Krokodýlí slzy za Danneelse
18. 3. 2019
Úmrtí kardinála Godfrieda Danneelse (14. 3. 2019) uctila katolická progresivní média velkou chválou, jakoby mělo jít o nového kandidáta pro kanonizační proces. Profil tohoto preláta však tomu zdaleka neodpovídá.
Chvalořečníci se ovšem mohou opírat o kondolenční dopis Bergoglia, který ho pokládá za horlivého pastýře a oddaného služebníka církve, který byl velmi pozorný k jejím výzvám. Pokud jde o skutečné ovoce jeho pastorace, počet katolíků v Belgii za jeho episkopátu poklesl ze 72% v roce 1981 na 50% (2009), účast na mši svaté ze 69% (1979) na pouhých 5,4% (2009). Celé toto období je možno pokládat za progresivní zkázu, kterou výmluvně dokumentuje osud katedrály v Utrechtu.
Výmluvným příkladem bylo jednání o zákonu o potratech. 6. dubna 2015 dva belgičtí politici prohlásili, že Danneels se marně snažil přesvědčit belgického krále Baudouina, aby tento zákon podepsal. V absurdní situaci, kdy primas přesvědčuje laika, aby nepřípustný zákon podepsal, dostal Danneels odpověď: „Neudělal bych to, ani kdyby mě o to žádal papež“.
Dalším velkým stínem kardinálova počínání byl případ synovce jednoho z biskupů, kterého jeho strýc pohlavně zneužíval. Když si oběť stěžovala kardinálovi, přemlouval ho Danneells, aby záležitost nezveřejňoval a nepoškozoval tak pověst biskupa, který měl jít za rok na odpočinek. Věc se dostala na veřejnost a vyvolala velké celonárodní pohoršení; část veřejnosti požadovala, aby kardinál nebyl připuštěn do konkláve k volbě nového papeže.
Jenže právě v tomto případě byl Danneels spitritus agens v tzv. „Mafia di San Gallo“; toto spolčení všemožně usilovalo o zvolení argentinského kardinála, který neuspěl před šesti lety v konkurenci s Ratzingerem. Pletichy vedoucí k volbě Bergoglia jsou popsány hned ve dvou knihách, a to dokonce od autorů progresistů a Bergogliových příznivců Catherine Pepinster a Austena Ivereigha.
13. března 2013 vzal Bergoglio Danneelse s sebou do lodžie a přizval ho pak na synody o manželství a rodině. Mafie San Gallo sdružovala zastánce radikální proměny církve, které jsme dnes svědky. To vysvětluje, proč Bergogliova kondolence vyznívá jako návrh na kanonizační proces neblahého kardinála.
Pramen: Nuova Busola Quotidiana
