Menu


Mons. Viganò: Libera nos a malo dokončení

 

Globalistický panteismus Theilarda de Chardina

Ekumenismus je jedním z klíčových témat globalistického myšlení. To potvrzuje Robert Müller, který byl asistentem tajemníka Organizace spojených národů: „Musíme se co nejrychleji pohnout směrem k vládě jednoho světa, náboženství jednoho světa a jedinému světovému vůdci.". Před ním jeden z představitelů Společnosti národů, Arthur Balfour, vytvořil Syntetickou společnost, jejímž cílem bylo vytvoření „náboženství jednoho světa".

Pierre Theilard de Chardin SJ, jezuitský heretik odsouzený Svatým stolcem a dnes oslavovaný teolog progresivismu, považoval Organizaci spojených národů za „progresivní institucionální inkarnaci své filozofie" a doufal v „obecné sbližování náboženství s univerzálním Kristem, které všechny spojí ... zdá se mi, že je to jediná možná konverze světa a jediná forma, ve které může být počato náboženství budoucnosti", aby se „zmenšila propast mezi panteismem a křesťanstvím tím, že vyvede to, co by se mohlo nazvat křesťanskou duší panteismu nebo panteistickým aspektem křesťanství". Neunikne naší pozornosti, že pachamama  a připisování mariánských konotací Matce Zemi konkretizují znepokojivým způsobem tyto koncepty Theilarda de Chardina.

Robert Muller, teoretik světové vlády a následovník teosofické Alice A. Baileyové prohlašuje: „Teilhard de Chardin ovlivnil svého spolubratra [jezuitského otce Emmanuela Sagueze de Breuveryho, který zastával důležité pozice v OSN], aby inspiroval své kolegy, kteří zahájili bohatý proces globálního a dlouhodobého myšlení v rámci Organizace spojených národů, které ovládlo mnoho národů a lidí po celém světě. Byl jsem hluboce ovlivněn Teilhardem. Theilard v The futureman píše: Ačkoli jeho podoba ještě není viditelná, zítra se lidstvo probudí v pan-organizovaném světě.

Muller byl zakladatelem Světového základního kurikula, jehož cílem bylo „orientovat naše děti na globální občanství, přesvědčení zaměřená na Zemi, socialistické hodnoty a kolektivní myšlení, které se stávají požadavkem pro pracovní sílu jednadvacátého století" (New Man Magazine) A když hrdě prohlásí Alici A. Baileyovou za svého inspirátora, zjistíme, že teosofista byl učedníkem Theosofického hnutí založeného Helenou Blavatskou, otevřenou luciferiánkou. Jen pro zarámování postavy, zde jsou některé citace Blavatské: „Lucifer představuje život, myšlení, pokrok, civilizaci, svobodu, nezávislost... Lucifer je Logos, Had, Spasitel." A téměř předpovídá pachamamu: „Nebeská Panna se tak stávázároveň Matkou bohů i démonů, protože je vždy milující a prospěšnou Božství ... ale ve starověku je Lucifer jméno. Lucifer je božské a pozemské Světlo, Duch svatý a Satan zároveň." Na závěr: „Je to Satan, kdo je bohem naší planety a jediným bohem." Baileyová založila vydavatelství Lucifer, nyní známé jako nakladatelství Lucis, úzce spojené s Lucis Trust, dříve Lucifer Trust, uznávaným organizací OSN jako nevládní organizace. Přidáme-li k těmto pekelným blouzněním chvástavá slova Davida Spanglera, ředitele projektu Planetární iniciativy OSN, uvědomíme si, jak strašná je to hrozba pro nás všechny: „Nikdo nebude součástí Nového světového řádu, dokud k Luciferovi nevykoná bohoslužbu. Nikdo nevstoupí do Nového věku, dokud nevykoná luciferské zasvěcení" (Úvahy o Kristu, Findhorn, 1978).

Alice A. Baileyová píše o Novém věku: „Úspěchy vědy, výdobytky národů a dobytí území svědčí o metodě éry Ryb [Kristova věku], s jeho idealismem, militantností a oddělitelností ve všech oblastech – náboženských, politických a ekonomických. Ale věk syntézy, inkluzivnosti a porozumění je před námi jako nové vzdělání věku Vodnáře [éra Antikrista]; musí začít velmi jemně, aby proniklo lidskou aurou. Dnes vidíme, jak jsou metody výuky vytvořené Müllerem ve World Core Curriculum přijímány téměř všemi státy, s ideologií LGBT, genderovou teorií a všemi ostatními formami indoktrinace. To potvrzuje i bývalý ředitel WHO Dr. Brook Chisolm, který vysvětluje, čeho by vzdělávací politika OSN ráda dosáhla: „K dosažení světové vlády je nutné odstranit z myslí lidí jejich individualismus, věrnostrodinnýmtradicím, národnímu vlastenectví a náboženským dogmatům" (Cfr. Christian World Report, březen 1991, Vol. 3).

Zde je společná nit, která váže nejen Klause Schwaba k Hélderu Câmarovi, ale také k Robertu Müllerovi a Alici A. Baileyové, k Pierru Theilard de Chardinovi a Emmanuelu Saguezovi de Breuvery, vždy v globalistickém klíči a pod zlověstnou inspirací luciferiánského myšlení. Hluboká analýza těchto znepokojivých aspektů vynese na světlo pravdu a odhalí spoluvinu a zradu mnoha mužů Církve podřízených nepříteli.

Naše reakce na krizi autority

Korupce autority je taková, že je velmi obtížné – alespoň z lidského hlediska – učinit hypotézu o mírové cestě ven z tohoto zmatku. V průběhu dějin byly totalitní režimy svrženy silou. Je těžké si myslet, že proti zdravotní diktatuře, která je v posledních měsících rozseta, lze bojovat jinak, protože všechny pravomoci státu, všechna média, všechny veřejné a soukromé mezinárodní instituce, všechny hospodářské a finanční velmoci jsou spolupachateli tohoto zločinu.

Tváří v tvář tomuto dezolátnímu scénáři korupce a střetu zájmů je nezbytné, aby se všichni, kdo nejsou podřízeni globalistickému plánu, sjednotili v kompaktní frontě, aby bránili přirozená a náboženská práva, své vlastní zdraví a zdraví svých blízkých, svobodu i své jmění. Pokud autorita neplní své povinnosti a skutečně zradí účel, pro který je ustavena, neposlušnost je nejen oprávněná, ale přímo zavazující. Nenásilná neposlušnost, alespoň prozatím, ale odhodlaná a odvážná. Neposlušnost vůči nelegitimním a tyranským diktátům občanské autority a rozhodný odpor vůči diktátům církevní autority, která vystupuje jako spolupachatel pekelného plánu Nového světového řádu.

Závěr

Dovolte mi zakončit tuto reflexi krátkou duchovní myšlenkou. Vše, co víme, objevujeme a chápeme o probíhajícím globálním spiknutí, nám ukazuje obrovskou realitu, zároveň strašnou i jasnou: existují dvě strany, Boží a Satanova, děti Světla a děti temnoty. Není možné se spojit s Nepřítelem, nikdo nemůže sloužit dvěma pánům (Mt 6:24). A musí nám být do našich myslí vryta slova Našeho Pána: „Ten, kdo není se Mnou, je proti Mně; a ten, kdo neshromažďuje se Mnou, rozptyluje" (Mt 12:30). Doufat, že se vybuduje světová vláda, z níž bude vyhnáno božské království Ježíše Krista, je šílené a rouhačské a nikdo, kdo má takový projekt, nikdy neuspěje. Tam, kde vládne Kristus, vládne mír, svornost a spravedlnost; kde Kristus nevládne, je Satan tyranem. Zamysleme se nad tím, když ve jménu chimérického mírového soužití se musíme rozhodnout, zda se s protivníkem vyrovnáme! A nechť o tom přemýšlejí i ti preláti a vládci, kteří si myslí, že jejich spoluvina se týká pouze ekonomických nebo zdravotních problémů a předstírají, že nevědí, co za tím stojí.

Vraťme se ke Kristu, ke Kristu Králi srdcí, rodin, společností a národů. Prohlasme našeho Pána za Krále a Pannu Marii Nejsvětější za Královnu. Jedině tak může být tento nechvalný projekt Nového světového řádu poražen. Jedině tak se Církev bude moci očistit od zrádců a vetřelců.

Ať Bůh vyslyší naší modlitbu.

+ Carlo Maria Viganò, arcibiskup
28. srpna
S.t Augustini Episcopi et Confessoris et Ecclesiae Doctoris