Svůj k svému. Koho pseudopapež vítá s otevřenou náručí
13.3. 2019
Fotografie výmluvné jako encyklika. Redaktor z Avvenire Mimmo Muolo napsal knížku na téma: Encyklika papežových gest.
Jedním z takových gest jsou tyto fotografie, které dokumentují setkání Bergoglia se skupinou anglických věřících, která vystupuje jako »Pastorační rada katolíků LGBT+ z diecéze Westminster«.
Nejdříve zaujali na Náměstí sv. Petra při generální audienci předem vyhrazená místa a po audienci byli pozvání na osobní setkání s papežem Františkem. Nejedná se tedy o nějakou kradmo pořízenou fotografii. Tato reklama se objevila na portálu Progetto Gionata - portale su fede ed omosessualità. (Projekt Jonáš, portál o víře a homosexualitě.) Skupina s sebou přinesla poselství svého arcibiskupa, kardinála Nicholse. Její vedoucí Martin Pendergast představil skupinu usmívajícímu se papeži Františkovi a vyložil mu její aktivity.
Až do včerejška platilo, že homosexualita je jeden ze čtyř hříchů, které volají do nebe o pomstu, jak to formuloval papež Pius X. v Katechismu katolické církve (KKC 1867). Není to nějaký papežův vynález, ale říká to samo Písmo svaté, když tento hřích definuje. Dnes se z hříchu stala pojednou „ctnost“. Jak to? To se neví, nikdo vám to nevysvětlí, Vatikán se tak prostě rozhodl a hotovo. Kdo má něco proti tomu, je zarputilý doktrinář, který hází po Božím lidu kamenem.
Tyto proměny jsou výsledkem hry na obojakost, což je další bod tohoto bolestného strádání. Pán Ježíš sice výslovně prohlásil: Vaše řeč budiž ano ano, ne ne. Co nad to je, je od Zlého (Mt 5,37). Ale jak prohlásil generál jezuitů Arturo Soza, nebyl u toho nikdo s magnetofonem a nezaznamenal to, takže jako by to Ježíš neřekl. Proto hra může pokračovat a »velkodušný papež všechny přijímá, všichni jsme hříšníci«. Nejsme si jisti, zda to papež v tomto duchu, ale gesto samo objektivně promlouvá a překračuje všechny osobní záměry: objektivně se tímto setkáním ospravedlňuje i jeden ze čtyř nejhorších hříchů.
Protože tyto osoby, které papež tak srdečně přijímá, nejsou lidé s homosexuálními tendencemi, které usilují o to, jak následovat nauku církve; je to organizovaná skupina, usilující o prosazení homosexuality a transsexuality jako projev vlastní osobnosti a vytkla si za úkol, změnit nauku církve, ba co víc, změnit Písmo svaté a Boží plán: „mužem a ženou je učinil“ (Gen 1,27).
Důslednost vyžaduje, aby se tato změna jasně vysvětlila: Zmýlil se Bůh? Zmýlila se církev před dvěma tisíci lety? Po tom zde nikdo nepátrá. Nemůže to být nic jiného, než pouhé gesto, ze dne na den se z hříchu proti přirozenosti stane fakt zcela přirozený. To není žádný vývoj nauky: to je její naprosté popření.
Dvě další skutečnosti nám umožní lépe pochopit, kam až zachází agenda gay v církvi. Tato skupina LGBT+ během svého pobytu v Římě konala také pobožnost za oběti homofobie a transfobie v kostele San Bartolomeo all’Isola, místě, které připomíná mučedníky, kteří v XX. století položili svůj život z lásky ke Kristu, aby zůstali věrni jemu a církvi. Tak tomu chtěl Jan Pavel II., aby byla uctívána památka katolíků zabitých za totalit.
Všimněme si nyní zprávy, že právě jen diecéze Westminster má Pastorační radu katoliček a katolíků LGBT+. Ostatní diecéze už nemluví jazykem církve, nýbrž jazykem tohoto světa? Ideologie gender vstoupila naplno do pastorace. V Londýně každou druhou a čtvrtou neděli v měsíci se koná zvláštní mše LGBT+ v kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie, který spravují jezuité. Pro tento účel kostel vybral kardinál Nichols.
Na synodě o mládeži v říjnu loňského roku byla polemika o tom, že v Instrumentum laboris byla použita zkratka LGBT, což bylo označeno za ústupek ideologii gender. V závěrečném dokumentu byla tato zkratka na nátlak mnoha biskupů vyloučena. Ale od té doby jsme zřejmě opět pokročili. Máme biskupy a dokonce kardinála, který je pro soužití a souzvuk s novou diktaturou, a snaží se prosadit ji do celé církve.
Riccardo Casciolli, Nuova Bussola Quotidiana
