Menu


Komentář k vandalismu


Devastace mobilního i nemobilního inventáře a prostředků, o které referují výše uvedené ukázky z jednoho z četných současných článků, nevypovídají nic o tom, co je podstatou tohoto dění. Pomineme-li cílevědomé importované škůdce ze Středního Východu, současní vandalové a násilníci jsou všechno potomci horlivých křesťanů, kteří byli budovateli křesťanské Evropy a její kultury. Dříve než selhaly tyto generace, selhali ti, kteří se sami dali Bohu do služeb, aby vedli ony generace k Bohu.

Vnější agrese, které jsme svědky, je ve skutečnosti průvodním jevem mnohem horších a zničujících útoků, které jsou podnikány nikoliv zvenčí, ale přímo uvnitř zevnitř samotné katolické církve, která sama vydává svá nejposvátnější a nejvzácnější místa a zařízení na pospas satanským silám. Nejhoršími agresory a ničiteli je její vlastní duchovenstvo bez víry a bez pokory, které si učinilo z chrámů své pódium, na kterém hlásají a ztělesňují ďáblovy rafinované inspirace. Neboť současné „originální“ nápady a vynálezy zbloudilého duchovenstva, jak se zavděčit publiku, žádného jiného autora nemají, než úhlavního nepřítele Boha a jeho tvorů.

Již před padesáti lety začalo pustošení uvnitř samotných chrámů, když byly bourány Bohu zasvěcené obětní oltáře a hroby svatých mučedníků a nahrazeny pseudoposvátným inventářem sloužícím nikoliv jako trůn Nejvyššího, ale jako vynález Člověka. O tomto ničení nejposvátnějších míst nebyly zveřejněny žádné statistiky a žádné soudy nevolaly k odpovědnosti provinilce, kteří zneužili svého postavení, aby sami zaujali místo Nejvyššího.

Již před padesáti lety osiřely kazatelny katedrál i chrámů, ze kterých zaznívalo svaté Boží slovo a v nejednom případě byly odstraněny jako důsledek skutečnosti, že Boží slovo bylo nahrazeno lidským řečněním a vychloubáním, jehož vedoucím heslem je svévole.

Již před padesáti lety začala denudace bočních oltářů zasvěcených svatým vzorům, pokud nebyly odstraněny, jakoby v chrámech překážely.

Když se rudý režim 1950 rozhodl zničit všechny kláštery v zemi, nasadil do nich měsíc předem své zmocněnce, kteří se v nich usadili a připravili následující noční likvidační přepadení. Nezávislý pozorovatel, který sleduje počínání despoty Bergoglia, nemůže v něm nerozpoznat záškodníka a vetřelce, který jako emisar nepřátelských mocností demoluje nejposvátnější a nejcennější poklady a hodnoty bohoslužebné, věroučné i mravní jednu po druhé, aby tak připravil definitivní kapitulaci před novopohanským satanským paradigmatem.

Spojenectví tohoto nepřekonatelného arcilháře s islámem, který je samou svou podstatou, původem a cílem již po staletí účinným mocenským nástrojem ďáblovým na likvidaci křesťanství, jeho zamilovanost do luteranismu jakožto semeniště veškerého bludařství a rozkolu, který už dokázal miliony oklamaných odtrženců roztříštit na tisíce sektářských hnízd, jeho oddanost a věrnost mocnářům a satanským ideologům tohoto světa, to všechno není nic jiného než dávno plánovaný podlý podvod, který má agentům a záškodníkům odvěkého Nepřítele dokořán otevřít brány a pozvat je k ničím nerušené aplikaci všech možných rozvratných prostředků a procesů, které mají posloužit k zničení svrchovaného království Ježíše Krista. Dokladem jeho spojenectví s magickými silami je narkóza, do jaké přivedl takřka celý tisícihlavý sbor církevních prelátů a převážné část kněžstva, o věřících omámených relativismem, falešným milosrdenstvím a pseudoláskou ani nemluvě. Tak jako vandalové jsou odchovanci někdejších zbožných křesťanů, tak i Bergoglio je odchovancem někdejších Bohu zcela zasvěcených služebníků.

Hořící katedrály jsou jako varovné majáky před vnitřní dominující zkázou. Stojíme před největším historickým dilematem, ve kterém nám řeči o synovské oddanosti a poslušnosti sotva pomohou.

                                                                                                 -vu-