Menu


Nekupujte dětem smartphone!

 

Spojené království registrovalo během dvou let 40 000 případů znásilnění dětí dětmi.

 Cituji z dopisu matky, která o tom nevěděla a je nyní zděšená. Až do třetího ročníku střední školy odmítala svému synu pořídit „chytrý telefon“. Rodina bohatá na víru, bohatá na děti a vnuky byla nakonec nenapravitelně devastována.

»Můj první omyl byl, že jsem dospívajícímu synovi koupila smartphon. Tak toužil po telefonu. Já a otec jsme si mysleli, že by to byla spravedlivá odměna za jeho vzorné chování. Byl to vzorný student, s kterým nikdy nebyly problémy. Byl tak dojatý, když otevřel balíček a uviděl ten dárek. Měl až slzy v očích. Netušili jsme, že budeme brzy všichni přivedeni k slzám skrze nebezpečí spojená s takovou „hračkou“.«

Tlak, kterému jsou rodiče vystaveni, je extrémně obecným jevem. Často jsem psal, že děti nemají mít smartphony, ani na středních školách a mnoho rodičů odpovědělo, že jej jejich děti stále požadují. Velká část sociálního života dospívajících se odehrává ve virtuálním světě, a ten je dostupný především skrze chytré telefony.

 »Velmi brzy poté, co můj syn dostal nový telefon, konstatovala jsem, že ho používá příliš často a dlouho. Řekla jsme mu, ať ho odloží, a za chvilku ho měl opět v rukou. Nikdy jsem ho však nenechala jít s telefonem spát. Ten byl v noci v našem pokoji. Nechtěla jsem, aby si vyhledával nežádoucí věci. Ale nevěděla jsem, že v něm vyhledává porno«.

 

»Ještě v létě jsme si neuměli představit, že by mohl zkoušet to, co viděl na porno – sexuálně zneužít mou vnučku. Byl to vždy odpovědný hoch a jeho vdané sestry si z něho udělaly opatrovníka svých dcer, když si potřebovaly něco zařídit. Stalo se jednou, že jsem je šla navštívit. Můj syn mi otevřel a ihned utíkal do koupelny. Čtyřletá vnučka mezitím přišla ke mně a jen tak náhodou mi začala vyprávět, co s ní můj syn dělal. Padla jsem na kolena a žádala, aby mi to opakovala. Opakovala to pohotově, jakoby hrdá na to, co se stalo.

Byla jsem zděšena. Objala jsme ji a tu jsem uslyšela, že se otevírají garážové dveře. Dcera se vrátila. Vzala jsem vnučku a řekla jí, aby mamince vyprávěla to, co řekla mně. Dcera byla zdrcena, ale snažila se před svým dítětem zachovat klid. Nejdříve tomu nechtěla věřit, ale řekla jsem jí, že čtyřleté dítě nemůže něco takového vyprávět, kdyby to nezažilo«.

Co následovalo? »Zeť zavolal na policii. Ta si předvolala syna na příští den. Zavolali jsme kněze, aby nám pomohl, byli jsme v úplném šoku. Po výslechu na policii nám bylo řečeno, že obvodní prokurátor nedovolí, aby se syn vrátil domů. Posílal ho do státní polepšovny pro mladistvé, kde bude registrován jako sexuální násilník, podroben léčbě a propuštěn po dosažení věku 25 let.«

Po dlouhém boji a vyjednávání s poradci a psycholožkou byl jeho pobyt v polepšovně zkrácen na deset měsíců.

»Celá událost však radikálně a nenapravitelně změnila naši rodinu. Díky Bohu, moje dcery na nás nezanevřely. Byla to však tvrdá zkouška pro naše vztahy. Zapůsobilo to jako smrt. Porno je strašné zlo, které rozbíjí rodiny. Je nutno udělat všechno proto, aby se mládeži přístup k pornu jak jen možno zamezil!«

 Benedetta Frigerio, Nuova Bussola Quotidiana