Menu


Masakry na křesťany a reakce Vatikánu

Na masakry a pronásledování křesťanů v Iráku jsou již citlivější laici (dokonce i antiklerikální vláda jako je francouzská) než katolický a církevní svět. Jako by ho tyto oběti obtěžovaly a mluví o nich se zřejmou opatrností.

Dvě stě tisíc křesťanů je na útěku ( spolu s nimi i další menšiny), islamisté na ně provádí hony, přibíjejí je na kříže a uřezávají hlavy, a to i ženám a dětem.

Když uvážíme mučednictví těchto křesťanů, kteří jsou označováni za „nazaretské“ , milice po nich slídí, zabíjí je, vypaluje kostely a ničí všechno, co je křesťanské, pak hlas Vatikánu a papeže – jindy velmi aktivní a mohutný – se stal sotva slyšitelným zanaříkáním. .

To se vůbec nedá srovnat s tím, jak pětkrát křičel František „Hanba!“, „Hanba“!, kvůli exulantům Lampedusy, když se Italové neměli ve skutečnosti za co stydět, když spěchali zachránit ubožáky, jejichž loď se na širém moři vzňala.

S velkým zpožděním zveřejnil Frederico Lombardi obyčejnou „nótu“, ve které žádá „mezinárodní společenství“ aby ukončilo „humanitární drama“ v Iráku, což je to minimum, co mohl Vatikán udělat, aby aspoň zachoval tvář. Není zde ani zmínka o kořenech těchto hrůz, které vyhánějí týrané křesťany z vlastních vesnic.

Papež nepronesl ani slovo na obranu sužovaných matek (Asia Bibi nebo Meram). Omezil se 13. června na prohlášení: „Pronásledovaní křesťané mi působí starost jako pastýři. Vím o tomto pronásledování mnoho, ale nezdá se mi rozumné o tom mluvit, abych někoho neurazil.“ (La Vanguardia)

Neurazil? Koho? Kriminální živly, které křižují lidi ve jménu islámu? Jsou zde tisíce nevinných obětí a tisíce ohrožených, zmrzačených, a Bergoglio si dělá starosti, aby náhodou „neurazil“ zločince, protože se jedná o islámský fanatismus? Proč se ho neodváží ani pojmenovat? Obrací se na „ mezinárodní společenství, aby ukončilo drama“ . A jak ho má ukončit? Když si pozval Abu Mazena do Vatikánu 8. června, k modlení za mír, vzýval tento muslim Allaha podle Koránu, „o vítězství nad nevěřícími“.

                                                                   Antonio Socci Libero 10. srpna 2014