Menu


Nehorázné útoky teologa Grillo na katrdinála Saraha a Benedikta XVI.

 


  Andrea Grillo

Neobyčejně tvrdými slovy napadl teolog Andrea Grillo 19. května kardinála Saraha, prefekta Kongregace pro bohoslužbu, a Benedikta XVI. Grillo prohlásil, že kardinál Sarah je nekompetentní a nevhodný pro svůj úřad. O Benediktu XVI. mluvil jen jako o Ratzingerovi a označil ho za „příčinu úpadku církve“.

Grillo pracuje za zády prefekta kongregace pro liturgii a se souhlasem Bergoglia na závažných změnách liturgie, které směřují k liturgické revoluci a k „ekumenické protestantsko-katolické mši“.

Trnem v oku je mu doslov, který napsal Benedikt XVI. k Sarahově knize Síla ticha. V tomto doslovu se Benedikt postavil plně na stranu Saraha a prohlásil, že liturgie je u tohoto prefekta ve správných rukou. To zní jako varování Bergogliovi, aby nesahal ani na Saraha ani na liturgii.

                                              

Ve svém úvodním vystoupení na čtyřdenním Mezinárodním kongresu o liturgii v Miláně řekl kardinál Sarah:

Modlím se ustavičně za ty, kteří nacházejí čas a trpělivost k pozorné četbě této knihy (Síla ticha). Kéž jim Bůh pomáhá, aby zapomněli na vulgárnost a nízkost, jaké použily některé osoby v souvislosti s doslovem o jeho autorovi papeži Benediktu XVI.

Kardinál Sarah mluvil skutečně o „papeži Benediktu XVI.“ Byla to pouhá síla zvyku? Nebo mu připadá mu říct „Papa“ za příliš a „emeritus“ za málo? Kardinál pak dodal:

Arogance a násilnické řeči, nedostatek úcty a nelidské pohrdání Benediktem XVI. jsou ďábelská a zahalují církev pláštěm smutku a hanby. Tyto osoby rozbíjejí církev a její hlubokou podstatu. Křesťan sám proti nikomu nebojuje. Nepotřebuje zvítězit nad nepřáteli.

S liturgií církev stojí a padá

Po tomto úvodu zdůraznil kardinál své přesvědčení, přičemž se několikrát opíral o citáty kardinála Ratzingera, že „církev s liturgií stojí a padá“. Aby to zdůraznil, položil tři otázky:

  • Kdo je Ježíš Kristus?

  • Jak poznáváme Ježíše Krista?

  • Co je křesťan?

V posvátné liturgii neoslavujeme ani „historického Ježíše“ ani „Krista víry“

Vyznáváme pokorně, že zmrtvýchvstalý Kristus je Bůh, náš Pán. Akademické štěpení Ježíše Krista na „historického Ježíše“ a na „Ježíše víry“ je v církvi nelegitimní.

Když slavíme liturgii, klaníme se Ježíši Kristu, který se pro naši spásu stal člověkem, zcela člověk a zcela Bůh. Z toho důvodu nemůže být liturgie pouhým slavením bratrství, nýbrž musí být božským kultem.

Protože Kristus je osoba, setkáváme se s Kristem v jeho církvi.

Náš vztah ke Kristu vychází z jediné a pravé církve, kterou On k tomu založil. Ona je Jeho Tělo.

Dnes se tento vztah popírá, protože se sice říká, Ježíše přijímáme, ale církev odmítáme.

Osobní vztah ke Kristu je semeno, které nemůže samo o sobě vzejít a přinést plody, protože se musí živit životem církve.

Kardinál k tomu citoval Jana Pavla II., který v roce 1996 vyzval nepraktikující pokřtěné: „Vraťte se domů“. A kardinál pokračoval, že když se pokřtění neúčastní posvátné liturgie, ohrožují vážně svůj věčný život. A nejen to: Když jsou pokřtění vyzýváni, aby se vrátili do Božího domu a účastnili se svaté liturgie, pak musí být zajištěno, že se tam skutečně slaví ta svatá liturgie, jakou církev předepisuje.

Kardinál prefekt zdůraznil „naléhavost“ reformy liturgické reformy“. V některých oblastech hrozí církvi rozdělení na „starou“ a „novou“. Tyto protiklady nemohou dále pokračovat. Liturgie se nemůže při každém církevním vývoji měnit.

Orientace směrem k Východu


Kardinál Sarah pak citoval slova církevního otce Ambrože, kterými se obrátil na pokřtěné:

Vzpomeň si na otázky, které ti byly položeny: Vyznej odpovědi: Obrátil ses k Východu, protože ten, kdo se odříká ďábla, obrací se ke Kristu a dívá se mu přímo do očí (De Mysteriis).

Kardinál se vrátil ke svému požadavku, že kněží mají opět celebrovat směrem k Východu.

Několikrát jsem hovořil o důležitosti opět se vrátit při slavení liturgie k orientaci na Východ. A nadále zastávám to, co jsem řekl. Chtěl bych dnes jen upozornit na to, že v těchto slovech sv. Ambrože můžeme ocenit jejich pravou moc a krásu, jen když se díváme k Východu. Tak jsme v liturgii spojeni s církví, která se obrací k Pánu, aby se mu klaněla a dívala Kristu přímo do očí.

A dále:

Křesťan je osoba, která zaujímá v liturgickém shromáždění místo sobě přiměřené, a z tohoto zdroje milosti obdrží potřebné pokyny pro křesťanský život. Tyto osoby pronikají skrze posvátnou liturgii stále hlouběji do svěřených tajemství a prožívají je. Účast na posvátné liturgii je pro křesťana podstatnou věcí.

Přijímat na kolenou a do úst

Hlavní těžiště jeho přednášky však tvořilo přání

připomenout si a podporovat krásu a pastorační význam praxe, jaká se v průběhu dlouhého života v tradici církve vyvinula: přijímat svaté přijímání na kolenou a na jazyk. Když nás sv. Pavel učí, že při jménu Ježíš musí pokleknut každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí (Fil 2, 10), čím spíše musíme pokleknout, když máme obdržet Pána v jedinečném úkonu svatého přijímání!“

Je si vědom, že současné zákonodárství obsahuje indult, že je možno přijímat Eucharistii vstoje a na ruku. Je to však výjimečné opatření. Proti tomu existuje „norma pro katolíky latinského obřadu přijímat Eucharistii vkleče a na jazyk“.

Giuseppe Nardi, Katholisches