Menu


Komunistický manifest 2 podle jezuitského receptu

 

 

V Itálii se nyní hodně mluví o samozvaném ministerstvu pro ekologickou přeměnu nové vlády vedené Mario Draghim, vlastně o jakémsi ministerstvu životního prostředí. Ale je toho víc. Za tímto „přechodem“ je i něco, co nemá nic společného s životním prostředím a ekologií a mnoho s tím, čemu říkáme komunismus 2.0, a co ostatní považují za zbídačování střední třídy způsobené „velkým resetem“. (Viz)

Tento knižně vydaný komunistický manifest o konceptu „ekologického přechodu“ napsal jezuita, francouzský kněz Gael Giraud, nyní padesátiletý, ekonom a bývalý bankéř; v Itálii jej vydal v roce 2015 v Emi (Editrice Missionaria Italiana). Aspekt, dnes individuálně spojený s okolnostmi Draghiho, bývalého studenta jezuitů. Bergoglio je také jezuita.

»Ekologický přechod tedy znamená společnost společných statků, v níž je úvěr považován za prostředek, a nikoli za cíl provádění reforem ve prospěch všech, prospěšný pro životní prostředí: tepelná obnova budov, změny v postupech mobility, vyšší daně pro ty, kteří znečišťují, tedy v praxi „ekonomika, která je stále méně energeticky náročná a znečišťující“. „Ekologický přechod nastoupí v příštích desetiletích, podobně jako vynález tisku v patnáctém století nebo průmyslová revoluce v devatenáctém - vysvětluje Giraud. Nebo, pokud se to podaří, tento přechod může být spuštěn a bude o něm řeč v historických knihách; nebo to není možné, a možná to bude probíráno mezi dvěma generacemi, ale ve velmi odlišných termínech!«.

Pak přišel Covid 19 a tento projekt se zrychlil.

»Pokud věříme, že evropský Homo sapiens má větší hodnotu než Homo oeconomicus na finančních trzích, pak stojí za to zavázat se k cestě ekologického přechodu«, pokračuje jezuitský ekonom.

Za všemi těmito slovy, která by se při povrchním čtení mohla jevit jako pozitivní, je ve skutečnosti projekt zločinců, popírající identitu evropského člověka v jeho kořenech. Na těchto orgiích „běžného zboží“ je něco „amazonského“. Něco, co popírá evropskou apolonskou kulturu, která vychází právě z občana vlastníka: protože koncept demokracie nelze oddělit od pojmu vlastnictví. Člověk, který nic nevlastní a za všechno vděčí jen něčemu „společnému“, je poddaný.

Chtějí, abyste kvůli tomu nevlastnili nic fyzického. Koncentrace aktiv a informací jde tímto směrem: směrem k vyvlastnění jednotlivce, aniž by si to člověk uvědomil. Tak zvaný „ekologický přechod“ koncipovaný jezuitou je dalším způsobem, jak dosáhnout komunismu 2.0., ve kterém už nemůžete vlastnit svůj dům - ale máte si ho pronajmout, snad od nějaké nadnárodní společnosti, která prostřednictvím soupisu pohltila veřejný nemovitý majetek. Nesmíte vlastnit auto, protože je můžete použít jen v rámci „sdílení automobilů“. A konečně nesmíte vlastnit fyzickou hotovost. Tímto způsobem jsou jednotlivci zotročováni a zbaveni postupně svobody a to „ke svému dobru“.

Všechny revoluce vycházejí z touhy vlastníků politicky nezáviset na tom, kdo je výše, na státu. Jen si vzpomeňte na americkou revoluci. Ale zkuste protestovat, aniž byste cokoli vlastnili. Ti, kteří nic nemají, nedělají žádné revoluce, nanejvýš nepokoje. A moc se nepokojů nebojí.

Chiesa e post Concilio