Menu


Kardinál Müller: dvakrát na horké téma

Plné moci pro biskupské konference v oblasti církevní nauky? To je absolutně protikatolické

Kopule baziliky Svatého Petra se třese nikoliv v důsledku dnešních mohutných nárazů vichru. Prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Müller poskytl rozhovor francouzskému listu Famille Chretienne, ve kterém s velkým důrazem vyslovil svou pozici před podzimní synodou. Tentokrát šel ovšem ještě dále a zpochybnil možnost přenést na národní biskupské konference dalekosáhlá oprávnění, a tím napadl jádro Františkova listu Evangelii Gaudium, ve kterém stojí černé na bílém: »Zdůrazňuji, že chci zde vyjádřit to, co je programově významné a co bude mít závažné důsledky.« Německý kardinál říká zcela nepokrytě, že idea delegovat některá rozhodnutí k nauce o manželství a rodině na biskupské konference je absolutně protikatolická, protože místní biskupské konference – i když mají v určitých otázkách autoritu - nepředstavují učitelský úřad vedle učitelského úřadu, tedy bez papeže a bez společenství se všemi biskupy.

Problém je v tom, že tato otázka (dosud háklivá a svízelná) byla s velkou jasností vyslovena na jednom místě v Evangelii Gaudium: »Ale toto přání se dosud zcela nenaplnilo, protože nebylo dosti zřetelně formulováno, co se rozumí pod subjekty s konkrétním okruhem kompetencí, a to včetně určité autentické učitelské autority. Přehnaná centralizace komplikuje život církve a její misijní dynamiku, místo aby ji podporovala
Podle výroku kardinála prefekta »není církev souhrnem národních církví, jejichž předsedové hlasují, koho vyberou za svého vedoucího na celosvětové úrovni«. Tento Müllerův postoj není nový. Již na podzim 2013 přinesl Osservatore Romano obsáhlý článek kardinála Müllera, ve kterém odsoudil možnost připustit znovusezdané rozvedené k přijímání, což byl jeden z nejkontroverznějších bodů mimořádné biskupské synody minulý říjen.

                                                                      Mateo Matzuzzi

Ve stejném duchu hovořil kardinál Müller pro ANSA


Mimořádný Svatý rok, který chce vyhlásit papež a který má začít 8. prosince, musí lidem připomínat, že milosrdenství nemůže existovat bez pravdy. I když lidé, a také církev, mají někdy pokušení jedno od druhého odlučovat, Boží láska zůstává přísně svázána s pravdou. To platí také pro zraněné rodiny, které se nacházejí v neregulérní situaci a pro které církev hledá nové pastorační prostředky.

Kardinál prohlásil pro agenturu ANSA, že »mimořádný Svatý rok musí obsahovat právě toto«. Bůh miluje zásahy do dějin svou milostí, která však není pouhý »favor«, tedy sympatie, protekce, nějaká výhoda. Bůh nezasahuje proto, aby všechno zůstalo tak, jak je, ale abychom prožívali obnovu, přetvoření, abychom mohli mít stále větší srdce a změnili svůj život. A proto si musíme v milostivém létě připomínat, že není možno mluvit o milosrdenství bez pravdy.

Pokud jde o synodu v říjnu, Müller zdůraznil, že toto všechno platí také pro rodinu. »Je třeba přijímat všechny, jistě, i hříšníky, protože jsme jimi všichni, ale vždy podle dispozic Božích, a nikoliv našich spekulací. Lidé často smýšlejí poněkud jinak, než jak smýšlí Bůh.

»Boží milosrdenství nás přijímá takové, jací jsme, ale nenechává nás takovými, jakými nás našlo.« Podmínkou pro opatření milosti je, aby vedlo ke spáse, která závisí na našem obrácení. »Nemůžeme hlásat vzkříšení bez kříže!« Žádná druhá ani třetí cesta neexistuje.

                                                                   Vatican Insider