Menu


Najde Syn člověka na zemi ještě víru, až přijde?

Nestravitelný papežský populismus a „nekatolické smýšlení v katolicismu“

Poprvé mě vůbec nelákala veřejná konzistoř uvádějící do církve nové kardinály. A nebyl jsem sám.

V důsledku tíživého úbytku věřících, a to i v provinčních diecézích, v důsledku hlubokého úpadku kněžských a řeholních povolání a v důsledku mlčky přijímaného islámského masakrování křesťanů, jak laiků tak duchovních, jsou pro nás nestravitelným soustem jalové papežské liturgie se svým populistickým laděním, tolik zdůrazňovaným v médiích, a to i katolických.

Klérus potlačuje církev svými „lidskými“ řešeními – smrtící ranou pro víru

Velociter currit ad finem, i když jako katolíci stále důvěřujeme v očišťující dílo, jaké Duch Svatý uskutečňuje i v umírající církvi, kterou potlačuje klérus hledající jen lidská řešení a nabízející je bezradným věřícím jako obohacené, pro víru samotnou však smrtící koktejly, místo zajišťování uzdravujících léků.

Měli bychom zametat před vlastním prahem, ale nesmíme domovské právo zaměňovat se slepotou. Proto místo zprávy z evropského kontinentu uvádím jednu z Latinské Ameriky, která mě skličuje. Jak oznámila arcidiecéze Cochabamba z Bolívie, poklesne počet bolivijských kněží během 20 let z nynějších 900 na pouhých 500. Je to země s 9 miliony obyvatel, z nichž je 8 milionů katolíků, a tato země bude mít méně kněží než např. diecéze Vicenza v severní Itálii, odkud pochází úřadující státní sekretář kardinál Pietro Parolin.

Některé oblasti Latinské Ameriky jsou pro kněžství jakoby těžce dostupné. Ještě před dvaceti lety vstupovalo do kněžského semináře každoročně kolem 20 kandidátů. V posledních pěti letech to byli maximálně 4. Před deseti tedy bylo v zemi 150 ženských klášterů. Pro nedostatek povolání bylo z nich 50 zavřeno. Z 50 mužských komunit zbylo 20.

Najde Syn člověka na zemi ještě víru, až přijde?

Když pak čtu větu papeže Pavla VI.: „Jsme jako církev na cestě k hluboké celosvětové obnově. Aby tato obnova byla skutečně katolická, musí zahrnovat všechny historické dimenze církve“, kladu si otázku, co vůbec přimělo papeže v určitém okamžiku k takovému hodnocení a co se z tohoto záměru do dnešní doby uskutečnilo. Zažíváme na vlastní kůži příslušníky kléru, kteří jsou dnes v módě a vedou věřící do propasti ztráty víry.

Pavel VI. také prohlásil: „V církvi panuje velký nepokoj a to, co je v sázce, je víra. Tak se stává, že si opakuji temná Ježíšova slova z evangelia sv. Lukáše: Najde Syn člověka na zemi ještě víru, až přijde? (Lk 18, 8)

Nacházíme řadu knih, a to nejen teprve dnes, ve kterých je víra ve velmi důležitých bodech na ústupu, ale biskupové k tomu mlčí a klérus a věřící v tom nevidí nic zvláštního.

V poslední době si občas čtu, co Písmo svaté píše o posledních časech, a konstatuji, že jednotlivá znamení je už možno zřetelně rozeznávat. Jsme opravdu na konci? Pán nám říká, že musíme být vždy připraveni. To platí již 2000 let a může to trvat ještě dlouho.

Je postup nekatolického smýšlení nezadržitelný? – Malé stádce

Co mě v těchto dnech skličuje a co mě odradilo od účasti na konzistoři u Svatého Petra, jsou slova Pavla VI. z 8. září 1977: „To, co mě děsí, když uvažuji o katolickém světě, je skutečnost, že uvnitř katolicismu je často na postupu nekatolické smýšlení. A může se stát, že toto nekatolické smýšlení bude zítra v katolicismu ještě silnější.“

Z ohlédnutí na posledních padesát let se zdá zřejmé, že toto nekatolické smýšlení se krok za krokem nezadržitelně zmocňuje církve. Různé pokusy tomu zabránit nedokázaly tento vývoj odvrátit, nanejvýš poněkud pozdržet. Tyto pokusy byly důležité a správné, ale málo důsledné, krátkodeché a povrchní, tolerantní, a tím od nekatolického smýšlení ještě více nakaženy. Jak může věrný kněz nebo laik, který by chtěl to nejlepší, dát něco víc, když toho není schopen vzhledem k děravé a chybné výuce pravé nauky?

Panel VI. zakončil svou úvahy slovy: „Ať už je nekatolické smýšlení v církvi jakkoliv silné, nemůže být pro církev reprezentativní. Je nutné, aby pevně stálo malé stádce, ať už je sebemenší.“

Modleme se za církev, za papeže a všechny Bohu zasvěcené osoby.

                                                               Traditio Catholica