Menu


Méně dobrotivá tvář idealizované bohyně

                                                       12. 11. 2019

 Dívka z El PLomo

V Peru byly publikovány výsledky práce archeologů na vrcholcích And. Nestalo se tak v souvislosti s nedávnou synodou, ale uctívání bohyně Pachamamy v Římě se ocitá v novém světle.

Pachamama znamená ve skutečnosti »Matka světa«, a nikoliv Matka země; Pacha znamená také kosmos.

Inkové představují někdejší nejvyspělejší domorodou kulturu v Jižní Americe. Právě na ni narazili Španělé při objevování nového kontinentu. Inkové uctívali Pachamamu jako „dračí bohyni", které byly přenášeny zvířecí a v důležitých případech také lidské oběti. Těmi podle dosavadních nálezů byly výlučně děti.

Tyto rituály se konaly na vrcholcích vulkanických velehor, ale oběti mohou pocházet z různých končin země. Polští archeologové znají nejméně dvanáct lokalit, na kterých Inkové před 500 lety přinášeli dětské oběti jako součást tzv. Capacocha-rituálu.

Dagmara Sochová, archeoložka z centra Centro de Estudios Andinos na varšavské univerzitě prováděla výzkum v Cuzco spolu s Rudi Chávezem Pereou, ředitelem Santuarios Andinos Museums na katolické univerzitě Santa Maria v Arequipa v Peru.

V letošním roce se soustředili na dětské oběti na dvou vulkánech: Ampato ve výši 6288 m/n.m. a Pichu Pichu 5665 m/n.m. Již před několika desetiletími nalezl zde americký archeolog Johan Reimherd mumie dětí v poloze v sedě na kamenných plotnách. Jsou nyní k vidění zmražené v Museo Sancturios Andinos.

Inkové věřili, že děti ve chvíli obětování představují povolané prostředníky mezi lidmi a božstvy. Pokládali je za nejvhodnější pro jejich panenství a nevinnost, které měly přimět božstva k žádoucím rozhodnutím. Děti musely vynikat zvláštními vlastnostmi, krásou a vznešeným původem. Jedna dívčí oběť na Pichu Pichu měla záměrně deformovanou hlavu. Nepochází z hor, nýbrž z velmi vzdáleného místa země. Podle zubů musela oběť dlouhou dobu snášet hlad, nebo prožít velmi těžké trauma, jakým mohlo být násilné odloučení od rodičů. Pak bylo dítě přepraveno do hlavního města k zástupcům teokratické říše.

Ve výši, kde byly obětovány a zůstaly uchovány, se z nich staly ledové mumie, zčásti velmi dobře zachovalé, pokud nebyly poškozeny údery blesků. Nejznámějším příkladem je dívka z El Plomo nalezená blízko vrcholu na Cerro El Plomo (5424 m) v Chile. V době oběti měla dívka 8 let. Její kůže byla v době objevení ještě měkká.

Průzkum byl zatím prováděn na 192 vrcholcích tehdejší říše Inků. Na 14 z nich bylo nalezeno 27 mumií konzervovaných mrazem ve velkých výškách. Oběti byly omámeny odvarem listů koky, dříve než byly zaživa zahrabány. Ve své zmrazené pozici pak byly uctívány jako živé mrtvoly.                                      

   

Don Fikipe Waman Poma de Ayala je Indián, narozený 1550 v jižním Peru. Jako dítě se naučil španělsky a napsal knihu o více než 1000 stránkách, která popisuje dějiny Andských národů. Jedna jeho kresba znázorňuje uctívání zmrzlé oběti. Jeho obšírná kronika končí jeho smrtí v roce 1615. Dokládá, že předkolumbijská doba byla dobou lidských obětí. Ještě na počátku 17. století byly zde obětované děti uctívány. Jeho kniha je dostupná na stránkách Internet Královské knihovny v Kodani.

V předkřesťanské době se v mnoha kulturách praktikovaly lidské oběti. Ale pravý Bůh tyto oběti odmítal, jak je zjevné z první knihy Bible. Ve své božské pedagogice odváděl Bůh lidstvo od lidských obětí, jak tomu bylo u Abraháma. Kam proniklo křesťanství, byly podobné hrůzy překonány.

Tím více je zarážející současný návrat k faktickému uctívání bohyně Pachamama v rámci amazonské synody.

Uctívání obětí

Giuseppe Nardi, Katholisches