Kardinál Müller: dvakrát na horké téma
Plné moci pro biskupské konference v oblasti církevní nauky? To je absolutně protikatolické
Kopule baziliky Svatého Petra se třese nikoliv v důsledku dnešních mohutných nárazů vichru. Prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál 
Müller poskytl rozhovor francouzskému listu Famille Chretienne, ve kterém s velkým důrazem vyslovil svou pozici před podzimní synodou. Tentokrát šel ovšem ještě dále a zpochybnil možnost přenést na národní biskupské konference dalekosáhlá oprávnění, a tím napadl jádro Františkova listu Evangelii Gaudium, ve kterém stojí černé na bílém: »Zdůrazňuji, že chci zde vyjádřit to, co je programově významné a co bude mít závažné důsledky.« Německý kardinál říká zcela nepokrytě, že idea delegovat některá rozhodnutí k nauce o manželství a rodině na biskupské konference je absolutně protikatolická, protože místní biskupské konference – i když mají v určitých otázkách autoritu - nepředstavují učitelský úřad vedle učitelského úřadu, tedy bez papeže a bez společenství se všemi biskupy.
Mateo Matzuzzi
Ve stejném duchu hovořil kardinál Müller pro ANSA
Mimořádný Svatý rok, který chce vyhlásit papež a který má začít 8. prosince, musí lidem připomínat, že milosrdenství nemůže existovat bez pravdy. I když lidé, a také církev, mají někdy pokušení jedno od druhého odlučovat, Boží láska zůstává přísně svázána s pravdou. To platí také pro zraněné rodiny, které se nacházejí v neregulérní situaci a pro které církev hledá nové pastorační prostředky.
Kardinál prohlásil pro agenturu ANSA, že »mimořádný Svatý rok musí obsahovat právě toto«. Bůh miluje zásahy do dějin svou milostí, která však není pouhý »favor«, tedy sympatie, protekce, nějaká výhoda. Bůh nezasahuje proto, aby všechno zůstalo tak, jak je, ale abychom prožívali obnovu, přetvoření, abychom mohli mít stále větší srdce a změnili svůj život. A proto si musíme v milostivém létě připomínat, že není možno mluvit o milosrdenství bez pravdy.
Pokud jde o synodu v říjnu, Müller zdůraznil, že toto všechno platí také pro rodinu. »Je třeba přijímat všechny, jistě, i hříšníky, protože jsme jimi všichni, ale vždy podle dispozic Božích, a nikoliv našich spekulací. Lidé často smýšlejí poněkud jinak, než jak smýšlí Bůh.
»Boží milosrdenství nás přijímá takové, jací jsme, ale nenechává nás takovými, jakými nás našlo.« Podmínkou pro opatření milosti je, aby vedlo ke spáse, která závisí na našem obrácení. »Nemůžeme hlásat vzkříšení bez kříže!« Žádná druhá ani třetí cesta neexistuje.
Vatican Insider
