Může se papež stát rozkolníkem?
Arnaldo Xavier da Silveria:
1) Podle sv. Tomáše Akvinského „hereze a schizma se rozlišují mezi sebou na základě všech věcí, ve kterých protiřečí víře. Tak hereze stojí proti víře; schizma stojí proti jednotě lásky, která existuje v církvi“. A sv. Tomáš cituje sv. Jeronýma: „Myslím, že mezi schizmatem a herezí je ten rozdíl, že hereze obsahuje zmýlené dogma, zatímco schizma se omezuje na odloučení od církve.“ A uzavírá: „Není schizmatu, které by nevytvářelo herezi, aby ospravedlnilo vlastní odloučení od církve“.(1)
Je běžnou zásadou katolické nauky, že církve je tam, kde je papež. Tak by se na první pohled mohlo zdát nemožné, aby papež upadl do schizmatu, protože se nemůže rozejít sám se sebou, ani s církví, jejíž je viditelnou hlavou a Náměstkem našeho Pána.
2) Nicméně velcí a prestižní teologové stříbrné epochy scholastiky (XV. - XVII. stol.) připouštěli hypotézu schizmatického papeže a vysvětlovali to tak, že principiálně je možná, tím spíše, jestliže teologie nepokládá za vyloučené, aby se papež rozešel s církví. Papež, který dospěl k takovému rozchodu, přestal by být papežem této církve a církev by přestala existovat v něm.
3) Příklady týkající se nauky mluví spíše o dogmatické argumentaci. Schizmatickým by byl papež, který by měl v úmyslu zvrátit celou liturgii apoštolského původu. Schizmatickým by byl papež, který ve výkonu své vlastní funkce by se staral především o své materiální zájmy a o svou rodinu a zanedbával by hrubě otázky církve. A ten, který by exkomunikoval celou církev.
Někteří teologové této epochy uvádějí:
3.a - Kardinál Torquemada (1388-1468), strýc stejnojmenného inkvizitora a jedna z čelných postav této scholastické epochy, napsal, že papež se může stát schizmatický, pokud nařizuje něco, co je v rozporu s přirozeným a božským právem.
3.b - Tentýž kardinál píše, že papež se stane schizmatickým, jestliže nezachovává to, co všeobecné koncily nebo Apoštolský stolec stanovily univerzálně, především pokud jde o božský kult.
3.c – Takto se vyjadřuje kardinál Caietano (1469-1534), velká postava dominikánského řádu: „Papež by mohl zrušit společenství, kdyby se rozhodl jednat nikoliv jako duchovní hlava církve, nýbrž pouze jako časný vládce“.
3.d – Ještě kardinál Caietano: „Církev je papež, jestliže se chová jako papež, tzn. jako hlava církve; ale v případě, že nejedná jako hlava církve, ani on není v církvi, ani církev není v něm.
3.e – František Suárez (1548 -1617), jeden z hlavních teologů TJ, učí: „ Papež by mohl být schizmatický v případě, že by nechtěl udržovat jednotu a povinné spojení s celým tělem církve, jak by tomu bylo, kdyby chtěl exkomunikovat celou církev nebo chtěl rozvrátit církevní obřady založené na apoštolské tradici.
4) Byla to především kvetoucí a pravověrná hnutí již před tridentským koncilem (1545-1563), která přetrvala i po něm jako reakce proti protestantismu a byla to pohoršení provokovaná papeži epochy, která zavdala příležitost ke studiu velkých autorů o možnosti schizmatického papeže a z toho plynoucích důsledků. Doktoři a komentátoři studovali dále tento materiál velmi pečlivě, ale takřka nijak ho nerozvinuli.
Prohloubení známek schizmatického papeže
5) Principy o teologické možnosti schizmatického papeže byly stručně vyloženy v našem rozboru „Teologická hypotéza heretického papeže“. (2) Aktuálně je nezbytné tyto principy prohloubit. Proto si dovolíme formulovat v teoretické rovině dotaz na teology experty v této otázce: Není pravdou, že by byl schizmatickým ten papež, který by zanedbával podstatnou úlohu svého úřadu?
Jelikož nemáme zájem představit v tomto směru akademickou studii, klademe otázku v obecných pojmech v naději, že zkušení odborníci najdou nové teoreticko – historické podklady pro obohacení této delikátní nauky.
6) Podívejme se na přesné termíny, jaké tento problém představuje. Ve funkci papeže jako Kristova náměstka existují výsady, práva, které nejsou součástí podstaty jeho úřadu. Aby papež mohl být časným vládcem v příslušném teritoriu, je vhodné, nikoliv však podstatné pro jeho funkci Kristova náměstka. Je velmi prospěšná norma, aby papež osobně jmenoval všechny biskupy, ale není to podstatná výsada papeže. Jiné povinnosti naopak k této podstatě patří, jako hlásat správnou nauku, usilovat o obrácení všech národů a utvrzovat své bratry ve víře.
7) Tak můžeme položit otázku: Nebyl by schizmatickým papež, který evidentně rezignuje na kteroukoliv z těchto podstatných povinností svého úřadu? Kdyby např. přestal usilovat o obrácení nekatolíků? Nebo odmítal principiálně hlásání? Nebo odmítal přijímat obrácení nekatolíků do Církve svaté?
Konkrétní případ našich dnů
8) Aktuální případ může přispět k jasnému porovnání skutečností. V září a říjnu 2013 byly publikovávány dvě interview papeže Františka, jeden v La Civiltà Cattolica a druhý v římském listě La Repubblica. V nich papež vyslovil pochybnosti a dvojznačné formulace, které vyvolaly zmatek v katolickém světě. Nejednalo se o nějaké druhotné otázky, ale o absolutní základy víry a dobrých mravů.
9) Některé z těchto dvojznačných textů: (3)
a. „Při hledání a nalézání Boha ve všech věcech je zóna nejistoty, a ta je nutná. Jestliže někdo říká, že potkal Boha s naprostou jistotou a nevzešla na okraji nejistota, není to dobré. Pro mne je to důležitý klíč“.
b. „Každý z nás má svou představu dobra a zla. Musíme ho povzbuzovat, aby sledoval to, o čem si myslí, že je to dobré“.
c. „Bůh je větší než náš hřích“.
d. Během zpátečního letu z Rio de Janeiro řekl, že pokud homosexuální osoba má dobrou vůli a je na cestě hledání Boha, kdo jsem já, abych ji soudil?“
e) „Nemůžeme zůstávat jen u otázek spojených s potratem, homosexuálním manželstvím a s používáním antikoncepčních prostředků. To není možné.“
f) „Misijní pastorace není posedlá předáváním množství nauky s cílem, aby byla přijata.“
g) „Prozelytismus je slavnostní hloupost a nemá smysl.“
10) Takový způsob mluvy vrhá stín pochybnosti a dvojznačnosti na podstatná fakta a principy víry a mravů. Mnohé z nich dokonce navádějí, aby za nejpravdivější postoj byl pokládán ten, který nejvíce oponuje nauce. I přes požadavky, aby autor tyto pochybnosti vyjasnil a vyloučil dvojznačnosti, papež už více než rok mlčí. Ptáme se tradičních teologů: neznamená toto mlčení odmítání povinnosti vyučovat a zamezit schizmatu? Není pravdou, že hlásání má být jasné, objektivní, definované, jinak to není opravdové vyučování?
11) Položme si dále otázku, co je závažnějšího, než když tyto papežské nejistoty a dvojznačnosti přetrvávají i přes opakované a uctivé žádosti přicházející ze všech částí světa, aby byly vyloučeny? Ve svých krátkých každodenních promluvách papež občas pronese věty, které jakoby měly vyjasnit některé tyto problémy, ale pak následují výroky v protichůdném smyslu, které ještě více zatěžují pochybnostmi než tomu bylo dříve. Objektivně se všechno jeví, jakoby se jednalo o systematický způsob počínání.
12) To, co bylo řečeno o novinářských rozhovorech v roce 2013, platí stejnou měrou o jiných problémech, jako je jeho tvrzení, že marxisté mají dobrou vůli, jako je odsouzení kapitalistického systému bez rozlišení a bez kritiky socialismu; jako jeho tvrzení, že ženy nemohou být tak nezodpovědné, aby měly dětí jako králíci; jeho chování a postoje vyvolávají dojem, jakoby v souvislosti se synodou o rodině nedbal nebo dokonce schvaloval heretické teorie kardinála Kaspera, které podvracejí základy nerozlučitelnosti manželství a mravní nauku o praktikované homosexualitě, která je těžkým, do nebe volajícím hříchem.
Dvojznačná nauka není pravá nauka
Obracíme se tedy na doktory a teology s otázkou: Je porušování podstatné papežské povinnosti, jakou je systematické odmítání jasného a jednoznačného učitelského úřadu a provokování pochybností a dvojznačností odchylných od pravého významu a obsahu, dostatečným důvodem pro teologickou cenzuru jako u schizmatika?
Kéž Matka Boží chrání svou církev!
Poznámky:
1) – Sum. Th., II-II, q. 39, a. 1, ad 3.
2) – In “Considerações sobre o ‘Ordo Missae’ de Paulo VI”, ed. ciclostilata, S. Paulo/Brasil, 1970, scaricabile dal sito dell’Autore Bonum Certamen – Ed. in francese: “La Nouvelle Messe de Paul VI: Qu’en Penser?”, Diffusion de la Pensée Francaise, Chiré-en-Montreuil – Francia, 1975.
3) – V článcích: “Grave lapsus teologico di Padre Federico Lombardi” a “Intervista papale rimossa dal sito del Vaticano” .
4)– Viz: “La Nouvelle Messe de Paul VI: Qu’en Penser?, parte II, cap. VII.
5) – Viz: “La Nouvelle Messe de Paul VI: Qu’en Penser?, parte II, cap. VII,a dále článek “Sorprendente condanna pronunciata dal Prefetto della Congregazione per la Dottrina della Fede”.
Pramen: Bonum Certamen
(Viz také)
