou. Musíme platit za své osobní hříchy. Ale myslím, že platíme také za hříchy těch, kteří nás předešli, zvláště za ony pastýře, kteří svého času mohli a byli povinni bránit stádo před vlky, opřít se proti proudu, ale neudělali to. Kdybychom byli měli alespoň deset, neříkám sto, ale jen deset Mons. Lefebvre místo jednoho, pravděpodobně by nás dnes nebylo tak poskrovnu.
 
8. Když říkám, že mám tu pokoru, abych přijal fakta, nechci tím říct, že bychom se neměli vzepřít proti zlu, nespravedlnosti a zradě víry. Říkám jen, že je třeba bojovat za dobro, za pravdu, za spásu našich duší a za slávu Boží, aniž bychom si hledali ospravedlnění, která nevedou k potvrzení faktů. Jinak bychom byli poražení, kteří jsou na odchodu.
 
                                                                       Alessandro Gnocchi
                                                                                conciliovaticanosecondo.it