Naděje proti hrozícímu schizmatu
Biskup Rogelio Livieres Plano, někdejší biskup v Ciudad del Este in Paraguay (viz)
Při mši na zahájení mimořádného synodu o rodině vyzval papež František biskupy, aby spolupracovali s Božím plánem a formovali tak svatý Boží lid. Nabízím tyto úvahy s přáním posloužit papeži, jak nejlépe dovedu.
Církev založená na skále Petrově očekává od synodu rozvoj křestanské rodiny. Neboť to, co Bible nazývá „svět“, má očekávání zcela odlišná. Média žádají denodenně, aby se církev „obnovila“. Je to eufemismus, skrze který požaduje, aby církev velebila a neodsuzovala morální deviace, které jsou stále četnější - mezi jinými motivy nátlakem v tisku a v zábavném průmyslu.
Církev však nebyla založena k tomu, aby schvalovala to, co navrhuje svět, nýbrž aby nás učila tomu, co od nás požaduje Bůh, aby nás doprovázela na cestě ke svatosti. Neboť je vůle Boha, který všechno ví a nemůže klamat ani být oklamán, abychom našli autentický pokoj a pravé štěstí. Ani nauka víry ani pastorační praxe – důsledek víry – není výsledek souhlasu kněží, ani když jsou jimi kardinálové nebo biskupové
Od samého počátku křesťanství byli apoštolové a jejich nástupci vystaveni tlaku mocných náboženských a politických elit, aby zkomolii Pravdu a poslání evangelia, které přijali do Krista. Místo aby sklonili čelo před jinými bohy, dali nám však svědectví bezpodmínečné věrnosti Pravdě a prolili za ni svou krev, protože více sluší poslouchat Boha nežli lidi (Sk 5,29). V těchto dnech mě posiluje myšlenka na svatého Atanáše. Byl vyhnán ne jednou, ale pětkrát ze své diecéze z důvodů machinací jeho spolubratří, ariánských biskupů, s nimiž nebyl ve společenství právě proto, že chtěl šířit katolickou a apoštolskou víru, jak se modlíme v 1. eucharistické modlitba římského kánonu.
Velebit a přijímat „to, co všichni chtějí“, není milosrdenství ani pastorační láska. Spíše je to lenost a konvence, protože tím se zříkáme evangelizace a výchovy. A také je to lidský ohled, protože nás více zajímá, co druzí říkají, než abychom žili prorocky v poslušnosti k Bohu. Již sv. Benedikt který žil v jiné epoše, poznamenané ovšem velkým zmatkem, napsal, že základ věčného života je v poslušnosti: Moje slova se nyní obracejí k tobě. Ať jsi kdokoliv, když ses rozhodl zříci se vlastní vůle, bojuješ nejmocnějšími a nejcennějšími zbraněmi poslušnosti....“ „takže se můžeš vrátit skrze horlivost v poslušnosti k Tomu, od něhož ses vzdálil skrze liknavost neposlušnosti“ (Řehole, Úvod).
Uvnitř církve – a nejnověji přímo v její nejvyšší úrovni – vanou nové větry, které nejsou od Ducha Svatého. Sám kardinál prefekt Kongregace pro nauku víry, kromě jiných, kritizoval utopistický pokus vnést podstatné úpravy do pastorační praxe, aniž by se tím narušila katolická nauka o rodině. Činím tak, aniž bych chtěl posuzovat jejich úmysly, které pokládám za lepší, a to se smutkem, že je musím citovat jmenovitě, protože jsou z veřejné oblasti vedení, konstatuji: aktivními promotory takového zmatku jsou kardinál Kasper a jezuitská revue „Civiltà Cattolica“. To, co jednou bylo zakázáno jako těžká neposlušnost proti Božímu zákonu, nyní by mělo být požehnáno ve jménu jeho milosrdenství. Ospravedlňuje se neospravedlnitelné pomocí subtilních interpretací textů a historických událostí. Ale ti, kteří opravdu znají tyto materiály, obrátili tato sofismata v prach. Nezapomínejme, o čem nás ujistil Pán: Nebe a země pominou, ale moje slova nepominou (Mt 24,34).
Využijme mimořádné příležitosti, jakou nám nabízí synod, a potvrďme pozitivním způsobem to, co církev vždy a všude věřila na téma rodiny a co uvedla do praxe skrze kázeň sobě vlastní. To nám současně ukládá bránit pravdu před těmi, kteří rozdělují a matou Boží lid. Situace je krajně povážlivá a já nejsem první, kdo musí konstatovat s lítostí, že se nacházíme v nebezpečí velkého schizmatu, přesně řečeno, toho co Pán a jeho Nejsvětější Matka předpověděli v průběhu zjevení schváleného církevní autoritou.
Proto těm, kteří jsou žádostiví nově definovat konsensus a manipulovat se statistikami, jakoby Boží lid si sám žádal to, co mu ve skutečnosti chce vnutit zneužitá síla autority, připomínáme, že církev nežije, ani není definována tím, co vychází z lidského mínění a doby, která se mění, nýbrž každým slovem, které vychází z Božích úst. Dějiny nás učí, kam to dospěje, když se celému katolickému lidu ukládá schizma jako u církve v Anglii a učí nás spolu se svědectvím mučednictví sv. Jana Fishera a sv. Tomáše Mora. To je lekce, kterou je třeba dnes ještě prohloubit.
Modleme se za papeže, kardinály a biskupy, abychom byli všichni ochotni prolít svou krev na obranu rodiny proti bouřím podvodu a modloslužby domnělé sexuální svobody člověka před Bohem. Nesmíme se podvádět ani vzdalovat od víry a morální praxe, které nás naučil Ježíš Kristus. Víme, že svět našeho Pána nenáviděl. Služebník nemůže být větší než pán. Svět nás bude pronásledovat a bude přitom falešně vzývat Boží jméno. Ale ti preláti, kteří mluví, jak svět chce, získají potlesk a přízeň, protože jsou jejich, nikoliv Boží.
Pramen: http://adelantelafe.infovaticana.com/adelante-la-fe/esperanza-frente-al-peligro-de-cisma-articulo-de-monsenor-livieres
