Kongregace pro řeholníky likviduje optaství trapistů
Mariawald je kromě kláštera Engelzelt v Horním Rakousku jediný trapistický klášter v německy mluvícím prostoru. Trapisté jakožto přísná řehole cisterciáků jsou mezi katolickými řeholníky ojedinělým jevem. Jsou o to vzácnější, že setrvávají u tradičního římského ritu.
Do Mariawaldu v německé diecézi Cáchy přišli první cisterciáci v roce 1480. Francouzská revoluce , pruský kulturní boj a nastický režim se pokoušely s ním skoncovat. Pokaždé však došlo k novému začátku.
Jedním z nich byl v roce 1887, kdy sem přišli trapisté z Elsassu, znovu vybudovali klášter a přivedli ho k novému rozkvětu. Druhý vatikánský koncil představoval však další podnět k zániku.
Když papež Benedikt otevřel znovu brány tradičnímu obřadu požádal nový opat kláštera Josef Vollberg o povolení k návratu k přísné řeholi. Učinil tak v přesvědčení, že s tímto řádem přijde i duchovní obnova a příliv mnichů.
To, co nový opat pokládal za základ nového rozkvětu, zcela jinak hodnotí vnitrocírkevní nepřátelé. S Benediktovou abdikací nastal těžký soumrak. Nový režim v církvi využívá každé příležitosti, aby pošlapal, co je svaté. Část starších mnichů vystoupila proti opatovi a trvala na novém ritu. Řím dal na vědomí, že dva rity v jednom klášteře nejsou přípustné. A protože mnoho církevních představitelů Summorum pontificum nedokáže strávit, zbylo jediné řešení: skončit s tradičním obřadem.
Francisco Fernandez de la Cigoña ve vzdáleném Španělsku k tvrdému rozhodnutí kardinála Braz de Aviz napsal:
Nebylo by lepší místo rušení kláštera ponechat většinu mnichů na místě a menšinu přeložit do jiných klášterů? Jelikož v tomto případě „tradiční“ byla většina, vynesl prefekt kongregace pro řeholníky a jeho sekretář interdikt. Do jakých rukou jsme se to dostali!
Kdo podléhá těmto dvěma, musí teple oblékat. ( viz Františkány Neposkvrněné). Již v říjnu 2016 byl opat Vollberg přinucen odstoupit. Doufal, že tím klášter zachrání. Ale to, co bylo za Benedikta nemyslitelné, to se po několika málo letech stává surovou skutečností. S opatstvím je konec. Odpor k tradiční liturgii je ve vlivných církevních kruzích nepředstavitelně silný. Opatství se starým ritem je pro ně něco jako cizí těleso, které je třeba odstranit.
Na podzim 2016 ztratil klášter samostatnost a byl postaven pod komisariát. Klášter musí být zavřen a klíč odevzdán biskupovi v Cáchách. Zbylí mniši budou rozděleni do jiných klášterů jak oznámil opat Bernardus Peeters von Tiburg ve funkci papežského komisaře. Klášter má dostatek prostředků ke své existenci, takže by mohl existovat jako priorát. Ale kongregace v Římě o tom nechce nic slyšet, oznámil opat Bernardus. Jak napsal Kölner Stadt-Anzeiger »všechny pokusy udržet klášter při životě ztroskotaly«. Zavřením kláštera je postiženo i 30 laiků, kteří pracují na hospodářském úseku kláštera. Z toho je 18 stálých zaměstnanců a 12 pomocných sil. Předseda Sdružení přátel a podporovatelů opatství Mariawald Wilhelm Scheuvens řekl:
Je to jako ledová sprcha. Ale křesťan má vždy naději. Nevzdáváme se.
Od prvních špatných zvěstí vzniklo modlitební společenství za Mariawald. Modlí se za své vlastní zdokonalení, ale také za klášter a klášterní společenství. Jestliže se komunita rozhodne podniknout něco proti zavření kláštera, pak my také něco podnikneme, řekl Scheuvens .
Katholisches
