Menu


Mladá katolička z Pákistánu o událostech kolem amazonských model

 

Svědectví Zarish Neno, mladé katoličky z Pákistánu, která žije v Itálii. Studovala ekonomii v|Londýně a vědy o náboženství v Itálii. Mluví velmi dobře italsky, jak je vidět na Facebooku, Istagramu, Twiteru a jejím blogu, kde hovoří o velmi důležitých bitvách: především o Jeremiah Education Centre a svých dvou dětech...

V noci na dnešek jsem četla články o figurínách, které byly před několik dny hozeny do Tibery. O „omluvách“, o něž žádal papež František, a komentáře napsané pro i proti.

Četla jsem příspěvky kněží, kteří dělají všechno na obranu těchto figurín, a dokonce mnoho katolíků na Facebooku vysvětluje, že ty sošky jsou nevinné. Je mi z té situace velmi zle a vysvětlím proč.

Přicházím ze země, kde je nás křesťanů jen 1 procento. A toto procento je stále vystaveno riziku, že se dále zmenší z důvodu pronásledování, které nás obklopuje. Přicházím z míst, kde každý křesťan je připraven položit život za svoji víru. Nepřemýšleli bychom o tom ani jednou, tím méně dvakrát, zda dát život za to, čemu věříme. Učíme tomu i naše děti, aby byly připraveny zemřít, protože riskují život, když jsou s námi na mši svaté. Umíte si představit, co to znamená? Musela jsem to říct mojí malé holčičce a nikdy mi neřekla: „PROČ MUSÍM ZEMŘÍT?“ To je důvod, proč zakouším velkou bolest, když vidím kolem sebe to přizpůsobování katolické víry a vidím věřící, kteří o tom jenom slyšeli, ale nikdy to nezažili tak jako kterýkoliv mučedník nebo světec, který zemřel na obranu víry a nyní se nachází v nebi. Rozčiluje mě, když lidé říkají: Ale klid! Modlete se. Mějte důvěru ve Svatého otce. Nemluvte! Mlčte. Nekomentujte, nezvyšujte hlas!“. Myslíte snad, že to nezkoušíme? Ale chtěla bych vědět, až pokud? Viděla jsem více zpráv o těch figurkách než o křesťanech, a ti umírají ve velkém počtu na celém světě. Jen mi prosím neříkejte, že Svatý otec pozvedá hlas na obranu pronásledovaných křesťanů, protože vidím na vlastní oči ten rozdíl, jak se zastává druhých a jak se zastává pronásledovaných křesťanů. To je OBROVSKÝ rozdíl!

Vyvíjí se obrovské úsilí, aby se neublížilo amazonskému národu, aby se rozšířily Pachamamy a aby se našly ty modly. Ale nevidím nadšení a úsilí v jiných mnohem důležitějších otázkách ve světě.

Jen abych uvedla příklad: kde je všechno naše úsilí ochraňovat život nevinných dětí v mateřském lůně? Můžeme protěžovat a chránit bohyni plodnosti, ale co to pomůže být plodnými, když ženy nakonec zničí ten život v samotném lůně?

Mluvíme o dialogu a míru, ale ráda bych věděla, co si pod tím představujete. Mír se zajišťuje podporou mravních, etických a náboženských hodnot, to ale nikdo moc nezkouší.

Sedět kolem stolu, podepisovat smlouvy, mluvit o míru a pak si stisknout ruku a vrátit se domů, to není dialog ve prospěch míru. Během dlouhých let bylo tolik takových dialogů o míru ve světě, a jaké plody to přineslo? Je tu samá válka, utiskování, více zločinnosti a nenávisti mezi náboženstvími, více pronásledování, násilí a nesnášenlivosti.

Tak tedy povězte mi, kde je ovoce tohoto tzv. dialogu o lidském bratrství? Zapomněli jsme, že jsme lidské bytosti, a tak se mluví o humanitě.

Mohla bych tak dále pokračovat, ale nikam by to nevedlo. Jsem však neústupná, když jde o moji vlastní víru. Budu pokračovat, dokud mohu, v tom, co Bůh chce a co mi umožňuje. Ale neočekávám nic od těch, kteří se stále jen točí dokola.

Zarish Neno

Chiesa e postconcilio