Menu


Kariéra arcibiskupa Vincenza Paglii

Arcibiskup Vincenzo Paglia je zářnou postavou aktuálního vedení církve. V roce 1968 byl jedním ze zakladatelů Společenství Sant´Egidio, 1970 byl vysvěcen na kněze římské diecéze a patřil k iniciátorům kontroverzních setkání v Assisi, z nichž první bylo v roce 1986.

V roce 2000 ho jako projev uznání za jeho zásluhy jmenoval Jan Pavel II. biskupem v Terni-Narni-Amelia.  Byl takto povýšen jako první kněz ze Sant´Egidio. 2012 ho Benedikt XVI. povolal do kurie jako prezidenta Papežské rady pro rodinu. Jak k tomu mohlo dojít, je dodnes záhadou. Hned při první tiskové konferenci nového prezidenta došlo ke skandálu, když se Paglia vyslovil pro státní uznání homosexuálních partnerství.

S nástupem Bergoglia byl Paglia zbaven velké starosti. Zanechal totiž po sobě v Terni dluh 35 milionů. Bergoglio byl více než velkodušný. Polovinu dluhu uhradila italská biskupská konference a druhou polovinu vatikánská banka. To vyšlo najevo ze závěrečného prohlášení Ernsta von Freyberga.

V květnu 2015 se předseda Sant´Egidio jako jediný zástupce této „nové společnosti“ účastnil tajného setkání kasperiánů na Gregoriáně, které chystalo pověstnou synodu o rodině s cílem prosadit přístup k přijímání pro neregulérní partnerství. Jako prezident Papežské rady pro rodinu se účastnil zasedání přípravné porady pro synodu. V červnu 2015 se vyznamenal svou otevřeností vůči homosexuálům.

15. srpna jmenoval Bergoglio Pagliu prezidentem Papežské akademie pro život a velkým kancléřem Papežského institutu Jana Pavla II. Tím dostal za úkol obě instituce převést z wojtylovského pojetí na vlnu Jorge Bergoglia a zahájit otevřený nástup neomaltuziánů v církvi. Nedávno, 17. února t.r. tlumočil Bergogliovu hlubokou úctu k „velikánu“, extrémnímu radikálovi Marco Panellovi.

V době, kdy Mons. Vincenzo Paglia byl biskupem v Terni, objednal si z Argentiny malíře specialistu Riccardo Cinalliho, aby v katedrále Nanebevzetí Panny Marie namaloval velký obraz posledního soudu o rozměrech 16 x 9 m. Obraz představuje Ježíše, jak v gigantických sítích táhne do nebe nesmírné zástupy nahých postav zvláštního druhu: prostitutky, homosexuály, transsexuály, zloděje podle osobního kréda samotného autora: „V mém vzkříšení půjdou do nebe i gayové a transsexuálové“. Je mezi nimi i homosexuál s kravatou na svém „údu“. Ukázky z toho veledíla můžete obdivovat zde.

O neobvyklé spolupráci biskupa i faráře při vzniku díla hovoří autor na videu, kde říká:

»Tato práce se mi velmi líbila, protože ze strany biskupa a Dona Fabia jsem měl naprostou volnost. Za čtyři měsíce, ve kterých jsme se vídali takřka třikrát týdně, se ani jednou se neptali, zda věřím ve spásu a zmrtvýchvstání. Nikdy se k tomu nenaskytla příležitost. Nebyl ale vynechán žádný detail, všechno se analyzovalo, všechno jsme prodiskutovali. V ničem mě nenechali samotného. Ano, na obraze je jeden transsexuál. Jsou zde rozličné postavy: roznašeč drog, ženské prostitutky, mužští prostituti, ale ani jedna osoba, která podle tradičních hledisek si zaslouží nebe. Jsou zde dva muži, kteří se snaží vylézt z díry. Jeden druhému pomáhá. V tomto případě nejde o sexuální aspekt, ale o erotický jistě ano.

Myslím, že erotický aspekt mezi dvěma postavami je v posledním případě nejvýraznější. Zobrazil jsem zde některé postavy jako portréty. Také Dona Fabia Leonardiho jsem znázornil nahého, rovněž tak biskupa Vincenza Pagliu. Kristus je reálná osoba, je to holič. Je možno rozeznat penis Krista, to vyvolalo velkou polemiku. Ale biskup řekl: ‚Je to osoba, je to člověk‘, a připustili, že je možno skrze látku poznat, že je to skutečný člověk. Biskup Vincenzo Paglia je osoba zcela otevřená světu, stál mi krok za krokem po boku, když jsem ty věci vytvářel, jako by byl duchovní hlavou. Bez něho bych neměl sílu vytvořit dílo v takové naturalitě. I Don Fabio byl zcela otevřený. Není mou věcí říct, zda je teplouš, nebo ne. To nehraje žádnou roli. Jeho otevřenost je absolutní. Paglia byl o něco formálnější, ale všechno, co je zobrazeno, výslovně schválil. Jen pár při pohlavním aktu zobrazit nedovolili. Když to viděli, řekli: ‚Není nutné zacházet tak daleko, abychom ukazovali, jakou svobodu má člověk zde i na onom světě‘«.

Dílo je možno si prohlédnout na stránkách Repubblica

Cinalli vytvořil v roce 2014 nový cyklus o čtyřech obrazech: »Divergence-Warning – Papa I-IV.

Zobrazuje černého papeže, na prvním obraze je bíle oděný s bílou mitrou a červenými střevíci. Na druhém obraze je ve stejné póze, ale nahý, pouze s mitrou a křičí. Na třetím je ve stejné póze jen skelet s mitrou a křičí, na čtvrtém je skelet jako hromádka kostí. Co tím chtěl říct, blíže nepopsal.

Katholische.info, Giuseppe Nardi

Přidružené články: